Že se jedná o zásadní zlom v životě každé rodiny, to je jasná věc. A že někdy nemusí tahle změna probíhat úplně hladce, to nikoho asi taky nepřekvapí. Jak to ale udělat, abychom nezranili citlivou dětskou duši a nástup do školky přežili všichni ve zdraví?
V první řadě je třeba přijmout fakt, že každé dítě je jiné. Nesnažte se proto porovnávat a nebuďte smutní nebo zklamaní, pokud vaše domácí debaty o školce končí křikem, pláčem, vztekáním a odmítavým postojem. Zatímco se sousedovic chlapeček může celý natěšený třást na to, až si bude hrát s novými kamarády a autíčky, vaše holčička může být z té změny obrovsky vynervovaná. Celé roky byla zvyklá trávit čas s mámou (nebo tátou) v bezpečí domova, v místě, které dobře zná. A najednou – cizí místo, cizí lidé, jiný režim, pevný řád. Dítě je proto nezbytné na školku včas připravit a mluvit s ním o všem, co ho čeká.
Vysvětlujte
Děti často vůbec nerozumí tomu, proč najednou musí někam chodit a to, že je začnete každé ráno odkládat do rukou cizích lidí, mohou vnímat jako velký zdroj nejistoty. Rozhodně se je proto nesnažte odbýt větou: „Musíš chodit do školky jako všechny ostatní děti, protože už ti jsou tři.“ Raději buďte upřímní a vysvětlete, proč musíte chodit do práce, chcete mít čas na vlastní projekty nebo proč potřebujete zůstat část dne sami jen s mladším sourozencem, který vás potřebuje. Když přidáte důvody, které se vztahují k vašemu konrétnímu dítěti, získáte tím bonusové body. Jestli je třeba výtvarně založené, namotivujte ho k tomu, že ve školce se bude hodně malovat, bude mít nové pastelky a navíc bude vyrábět spoustu krásných věcí z papíru. Jestli patří mezi jedlíky, řekněte mu, že ve školce paní kuchařka moc dobře vaří a každý den tak bude moci ochutnat jiné svačinky, než jaké má doma. Opřete se o cokoliv, co vám připadá důležité a co zrovna vaše dítě potřebuje slyšet.
Buďte sami v pohodě
Ujasněte si také, jak to máte s odevzdáním vašeho potomka do školky nebo dětské skupiny vy sami. Jste s tím skutečně srovnaní? Jste přesvědčeni, že už nastal ten správný čas, nebo jde jen o tlak okolí, partnera? Hlodají ve vás výčitky a říkáte si, že přeci ještě můžete počkat a být další rok s dítětem doma? To všechno si ujasněte.
„Vždy doporučuji rodičům, aby uklidnili nejprve sami sebe. Až když oni nabudou přesvědčení, že je jejich dítě připraveno k nástupu do mateřské školy, dítě bude cítit větší jistotu, než v případě, kdy mají rodiče pochybnosti. Rodiče mohou s děťátkem mluvit o tom, jak si školku představuje. Až na základě toho mohou reagovat na to, co děťátko očekává. Mohou mu přiblížit, jak to ve školce probíhá, aby mělo konkrétnější představu a mohlo se na tuto změnu postupně připravovat,“ radí dětská psycholožka a hrová terapeutka Mgr. Silvia Pokusová.
Nelakujte vše narůžovo
Naopak upozorňuje, že není dobré malovat realitu narůžovo a tvrdit, že vše bude zalité sluncem. Nemusí tomu tak být. „Mnoho rodičů ubezpečuje děti o tom, že se jim ve školce určitě bude líbit a určitě si tam najdou kamarády. Jenže to se nemusí stát. Některé dětičky jsou totiž introvertnější, raději tráví čas samy, jiné se cítí jistěji v přítomnosti někoho dospělého,“ vysvětluje. Mluvte i o pravidlech, která ve školce budou platit, o ostatních dětech, se kterými bude třeba se dělit o hračky, o různých povahách dětí a třeba i učitelek. Jen máloco dokáže nástup do školky ztížit víc než nenaplněná očekávání. Skvělým krokem je, když se půjdete na prostředí školky podívat předem - úzkostlivější děti se pak mohou cítit více v bezpečí.
Kdy je ten správný věk?
