Co ti je? Nic.
Ve skutečnosti je mi ale úplně všechno. Něco mi šíleně vadí a myslím na to, jak svému partnerovi ublížím, když na to nepřijde sám. To obyčejné NIC znamená, že chci, aby se mě vyptával a vyzvídal. Mám hroznou chuť mu to vpálit do obličeje, ale vždyť je to přece úplně jasné, proč se ze mě kouří jak z parní lokomotivy. Pro chlapa ale NIC bude vždycky jenom NIC, takže se žádný zájem z jeho strany obvykle nekoná. K naší nelibosti samozřejmě. A jestli se doposud nedělo NIC, teď už se děje celý vesmír!
Nechci žádný dárek, stačíš mi ty.
Ve skutečnosti chci dárek a očekávám přinejmenším překvapení v podobě tajné oslavy, ohňostroje a přesně toho šperku, po kterém pokukuju, když se zrovna nedívá. Jen to nemůžu říct nahlas, protože bych vypadala, že toho chci moc a že mi jeho láska ke štěstí nestačí. Taky bych ho připravila o tu skvělou příležitost mě překvapit. No to dá přece rozum.
Tohle si nemůžu vzít, jsem v tom tlustá. Co myslíš ty?
Jinými slovy řečeno: Vím, že mi to sluší, ale potřebuju, abys mě o tom ujistil. V nejlepším případě mě přirovnal ke světoznámé modelce (v takovou chvíli se hodí mít předem připravený seznam aktuálně nejžádanějších krásek). A co po této otázce nikdy, ale vážně nikdy nedělat, protože jinak to nespraví vůbec žádná odpověď? Přemýšlet.
To je tak hezký, škoda, že si to zrovna nemůžu dovolit.
Jasnější signál už snad dostat nemůžete. Přesně vám teď ukazujeme věc, kterou si moc a moc přejeme. A vaším úkolem je signál správně zanalyzovat a při nejbližší příležitosti nám udělat radost. Pak už nic nebrání tomu, abyste byl ten nejlepší a nejpozornější chlap na světě.
Cože, tahle se ti líbí? Vždyť je škaredá.
Silná a sebevědomá žena by přece nežárlila na žádnou další bohyni nebo sestru, takže mu tu hezkou holku musím vymluvit jinak. My teď všechny táhneme za jeden provaz a navzájem se podporujeme. Na co bychom také žárlily… Ve skutečnosti nám ale ta druhá žena leží v žaludku a hned při první příležitosti googlíme, jak se provádí voodoo rituál.
Nemusíš to udělat hned.
Ale mohl bys a vlastně musíš! Protože proč čekat? Ať zrovna děláte cokoliv, určitě to není důležitější než to, co po vás zrovna teď chceme. Máme rády, když je všechno hotové hned. Ulehčuje nám to další plánování a chod domácnosti celkově. Jenže vaše představy o tom, co je teď hned důležité, se dost radikálním způsobem liší. Takže si dáváte načas. Obvykle situace skončí tak, že si danou věc uděláme samy a pak jsme na chlapa naštvané, že zase všechno leží jen na nás. Ani se neodvažujte namítat: „Vždyť jsi to nemusela dělat, já bych to potom udělal.” To POTOM je kámen úrazu.
Ach jo, já vážně nemám ani jediný normální šaty.
Šatů mám hromadu, jen zrovna nemám ani na jedny z nich náladu. A nemusí jít zrovna jen o šaty. Vám to ve výsledku může být jedno, ale každopádně v takové chvíli očekáváme, že nám předem schválíte nákup nových, protože je vlastně ve vašem vlastním zájmu, abychom dobře vypadaly.
Dej mi pokoj a nech mě být.
Hrozně jsme se pohádali, v duchu tě proklínám a rozcházím se s tebou na milion způsobů, a s velmi důrazným: „Nech mě teď na pokoji,” odejdu trucovat do ložnice. Tam strávím pět minut, deset minut, půl hodiny. A ten trouba pořád nikde! V danou chvíli vás sice máme plné zuby, ale očekáváme, že si nás co nejdřív přijdete utěšit a udobřit se, aby bylo nebe zase bez mráčků.
Když žena mlčí
Ze všeho, co žena říká, ale ve skutečnosti to myslí opačně, je úplně nejhorší, když mlčí. Jakmile totiž žena mlčí, nemůžete si v dané chvíli být jistý vůbec ničím. Jsem jako odjištěný granát a pokud se jen trochu špatně podíváš nebo moc hlasitě dýchneš, exploduji.
Co na to vztahová koučka?
Vztahy jsou už tak dost komplikované, a když to člověk vidí, my ženy to mužům moc neulehčujeme. Tyhle věty známe každá, každý chlap už je někdy slyšel a potom doplatil, protože je nepochopil správně. Jsou muži vážně takoví nechápavci, nebo neumíme požádat o to, co chceme? Zeptali jsme se vztahové koučky a terapeutky Lucie Zápotocké.
„Velmi často očekáváme, že naši partneři rozpoznají, jak se cítíme a automaticky nám dají to, co potřebujeme. Pokud se tak nestane, vede to často k nespokojenosti, napětí a frustraci. Víra, že náš partner vždy ví, co potřebujeme nebo chceme, je však nereálná. Nikdo z nás přece neumí číst myšlenky. Cesta k naplňujícímu vztahu vede přes otevřenou komunikaci. Na jedné straně to chce správně rozpoznat vlastní potřeby a následně je správně verbalizovat, což není vždy jednoduché, ale rozhodně to stojí za námahu. Správnou komunikací totiž můžeme ve vztazích dosáhnout větší harmonie, spokojenosti a důvěry,” míní poradkyně, která se ve své praxi zabývá naplněním partnerského života.
Co nám ale brání řešit problém a jasně vyjádřit svá přání a potřeby? „Často se bojíme, že naše touhy budou odmítnuty nebo souzeny (to vše se děje většinou na nevědomé úrovni), což nás pak vede k rozhodnutí nic neříkat a trpět tím, že ve vztahu nedostáváme to, co skutečně potřebujeme. Pokud chceme něco změnit, měli bychom mít jasno ve svých vlastních potřebách,” uzavírá téma vztahová koučka Lucie Zápotocká.
Zdroj: iGlanc.cz, Lucie Zápotocká
