Kdo by neslyšel o afrodiziacích, o těch látkách, kolem nichž je často jen mnoho povyku pro nic. Lidé napříč místem i časem odjakživa uvažovali, jak pomocí potravin či léků ovlivnit sexuální chtíč. Snad s ničím jiným se v minulosti neobchodovalo tolik jako s afrodiziaky. Zmínky o nich nacházíme v koutech celého světa a naše přesvědčení o funkčnosti těchto substancí vychází povětšinou více z mytologie, pověr a folklóru než z prokazatelných výsledků.
Protože to vypadá jako penis
Ve společnosti panoval názor, že cokoliv podobné dělalo podobné, tudíž pokud řekněme daná věc připomínala pohlavní orgány, předpokládalo se, že má na ně pozitivní vliv. Vizuální symbolika byla velmi důležitý faktor. Díky tomu se začala přisuzovat síla mořským okurkám, chřestu, ústřicím nebo ženšenu, prostě díky jejich sugestivnímu tvaru či textuře.
Jedna paní povídala…
Když se to říká, tak je to pravda? Ať už šlo o pověsti, mýty, legendy nebo jen babské tlachy, hodně se na ně dalo. Inu za zkoušku nic nedáte. A že těch povídaček bylo. Tak třeba starověký aztécký vládce Montezuma údajně před návštěvou harému zkonzumoval více než 50 šálků čokolády; Casanova proslul tím, že svedl pannu tak, že jí vložil do úst syrovou ústřici. Pak je tu Afrodita, řecká bohyně lásky (a sexu) se zrodila, když vystoupila z moře, tím pádem se mořské plody obecně považovaly za afrodiziakum.
Jako pravý alfasamec
Slovo měly samozřejmě i bylinky, ne zrovna ”malé”. Ty správné uměly vyvolat erekci a dokonce i zvítězit nad neplodností. Aspoň se to tak říkalo. V Číně, Indii i Mezopotámii měly své nezastupitelné místo v oblasti libida. Ale kdyby vám někdo dal na výběr mezi čajem anebo tygřím drápem, co ve vás vzbudí větší dojem mužnosti?
A tak bohužel lidský chtíč nezůstal jen u rostlin a koření. Za mocné afrodiziakum byl považován nosorožčí roh, různé části těla tygrů, mořští koníci, hadi. V některých kulturách byly za afrodiziaka považované vnitřnosti zvířat, hlavně játra a varlata. Opravdovými chuťovkami jsou pak polévka z ptačích hnízd, piraní a vrabčích jazýčků. V Japonsku přísahali na tinkturu z úhořů či zuhelnatělého mloka. Prý i dnes tolik zmiňovaná žraločí polévka údajně působí afrodiziakálně.
Žádná z těchto lahůdek pro labužníky ale nemá vědecké vysvětlení, obvykle šlo (jde) zase jen o onu vizualizaci a zhmotnění moci a síly, které v nás jedinec připravený k sexuálnímu výkonu vyvolává. Místo toho ale jistojistě došlo k narušení biodiverzity a mnoho z výše zmíněných druhů se zařadilo na seznam ohrožených zvířat.
Od obyčejných po luxusní suroviny
Mluvíme tu řekněme v minulém čase, ale seznam pochutin, které lidé považovali za afrodiziaka je z velké části aktuální i teď, když už máme na erekci pilule. Už to vědomí samo o sobě, že jíme surovinu s tímto podtextem, nám žene motýly do břicha. Nicméně u jídla byl z velké části sexuální chtíč synonymem luxusu - lanýže, kaviár, foie gras nebo šampaňské, bohatství je totiž pro mnohé svůdné samo o sobě.
Ale nemusíte přijít na buben, protože vás opustila touha. V antickém Řecku a Římě se za afrodiziakum považovaly mandle nebo fazole. Oblíbená byla též medovina a med sám o sobě. Ve středověku a renesanci to kromě bylin byly ostružiny nebo skořice.
Podíváme-li se na to moderním očkem, alkohol obecně uvolňuje zábrany a cokoliv co zahřívá (třeba zázvor nebo chilli), vás rozpálí doslova. A ty ústřice obsahují hodně zinku, ten je dobrý na spermie.
Hon na čarodějnice
Záleželo na době, jak moc byla erotice nakloněná, proto například ve středověku byly bylinky a koření jako bazalka, máta, skořice, kardamom, zázvor, pepř, šafrán a vanilka zakázané, protože se často používaly v ”nápojích lásky”. Muslimové zakazovali prodej afrodiziak v blízkosti mešit, aby neutrpěla morálka dobrých věřících.
Zmíním tu ještě dlouhý hon na čarodějnice, který má v historii sexu a chtíče své místo. Věřilo se totiž, že sám Ďábel a jeho služebnice mohou svými zaklínadly způsobit impotenci. Že dokáží zkazit mužovu mysl tak, aby se mu vlastní manželka znechutila a on měl sex s jinými (tak takhle se dala ospravedlnit nevěra?). Očarováním ”zkazily” mužovo sémě, aby nedokázalo počít dítě. Takto postižení muži museli užívat afrodiziaka, aby zaklínadlo zrušili. A k tomu se hodně modlit. Takové kombo dokázalo přemoci všechna kouzla.
Ani ženy nepřišly zkrátka, věřilo se, že ženské potěšení je pro početí stejně důležité jako to mužské, proto například raně novověcí lékaři ženám předepisovali afrodiziaka preventivně. Na plodnost. Holandský lékař Laevinus Lemnius byl dokonce toho názoru, že děti počaté bez uspokojené ženy budou líné a hloupé. Je to rozhodně zajímavá teorie.
Afrodiziaka? Jen pro naivní a hloupé
Použití afrodiziak k boji proti kouzlům a magii čarodějnic v 16. až 18. století trochu může za to, proč na ně následná moderní biomedicína pohlížela s despektem. Teď je to tak, že své místo v naší společnosti mají, už jsme snad i trochu moudřejší - dnes už vás asi nenapadne provonět si byt jelením pižmem -, a minimálně je považujeme za zpestření našeho intimního života.
Zdroj: iGlanc.cz, Psyche, Cambridge