V našem prostředí děti obvykle nastupují do předškolního systému ve třech letech, což je podle odborníků z hlediska vývojové psychologie ideální věk, kdy dítě emocionálně dozrává. Nicméně, v potaz musíme brát to, že každé dítě je jiné, má za sebou jiné zkušenosti a rodinné podmínky. Proto je tahle hranice opravdu individuální. Moderní doba ji navíc posouvá do nižšího věku dítěte. Do práce se vracíme brzy a pokud nejsou k dispozici hlídací babičky, nezbývá, než se poohlédnout po dětské skupině (které jsou primárně určeny pro děti mladší tří let) nebo soukromém hlídání.
Co ale dělat, pokud se dítěti nedaří adaptovat, je plačtivé, dožaduje se mámy, nechce si hrát a je smutné? Podle manažerky Dětské skupiny Jiřička je spíše výjimkou, že by například dvouleté dítě do skupinky přirozeně ,,vklouzlo". Počáteční pláč je tedy na denním pořádku a pedagogové jsou připraveni s takovými dětmi citlivě pracovat. Zvážení odkladu docházky je pak až krajní řešení.
Někdy pomůže odložit školku o pár měsíců
„Někdy je lepší dítě ze školky stáhnout a zkusit to znovu třeba za pár měsíců. Pro dítě je měsíc jako pro nás dospělé rok. Za tři až čtyři měsíce se v životě dítěte odehraje opravdu mnoho změn.“
Zde si dovolím připsat svoji vlastní zkušenost, která jen potvrzuje, co pedagožka s více než třicetiletou praxí zmiňuje. Když bylo mé dceři 18 měsíců, rozhodla jsem se umístit ji do malé, soukromé školky, kterou nám zčásti zponzorovala firma, u které jsem pracovala. Nástup byl možný právě od roka a půl věku dítěte. Moje dcera byla velmi společenské batole, zvídavé, a hlídání u babiček zvládala klidně na celý víkend. Jakmile jsem ji ale předala cizím učitelkám, začala intenzivně plakat a vydrželo jí to celé tři hodiny až do oběda, než jsem pro ni přišla. Situace se opakovala každý den, po celý týden. Emily se nechtěla zapojit do žádné aktivity, nechtěla jíst ani pít, podle učitelek jen seděla na židličce a naříkala, že chce mámu. Shodly jsme se na tom, že ještě není správný čas. To bylo v květnu. Začátkem září jsem se dcerky zeptala, zda by nechtěla školku opět zkusit navštívit a ona se mi k překvapení celé rodiny nadšeně vrhla kolem krku. „Jasně, mamííí! Budu si moct hrát s ostaními holčičkami? A můžu si vzít na sebe šaty princezny Elsy?“ Nový začátek proběhl naprosto v pořádku a naopak jsem měla problém dcerku ze školky odpoledne dostat domů. Možná tato moje zkušenost povzbudí ostatní rodiče, jejichž ratolesti zatím škoku s křikem odmítají. Bude lépe, věřte mi.
Mějte trpělivost a zkoušejte to
Proč ale některé děti zvládají nástup do školky bez problémů, a jiné se drží máminy sukně zuby nehty? Jak už jsem zmínila, délka adaptačního procesu je velmi individuální a záleží i na tom, zda se jedná o školku státní nebo soukromou. „V soukromé mateřské škole trvá adaptační proces zhruba měsíc až dva. Závisí to však na několika faktorech a především na lidech – učitelkách i vedení,“ říká svoji zkušenost psycholožka Pokusová. Pokud dítě první týdny ve školce pláče, zkuste společně přijít na to, v čem by mohl být problém, ale dál to zkoušejte. U dětí, které mají s odloučení větší potíže, je tohle jedna z nejtěžších věcí i pro rodiče, ale nevzdávejte to. Buďte trpěliví, chápaví, ale rozhodní.
„Nedoporučuji se věnovat odloučení na půdě školky delší dobu. To celý proces jen znesnadňuje. Opět je důležité, aby děťátko cítilo jistotu ze strany rodičů, že rodiče důvěřují prostředí, ve kterém jejich dítě bude trávit čas a hlavně učitelkám, které ho budou mít v péči. Dětem velmi pomáhá, když vidí, jak pozitivní postoj mají rodiče vůči dané učitelce, jak si s ní povídají a tedy že jí důvěřují,“ vysvětluje dětská psycholožka Silvia Pokusová. A jak je to podle ní s uplácením dětí sladkostmi nebo hračkami? Vyplatí se zkusit na ně hru ve stylu: „Když budeš hodný a půjdeš teď s paní učitelkou, koupím ti odpoledne nového plyšáka, chceš?“
„Uplácení dětí prostřednictvím dárků vůbec nedoporučuji, děti si tak zvykají na odměňování za každou cenu, čehož mohou v pozdějším věku začít zneužívat a zvykat si na to, že dokud něco nedostanou, nebudou poslouchat,“ říká psycholožka.
