Pokud chceme, aby se k nám hosti rádi vraceli a času stráveného s námi nelitovali, vyplatí se řádně se na takovou příležitost připravit. To ovšem platí také pro pozvané hosty, i oni by se měli držet základních pravidel, která předepisuje etiketa.
MY JSME PŘIŠLI DŘÍV…
Pozvání na oběd ke tchyni nebo k dobrým přátelům prakticky nelze odmítnout, můžete ho maximálně odkládat. A pokud pozvánka přijde od šéfa nebo jiné, společensky významné osoby, pravděpodobně ji přijmete. „Oblečeme se podle toho, v jak formálním nebo neformálním vztahu jsme k hostitelům. Jdeme-li k šéfovi nebo obchodnímu partnerovi, volí žena krátké šaty nebo kostým, muž pak bude mít sako, spíše sportovní, kalhoty nebo džíny a elegantní polobotky,“ radí odborník na etiketu Ladislav Špaček a dodává, že ani při slavnostním obědě v rodinném kruhu bychom neměli slevovat z úrovně oblečení, oslava narozenin nebo svátky si zaslouží pěkný oděv.
Co se doby příchodu týče, je nevhodné přijít dřív než ve smluvený čas. Ideální je dorazit s mírným, zhruba desetiminutovým zpožděním, a dát tak hostitelům příležitost doladit poslední detaily. Rozhodně je nechceme přepadnout ve chvíli, kdy ještě po bytě pobíhají v nedbalkách. Stejně jako příliš včasný příchod je nepřípustné přijít třeba o hodinu později, pokud k tomu není vážný důvod. V takovém případě o tom hostitele včas informujeme.
POZORNOST VŽDY POTĚŠÍ
Samozřejmostí je pak pozornost pro hostitele – kytice pro dámy a pro pány třeba lahev dobrého vína. Zapomínat bychom neměli ani na děti hostitelů, i těm bychom měli přinést nějakou maličkost. Své ratolesti ale na návštěvu nebereme, pokud to není předem dohodnuté. To samé platí i pro psí mazlíčky. Co se dárků týče, platí, že zatímco kytici bychom měli vysvobodit z obalu, víno si nějaké pěkné balení naopak zaslouží – obojí má na starosti muž. Od hostitelů se pak očekává, že dárek před hosty rozbalí, a pokud možno využijí – lahev portského může posloužit jako vítaný aperitiv.
Na druhou stranu to neznamená, že hostitel automaticky začne nalévat všechno víno, které přinesli hosté. Ti by pak mohli nabýt dojmu, že se čekalo jen na ně a že se hostitelé dostatečně nepřipravili. Pokud čekáme hosty, kteří nejsou abstinenti, je nešťastné mít ve stojanu na víno jednu dvě lahve. Nic nedokáže náladu zmrazit tak spolehlivě jako cesty do večerky, na čerpací stanici nebo do baru, kde horko těžko napravujeme situaci, kdy sklenky hostů zejí prázdnotou. Spoléhat na to, že pití nebo jídlo přinesou hosté, je pak nejen neslušné, ale i riskantní – může se vám sejít taková všehochuť, že výsledkem bude jen zkažený žaludek a hlava jako střep.
MÁTE TO TU PĚKNÉ!
„První slova hostů při příchodu musejí být pochvalná. Všimneme si obrazu, prostřeného stolu nebo nábytku, prostě čehokoli, co nám umožní pochválit vkus hostitelů,“ radí Špaček. Začít láteřením na šéfa nebo nadáváním na ucpanou dálnici či spíláním tchyni není šťastné. U dveří pak vyvstává zásadní otázka, kterou řeší nejeden hostitel i host – zouvání.
„Muž v saku a v ponožkách stejně jako bosá dáma v koktejlkách vypadají směšně a v obnošených pantoflích hostitele se nebudou cítit o moc lépe,“ říká a dodává, že hostitelé se musejí smířit s tím, že po návštěvě budou muset uklidit, umýt nádobí a vyluxovat. A když jsme u toho úklidu, určitě by neměla večer zaznít otřepaná věta „Moc se omlouvám, ale nestihl/a jsem uklidit“ nebo „Omluvte prosím ten ‚drobný‘ nepořádek.“
PRYČ OD POLITIKY!
Pokud si pozveme hosty, musíme věnovat pozornost nejen jídlu a pití a příjemné konverzaci, ale i pořádku. Chceme přece, aby se hosté cítili dobře. A k tomu nám upatlaný stůl, oblečení přes židli, špinavé umyvadlo nebo skleničky nepomohou. Tabu by měla být potenciálně konfliktní nebo nevhodná témata. Nikdo není zvědavý na ostrou politickou debatu či praní špinavého prádla, kdy hosté cudně klopí oči nebo se jakoby nezúčastněně dívají do opačného rohu než rozvášněný hostitel.
UMĚNÍ VČAS ODEJÍT
Pamatujme také na to, že hostitelé jsou moderátory zábavy a nebylo by příliš vhodné, aby paní domu jen běhala z obýváku do kuchyně. Hosté by pak měli zase vědět, kdy je ten pravý čas k odchodu. Nikdy by neměli situaci nechat zajít až do krajnosti, kdy už mírně zoufalí a unavení hostitelé ostentativně zívají, upírají zrak k hodinám, nebo dokonce rozestýlají svou postel ve snaze rozjeté hosty přimět k odchodu.
OPATRNĚ S EXPERIMENTY
Ve snaze se blýsknout máme občas pocit, že svým hostům musíme naservírovat něco extra, že je rozhodně nemůžeme odbýt sekanou a kyselou okurkou. V takovém případě si ale musíme být jistí v gastronomických kramflecích. Nikdo nechce dopadnout jako Renée Zellweger, která coby Bridget Jones svým kamarádům podala pórkovou polévku obarvenou modrým provázkem nebo připálené cosi, co mělo být pomerančovou omáčkou.
Vaši hosté ocení vše, v čem jste si jistí a co vám jde. A co na tom, je-li to zrovna vaše oblíbená sekaná. Klidně ji udělejte, uvidíte, že se po ní jen zapráší, zvláště když v ní nebude tuna strouhanky. Nehledě na to, že na plody moře, exotické ovoce a jiné netradiční ingredience mohou být vaši hosté alergičtí. Není proto od věci zjistit, co mají rádi a čemu se naopak vyhýbají obloukem. A i když rodinná a přátelská setkání nejsou jen o jídle, není dobré, když krmě dojde a na stůl už není co dát.
Zdroj: časopis Glanc, odborník na etiketu Ladislav Špaček
