S příchodem mojí, dnes už čtyřleté, dcery se mi samozřejmě obrátil život vzhůru nohama. Na narození dítěte vás nikdo a nic nepřipraví, ani kdybyste přečetli všechny příručky světa. A i když máte bujnou fantazii a považujete se za nejeempatičtější osobu v širokém okolí, zkušenost je nepřenosná. Stejně si musíte všemi nástrahami, bolestmi, radostmi, emocemi a nemocemi projít, abyste pochopila, jak těžké a zároveň nádherné může být „být mámou“. A i když jsme každá trochu jiná a koukáme na styl výchovy, porody a stravovací návyky rozdílně, vsadím se, že se s většinou následujících vět, ztotožníte. Co jsem si naplno uvědomila až jako máma?
Že se budu už celý život bát
S pozitivním těhotenským testem mě přepadly první menší obavy. Se zákazem otců u porodu v době Covidu další. S prvními horečkami další. S prvním držkopádem další. S příchodem války na Ukrajině. S první hádkou s kamarádkou ve školce. Jako máma se pořád bojíte! Já jsem pozitivní člověk, co si dokáže téměř vždycky i tu nejhorší věc otočit v dobrou, ale přesto mám alespoň malý strach každý den. A budu ho mít, až půjde do školy, až půjde na první párty (snad o tom budu vědět), až si bude vybírat svého životního partnera (nebo partnerku?), až bude mít vlastní děti, až… prostě to nikdy neskončí. A i když některé strachy prožíváme víc nebo míň, prostě je jako mámy máme. I když jim důvěřujeme a ve skrytu duše víme, že to zvládnou! Ale stejně tam ta otravná myšlenka vždycky prolítne. Nezbývá nic jiného, než strach přijmout, smířit se s ním a prostě doufat, že se naše černé scénáře nenaplní.
Že naučit se zhluboka dýchat je důležité
Tohle opět začíná porodem, haha. Ale hodí se to stále. Nikdy jsem nepatřila mezi nejtrpělivější jedince. Moje dcera mě ale naučila, že pokud opravdu něco chci a záleží mi na tom, dokážu to prostě vydýchat, aniž bych musela někoho fyzicky napadnout. Několik hlubokých nádechů mě už vytáhlo z tolika zraňujících křiků!
Že nemusím být dokonalá
Omluvit se není slabost, ale síla. My jako ženy „musíme“ zvládnout tolik! V počátcích mateřství jsem se snažila mít všechno perfektní. Dopracovala jsem se ale postupně do fáze, kdy jsem měla trauma z toho, že své dceři způsobím trauma. Když mě dohnala kauza na sociálních sítích o Ježíškovi, kde některé matky tvrdily, že Ježíšek je LEŽ a já tomu na chvíli uvěřila, řekla jsem si dost. Nebudu perfektní, jsem člověk, co dělá chyby. Občas zařvu, budu vypadat příšerně, dám jí k večeři studené párky, doma bude nepořádek a v práci nebudu stíhat termíny. Protože jsem člověk a mám na to nárok. Věřím, že když vše potom ošetřím a napravím, lidi, kteří za to stojí, mi odpustí.
Že se mámy málo podporují
O tom, jak těžké to mají ženy s nástupem na mateřskou a následným návratem do práce, by vydalo na spousty samostatných článků. Teď mám na mysli matky mezi sebou. Místo, abychom se spojily a táhly za jeden provaz, z různých historek od svých kamarádek nebo i díky přečtení pár komentářů na sociálních sítích vím, že se vzájemně soudíme a kritizujeme. Vždyť všechny děláme maximum a to nejlepší, co v danou chvíli dokážeme. Pojďme se raději soucitně usmát nebo nabídnout pomoc matce, která stojí bezradně nad svým vztekajícím se dítětem, namísto významných pozvednutých obočí.
Že bezpodmínečná láska existuje
Ano, tohle klišé je založené na pravdě. Já svoji dceru zbožňuji natolik, že jí dokážu odpustit opravdu všechno. I když udělá něco, co se mi hodně nelíbí, moje city k ní to z dlouhodobého hlediska rozhodně nemění. Mimochodem víte, že odpuštění neznamená souhlas? V momentě, kdy jde o cokoliv, co souvisí s mou dcerou, probouzí se ve mně jakýsi zvířecí pud a jsem připravená k okamžitému boji. Tenhle mateřský instinkt mají snad všechny mámy a jde o zvláštní sílu, která je dle mého nezlomná. A znáte to také? Když vidíte rozkošný svetr za 700 Kč, házíte ho samozřejmě hned do košíku. Když ale za tu samou částku chcete koupit svetr sobě, rozmýšlíte si to ještě třikrát? Vítejte v klubu matek. Tohle přece musí být bezpodmínečná láska!
Že čas pro sebe je extrémně důležitý
Tolik palčivé téma pro mnoho matek. Já mám to štěstí, že mám skvělého manžela, co opravdu zastupuje svou roli - tedy roli druhého rodiče. I když by to měla být samozřejmost, realita je bohužel jiná. Spousta žen je na děti buď úplně sama (posílám objetí vám všem!) a nebo otec funguje spíš jako nějaký formální člen domácnosti. Další nezastupitelnou pomocí jsou babičky a dědové a také kamarádky s dětmi, u kterých hledám a mám podporu i pomocnou ruku. Pochopila jsem, že dopřát si bez výčitek čas pro sebe a také říct si o pomoc, dává spoustu benefitů celé rodině. A ne, odpočinek a čas pro sebe není sprcha nebo nákup v drogerii! Mám na mysli čtení knihy v parku na lavičce, cvičení ve fitku, dlouhou procházku o samotě nebo masáž.
Měla bych toho na srdci ještě spoustu, ale to by vás už nebavilo. Chtěla jsem jen říct: oceňte všechny mámy ve svém okolí, třeba právě na Den Matek, opravdu to nemají jednoduché!
Zdroj: iGlanc.cz
