Může plánování vlastního pohřbu přinést klid nejen nám, ale i našim blízkým?
Podle našich zkušeností je to jedna z nejlepších věcí, které můžete udělat. Klienti často říkají, jak se jim ulevilo – jak před smrtí, když pohřeb naplánovali, tak i jejich pozůstalým, kteří po smrti zjistili, že je vše zařízené a domluvené.
Jaké jsou hlavní výhody plánování vlastního pohřbu předem? Jak může toto rozhodnutí ulehčit pozůstalým?
Především nám to umožňuje přijmout realitu, že jednou zemřeme, že náš čas je omezený. Mnozí si to až do poslední chvíle nechceme připustit. Tento proces nám také může pomoci smířit se s těmi, kterým jsme ublížili, nebo s těmi, kde cítíme, že je třeba odpustit. Smrt je totiž ultimátní, ve srovnání s ní jsou naše konflikty malicherné.
Pro pozůstalé to může znamenat velkou úlevu. Až smrt nastane, budou mít čas věnovat se tomu, co je opravdu důležité – truchlit a prožívat smutek, místo aby museli běhat po pohřebních službách a zařizovat detaily. Navíc se tím mohou vyhnout výčitkám, zda udělali vše správně a podle našich přání.
Kdy je nejlepší čas začít plánovat vlastní pohřeb?
Plánování vlastního pohřbu nám umožní vnímat svou smrtelnost. Tam, kde je smrt, končí naše ego a začíná pokora. Hodnoty se přeskupují… I proto se plánování pohřbu občas dělá na zážitkových workshopech zaměřených na osobnostní rozvoj. Nikdy není dost brzy.
Někteří lidé se obávají, že plánování vlastního pohřbu by mohlo přivolat smrt. Přitom každý chápe, že z mluvení o sexu se neotěhotní. Ale z mluvení o smrti má pocit, že by mohl umřít?
Senioři si takový rozhovor přejí nebo dokonce vyžadují. A my je odbudeme třeba tím, že řekneme: „Ale vždyť vy tady budete ještě padesát let!“ Říkáme to proto, že se tomu sami chceme vyhnout.
Někteří senioři se o tom ale opravdu bavit nechtějí. Mají pocit, že je tím předčasně pohřbíváme.
A pokud nám to řeknou, může to být vlastně dobrá zpráva – znamená to, že mají chuť žít a nedělají si z toho těžkou hlavu. V naší praxi pohřebních průvodců ale mnohem častěji vidíme úzkost a strach z neznámého. Tím pádem velkou potřebu bavit se o tom. Ale, hned za tím jde často pocit, že jsou na obtíž, tak vás tím „nechtějí zatěžovat“. Je důležité zbavit je tohoto pocitu viny a vysvětlit jim, že když o tom otevřeně promluvíme, uleví se všem.
Existuje mnoho způsobů, jak někoho přimět k rozhovoru. Někdy stačí začít nepřímo a ujistit ho, že kdyby o tom chtěl někdy mluvit, jste tady pro něj. Možná nezačne hned, ale třeba se otevře při příští příležitosti.
Co když se nemůžeme rozhodnout, kde chceme být uloženi? Lze popel rozdělit?
Ano, popel běžně dělíme na dvě části. Pomáhá to jak nerozhodným, tak rodinám, kde každý chce vzpomínat na jiném místě – například babička na hřbitově, manželka u řeky. Vždy ale připomínáme katolický pohled, podle kterého by měl zůstat popel vcelku na označeném místě, aby vás Pán našel, až nastane poslední soud. Češi velmi rádi jezdí rozptýlit část popela do moře, část na chalupu a část ukládají do rodinného hrobu.
Co dělat, když rodina nechce slyšet o našich pohřebních plánech?
Podle mě je nejlepší svěřit tyto záležitosti přímo pohřební službě. Rodině stačí říct, aby ji v případě potřeby kontaktovali. Pohřební služba totiž dbá na to, aby se na žádné detaily nezapomnělo, vše proběhlo hladce a ke spokojenosti všech. Naopak nemá smysl dávat tyto instrukce do závěti, pokud je uložená u notáře. Závěť se obvykle čte až několik měsíců po úmrtí, tedy dávno po samotném pohřbu.
Proč je důležité mít kontrolu nad svým posledním rozloučením?
Neřekl bych, že je to nezbytné. Pohřeb by měl primárně pomoci pozůstalým. Nám, až umřeme, to vlastně může být jedno. Ale z naší praxe Pohřebních průvodců vidím, jak moc lidem toto plánování pomáhá. Smrt je pro nás všechny velkou neznámou. Nevíme, jak samotné umírání probíhá, proto nám může velmi ulevit, když nám lékař, pracovník hospice nebo pohřební průvodce vysvětlí, co se bude dít. Nevíme, co přijde po smrti, ale může nám ulevit, když budeme mít jistotu, co se stane s naším tělem. Nad smrtí kontrolu nemáme, ale nad svým pohřbem ji mít můžeme.
Kdo rozhoduje o pohřbu, pokud není vůle zesnulého a rodina se neshodne?
Podle zákona (Občanského zákoníku) má být pohřeb uspořádán vždy podle přání zesnulého. Jenže situace mohou být různé – děti mohou změnit náboženské vyznání, mít estetické, morální či ekologické výhrady, nebo jim jeho volba pohřbu jednoduše nepomůže vyrovnat se se ztrátou.
V takových případech doporučuji kompromis, který často praktikujeme. Pokud se nelze shodnout, udělat dva malé obřady. Pokud rodina nesouhlasí, můžeme navrhnout kompromis, například rozdělit popel. Část může být rozptýlena do moře a druhá uložena na hřbitově. Nebo pokud někdo trvá na církevním obřadu a jiní chtějí volnější vzpomínání, lze tyto prvky propojit. Můžeme například udělat sakrální část v kostele a poté venku vypustit balonky. A naopak, všechny formality z kostela můžeme přenést do přírody – ta je přece ten největší chrám.
Mají tradiční rituály, jako je návštěva hřbitova na Dušičky, význam?
Duše potřebuje obřady a mozek zase připomenutí, aby nezapomněl. Dušičky jsou rozhodně důležitým dnem. Připomínat si zesnulé však můžeme i veseleji. Není nutné jen v tiché náladě klást květiny na hroby. Lze to pojmout třeba jako v Mexiku, sejít se a vzpomínat. Nemusíme být zrovna na hřbitově, ale třeba doma, na chalupě, v restauraci nebo na místě, kam jsme spolu rádi chodili.
Vzpomínat nemusíme jen Dušičky…
Ideální příležitostí jsou i narozeniny nebo jiné svátky. Ale pozor, zvlášť výročí mohou být těžká. Truchlení se vrací a bývá intenzivní. Proto je dobré plánovat společné chvíle s rodinou nebo přáteli a smutek proměnit v něco pozitivního, ve společné vzpomínky. Líbí se mi rozmáhající se tradice návštěvy hřbitova na Štědrý den dopoledne. Ráno v tichosti vzpomínáme a večer slavíme radostné chvíle. Začínáme u našich kořenů a postupně se posouváme do budoucnosti.
Seriál Vrať se do hrobu (6)
Tento článek je posledním ze seriálu, ve kterém jsme se společně s Pohřebními průvodci pokoušeli prolomit „hrobové ticho“ a přiblížit témata, která se smrtí a pohřebnictvím souvisejí. Zabývali jsme se různými aspekty smrti, od osobnostního rozvoje a truchlení až po moderní pohřební rituály a kontroverzní otázky spojené se smrtí
Zdroj: iGlanc.cz, pohrebnipruvodci