Co znesnadňuje adaptaci dítěte?
Mezi faktory, které adaptaci dítěte znesnadňují, patří strach, úzkost, příliš silná vazba na matku či ambivalentní vztah k matce.
„Každé dítě má přirozeně vazbu na matku, ale jde o jeho míru.Ta je ovlivněna několika parametry. Především je třeba přihlédnout k věku dítěte. Čím mladší dítě, tím pevnější vztah. Je to přirozené. Dítě potřebuje získat jistotu v matčině náručí, sílu jistoty, s kterou následně vykročí do světa. Obráceně to nejde,“ říká manažerka Dětské skupiny Jiřička.
Dále se na úspěšnost adaptace podepisuje i velikost rodiny. Jedináčci to prý mají trochu těžší. Dítě, které prošlo sourozeneckou „školou“, má v tomto směru náskok. Podle Stanislavy Fidlerové je dítě na odloučení od rodiny a potažmo vstup do školky připravené ve chvíli, kdy se neschovává za maminku, pokud je osloveno, nestydí se odpovědět na pozdrav, řekne svoje jméno. „Zvídavost je motor, který vede dítě do kolektivu a do akce. Je to motivace a jestliže je silná, zvítězí nad ostýchavostí. Pak je vyhráno.“
Z mého pohledu maminky dvou školkových dětí je hodně důležité taky to, jak probíhá ráno v první dny nebo i týdny, kdy dítě do školky nastupuje. Spěch, stres a nervozita situaci jenom zhorší. Doporučuju proto nařídit si budík a vstávat s předstihem, oblečení pro dítě nachystat už večer předem. Ráno si užít trochu pohody, pustit dítěti alespoň na pár minut pohádku a připravit mu oblíbenou snídani, cestou do školky si zazpívat, povídat si. Pozitivně naladěný potomek se učitelkám odevzdává vždycky lépe, to mi věřte.
Děti z rozvedených rodin potřebují více času
Existují děti (a není jich málo), které to mají s nástupem do školky trochu složitější, a nejedná se jenom o jedináčky. Především jde o děti z rozvedených, neúplných rodin. „Mají to složitější na všech rovinách. Je to handicap, který se samozřejmě projevuje individuálně, ale můžeme vysledovat některé společné počáteční projevy jako je smutek, zakřiknutost, introverze,
ztráta iniciativy, potřeba ,,tepla", náruče, citlivé pozornosti,“ vyjmenovává pedagožka a manažerka dětské skupiny Fidlerová.
Tyto projevy je samozřejmě třeba zohlednit a dopřát dítěti čas na ,,rekonvalescenci". Rány se prý postupně zacelují a nastává další fáze, kam se propisují další projevy jako například snížené sebevědomí, nejistota nebo druhý extrém jako je výbušnost, napětí atd. Tady je potřeba vnitřní práce dospělého na vztahu s dítětem.
„Měla jsem jednoho čtyřletého chlapce, který prožíval rozpad rodiny. Propadl se do pasivity a vyhýbal se veškerým činnostem. Vše toužil jen v klidu pozorovat. Díval se na nás, jak tvoříme, malujeme a hrajeme si celý školní rok. Po prázdninách, kdy se situace doma zklidnila, přišel do třídy a ptal se, kdy budeme malovat. Viděla jsem, jak na to čeká. A když přišel čas malování, sedl k barvám a maloval jeden obrázek za druhým. Prostě to měl jako vnitřní terapii. Obrázky z něho jen ,,tekly". Bylo krásné pozorovat, jak se z toho trápení doslova vymalovává,“ popisuje Stanislava Fidlerová s tím, že je více než důležité dětem dopřát tolik času, kolik si to jejich individuální situace žádá. Co říct závěrem? Snad jen, že školkou jsme si museli projít téměř všichni. Nenechme si proto tyhle chvíle zkazit výčitkami, uspěchaností a nervozitou, ale snažme se o maximální trpělivost, vstřícnost a podporu dítěte. Vždyť i tohle období je jen na chvíli a strašně rychle uteče.
Zdroje: iGlanc.cz www.instagram.com/psychologiahrou www.psychologiahrou.sk www.lyonis.cz/blog/http-www-lyonis-cz-blog-skolka-priprava-behem-leta/
