Podle americké studie z roku 2011 nic až tak neobvyklého. Vyšlo z ní najevo, že přibližně 28 % žen s více než jedním dítětem má děti s více než jedním partnerem. „Je to všudypřítomné,” uvedla Cassandra Dorius z Institutu pro sociální výzkum na univerzitě v Michiganu, která se problematikou zabývala. Chtěla poukázat na to, že taková vícenásobná rodina negativně ovlivňuje jak matku, tak děti.
Každý hledá štěstí po svém
Při pohledu zvenčí si většina lidí poklepe na čelo a ptají se sami sebe: Není tak trochu promiskuitní? Neví snad, jak funguje antikoncepce? Snaží se zbohatnout na alimentech? Ani jedna odpověď nemusí být správná, každý totiž hledá štěstí po svém.
Můžete mít ženu, která sní o tom jednom dokonalém princi, s nímž bude mít velkou šťastnou rodinu. Jenže to s prvním nevyšlo, tak to zkusila s druhým, pak se třetím… Pak můžete mít ženu, která ráda experimentuje, užívá si, nerada se váže, ale bez ohledu na to je pro ni důležité, aby se obklopila dětmi. Nebo můžete být jako máma z Memphisu v Tennessee, která má pro svých 11 dětí 8 tatínků!
Měla jsem své důvody
Těžko se věří, že by to byl její původní záměr, prý ale ”má své důvody”. „Kdybych měla jen jednoho tatínka a on odešel nebo zemřel, moje děti by byly bez otce, ale když jich mám osm a tři by odešli nebo zemřeli, moje děti mají pořád pět tatínků…" Musíte si to očividně prostě jen dobře spočítat. Čím víc tatínků, tím větší pravděpodobnost, že se vaše děti budou mít vždy na koho obrátit. I tak se k tomu dá přistupovat, i když už zní sbírání tatínku místo Pokémonů poněkud přitažené za vlasy.
Dítě vzniká jako sněhová koule
Taktéž vnímání otcovství jako takového se v mnoha kulturách liší. Z biologického hlediska je jen jeden způsob, jak se stát otcem dítěte. Z toho geografického a historického se názory a vnímání této funkce liší. Pro příklad některé kmeny v Amazonii věří, že dítě má více biologických otců, z nichž každý nese svůj podíl. Žena je nádoba a dítě v ní vzniká nahromaděním spermatu - jako sněhová koule. Brazilští Tapirapéové nevěřili antropologovi Charlesovi Wagleymu, když jim řekl, že dítě vznikne z jediného pohlavního styku. Oni trvali na tom, že pohlavní styk musí pokračovat po celou dobu těhotenství a může probíhat s různými muži, přičemž poté všichni byli bráni jako právoplatný otec dítěte. Pro naši kulturu, kde přistupujeme ke znalosti identity biologického otce jako k základní jistotě a součásti společenské organizace (a pomluv), něco naprosto nepochopitelného. Přitom na místě jako amazonský prales může být systém vícenásobného otcovství otázkou budoucího přežití žen a dětí… a jsme zase u toho!
Dvojí metr
Pokud jde o moderní mateřství, matky, a zejména ty svobodné, bývají společností odsuzovány častěji než otcové. Obecně máme sklony muže chválit za naprosté banality, třeba že odvedou dítě do školy, zatímco od matky očekáváme, že jí dítě v nákupním centru nemůže ztropit scénu. Osamělý otec má soucit, osamělá matka kritiku. Proč je svobodná? Co udělala špatně? A zatímco u muže je přijatelnější, že má více dětí s více partnerkami, u žen to považujeme za selhání.
Víc tatínků, víc drama
Výzkumem, který provedla již zmiňovaná Cassandra Dorius poukazuje na to, že tento typ rodinného uspořádání může ve výsledku vést k mnohem většímu stresu pro zúčastněné. „U těchto matek je vyšší pravděpodobnost, že budou hůře hledat zaměstnání, budou mít nižší příjmy a nižší vzdělání,” říká.
Souvisí s tím i mnohem více třecích ploch. Matka dětí s vícero tatínky musí zvládat požadavky a potřeby každého zvlášť. „Každodenní rozhodování je složitější a rodinná pravidla nejsou tak jednoznačná," upozorňuje Dorius. „Rodiny musí vyřešit, kdo s kým a kdy žije, kdo platí za věci jako je oblečení, kdo je zodpovědný za výživné.” Každé dítě se s biologickým otcem vídá jindy a jinak často, rozdílnost kontaktů způsobuje další třenice mezi dětmi: Proč on vídá tátu častěji než já?
Co teprve, když si každý z otců najde nové partnerky, ty se též stávají součástí rodiny. Přidává to další vrstvu do už tak zamotaného rozvrhu všech. Už se plány nepodrobují jen tatínkům, ale i jejich partnerkám a třeba i jejich dalším dětem. „Jednou z nejtěžších věcí na tom celém je, že jsem nucena každé dítě vychovávat jiným způsobem,” uvádí matka dětí s více tatínky.
Význam otce v životě dítěte
Dnes už tolik nebazírujeme na tom, že v rodině musí být jedna máma, jeden táta a snad všichni se shodneme, že pro dítě je nejdůležitější bezpečné a láskyplné prostředí. Přesto, mnoho výzkumů už se zaobíralo tím, jak moc důležitá je pro dítě přítomnost otce a podle neziskového programu Fatherhood Project jsou ty děti, které mají během dětství a dospívání aktivního a angažovaného otce ve značné výhodě. Mají prý například vyšší šance dostat se na vysokou nebo najít stabilní zaměstnání, o 75 % je menší pravděpodobnost, že se jim narodí první dítě už v pubertě nebo je o 50 % nižší pravděpodobnost, že se u nich vyskytne deprese.
Otcové hrají v životě dítěte zásadní roli. Jeho nepřítomnost brzdí vývoj od raného dětství až do dospělosti. Psychická újma způsobená nepřítomností otce v dětství přetrvává po celý život.
Možná má jen smůlu
Říká se, že jednou je to chyba, dvakrát volba a potom už se z toho stává zvyk. Je pravda, že tento typ rodinné struktury je častější u menšin, u žen s nízkým příjmem a vzděláním, ale není to pravidlo. Stává se to i ”v těch lepších rodinách”. Tak třeba věděli jste, že oblíbená herečka Kate Hudson dopřála každému ze svých tří dětí jiného tatínka? Stejně je na tom teď mediálně lynčovaná Agáta Hanychová, která má za sebou čerstvý rozchod s Jaromírem Soukupem a jde ve stopách své matky Veroniky Žilkové.
Zdroj: iGlanc.cz, Mirror, Washington Post, The Fatherhood Project
