Čert a Mikuláš patří k českým tradicím již po staletí. Chodí vždy 5. prosince spolu s andělem, v předvečer svátku svatého Mikuláše. Děti za dobré chování, zazpívanou písničku nebo odrecitovanou básničku dostanou dárečky. Ty zlobivé čert postraší a dostanou uhlí. Cíl je jasný, naučit děti rozlišovat dobro a zlo, co je správné a co není. Je to takové divadlo, kde míra dramatu a úspěšnosti visí na dítěti, rodičích a hercích, kteří vám ho přijdou vystrašit.

Každé dítě je jiné

Debaty o tom, zda má i ve 21. století stále smysl děti jednou za rok strašit ”nebem” a ”peklem” už jsou též takovou každoroční tradicí. Když se podíváme za hranice české republiky, jsou čeští čerti ještě slabý odvar. Ti naši jsou občas skoro až poťouchlí a trošku jaloví. Nevypadají jako něco mezi ztělesněním satana a skřetem z Pána prstenů. Takový Krampus zlobivé děti podle německé tradice jedl!

Zdroj: Youtube

Já jsem čerty s Mikulášem vždy nedočkavě vyhlížela, trénovala předem, čím je ohromím a nejvíc jsem se těšila na adventní kalendář, z něhož jsem hned vyzobala prvních pět políček čokolády a pak konečně mohla odpočítávat dny, kdy přiletí Ježíšek. Bála jsem se, to ano, a občas se schovala za mámu, ale ne ni dramatického, protože jsem samozřejmě byla neuvěřitelně hodné dítě, tak proč by si mě čerti odnášeli.

Když už jsem byla větší, začali jsme se s partou spolužáků převlékat do kostýmů my a já si vždycky vydupala, že budu čert (stejně jsem doma neměla jiné než černé oblečení). Nikdy jsem v této tradici problém neviděla, natož abych si z ní odnesla trauma. Ale každé dítě je jiné. Některému stačí k prožití děsu velmi málo. Třeba i převlečený soused, co na ně v paruce s plyšovými rohy výhružně zachrastí řetězem. „Když byly moje první dvě děti malé a někde jsme potkali Mikuláše s čerty, neměly s tím problém. Rády jim řekly básničku a něco dobrého od něj dostaly, proto jsem je nechala, ať se realizují,“ popisuje psycholožka Šárka Míková. „Jenže nejmladší dcera se odmala bála všeho, co mělo na hlavě nějakou masku, takže jsme se setkání s Mikulášem vyhýbali, jak jen to šlo. Někdy to bylo opravdu náročné, protože mi nedošlo, že je TEN DEN a že ho můžeme potkat v supermarketu. Proto jsme raději nechali nákup až na další den.“

Strašit, či nestrašit?

Když dojde na čerty, psycholožka a autorka několika knih doporučuje, ať se řídíte podle svého dítěte. Co když patří k těm, co si vytvářejí všelijaké nepříjemné představy a černé scénáře? Pak jej setkání s přísným Mikulášem a hlučnými čerty ušetřete. „Nejde přitom jenom o děti, které jsou nějak „divné“ nebo úzkostné. Bujná fantazie je totiž přirozenou součástí jejich osobnosti, a to jak v pozitivním, tak i bohužel někdy v negativním slova smyslu.”

Mikuláš nemá být pomsta

Děti zlobí. Některé více, některé méně. V zoufalství občas rodiče použijí i výhružky, na které s odstupem času nejsou zrovna hrdí. Mikuláš s čertem mají děti lehce zocelit, uvést do jakési nejistoty a napětí, učit je pracovat se strachem, zatímco jsou obklopení rodiči, případně babičkami, na které se mohou spolehnout. Ne je ustrašit k smrti. Takže nechat v tom dítě řádně vymáchat, jakože tady máš trest za to, že s tebou mám celý rok ”peklo” není ten nejlepší přístup. „Chcete-li přece jen Mikuláše nějak výchovně „vytěžit“, tedy v případě, že vaše dítě snáší setkání s maskovanými osobami dobře, můžete Mikuláše dopředu instruovat. Třeba mu poradíte, aby po vašem potomkovi nechtěl říkat básničku, ale aby měl například uvést situaci, kdy musel vyvinout nějaké úsilí, kdy se odhodlal udělat něco, co mu moc nešlo, ale překonal to a zvládl to,“ radí Šárka Míková.

S vychováváním rodiče nemusí čekat až na příchod spravedlivého Mikuláše, děsivého čerta a hodného anděla. O těchto tématech si můžete s dětmi povídat celý rok, klidně každý den u večeře nebo před spaním. Vysvětlit jim, že jsme různí a také různě se vypořádáváme s tím, co nám život přinese. Možná také jednou nastane den, kdy ti nahoře čerta s Mikulášem v zájmu ochrany dětí zakážou, ale i tak by měl každý živý tvor vědět to, co se nás snaží naučit i pohádky, a sice že konat zlo je špatné nebo že postavit se svému strachu může být prospěšné.

Zdroj: iGlanc.cz, psycholožka a autorka Šárka Míková, Britannica

Související články