Seriál Eliška a Damián je teď celospolečenské téma číslo jedna…
Kdo by to byl řekl, že (smích).
Jak celý ten ruch kolem hejtů na tento seriál vlastně neseš, když hraješ jednu z hlavních postav?
Pro všechny je to fenomén hlavně posledního měsíce a půl, pro mě ale mnohem déle - spíš necelého posledního roku. Jde o pracovní zkušenost, se kterou jsem se ještě nikdy v takové podobě, nesetkala. Právě se s tím vyrovnávám, tápu a beru to jako jakési ponaučení.
Co byly hlavní důvody, že jsi do projektu Eliška a Damián šla?
Dlouho jsem toužila si zkusit zahrát zase něco jiného. Už tolik let hraji v seriálu Ulice. Mám ten projekt moc ráda, jsem za něj vděčná a dost mi pomohl v kariéře, ale nejsem herečka jedné role. Loni jsem na jedné akci potkala producenta z Primy, náhodou jsem se tak připomněla, on mě oslovil a jednali jsme spolu pak dál… Ono to není zas tak samozřejmé - hrát současně na dvou konkurenčních televizích.
Bylo to těžké jednání?
Poprvé jsem na tyto účely oslovila agentku, aby mi s tím pomohla, protože to opravdu není jen tak. Nakonec to klaplo, na Ulici mi účinkování v Elišce a Damiánovi povolili, za což jim děkuji. Od ledna do března jsem ale pořád netušila, jestli se seriál bude opravdu točit. Pokud ano, jestli v něm budu mít jistou roli. Takže jsem měla nejdřív radost a pak nervy.
Ty nervy jsi měla přesně z čeho?
Jestli to celé klapne a taky jestli to všechno fyzicky vydržím. Ono točit dva velké seriály současně není žádná legrace. Moje role princezny byla nejdřív menší a pak se rozjede do jedné z hlavních rolí. S tím projektem „dýchám“ tedy poměrně dlouho…
A pak se odvysílal…
To přijetí, které následovalo, mi proto, že jsem tím projektem tolik žila, ublížilo. Šla jsem do toho s nejlepším vědomím a svědomím. Líbil se mi námět - něco ve stylu krásného filmu Kate a Leopold, legendárního seriálu Arabela. Věděli jsme, že formát bude dlouhodobější, že netočíme seriál pro Netflix, že to nebudou Bridgertonovi nebo něco podobného. Přesto mě reakce diváků i kolegů dost šokovala. Už jsem si i přiznala, že se tenhle seriál prostě nepovedl. A pomalu tuhle skutečnost zpracovávám.
Vnímáš to jako nespravedlnost?
Vadí mi, že řada lidí projekt odsoudila i přesto, že si ho ani nepustila a soudila jej jen podle toho, co běželo internetem. Vycházeli z bulvárních článků…Takže si myslím, že hejt kolem Elišky a Damiána je neadekvátní. Když jsem četla recenze od profesionálních a vážených kritiků, nejsou paradoxně tak drsný jako od diváků. Ani Kamil Fila nebyl tak krutý.
Hejty byly postavené mediálně hlavně na jedné osobě, což je představitelka Elišky, Emma Smetana.
Můžu na to mít svoje názory, ale faktem zůstává, že si takový hejt Emma nezaslouží. Není profesionální herečka, ale myslím si, že na seriálu odvedla poctivou práci v rámci svých možností - udělala maximum. Když jsem to všechno četla, až jsem si říkala, že kdybychom žili ve středověku, co by nám ti diváci asi udělali? Upálili by nás na hranici? Postavili na pranýř? Za to, že jsme udělali napůl pohádkový seriál, který se jen nepovedl. To mě trápí, jak je ta naše společnost zlá…
Jaká byla na reakce u kolegů?
To mě bolí možná ještě víc… Že jsem to nenávistné chování, posměšky zažila právě od nich, od těch, kteří ve své profesi taky vždy netočí jen mistrovská díla.
Zajímá vás, jak moc poznamenalo účinkování v seriálu Eliška a Damián Anežky profesní život? Jaká byla na natáčení parta a jak si užívala výpravu a kostýmy? Kdo jí byl na natáčení nejblíž? Jak prožívala body shaming? Jak moc k ní změnila přístup branže od té doby, co shodila 20 kilogramů? Jaký má vztah k Německu a zda v něm plánuje kariéru? Na jakých zahraničních projektech se také jako herečka podílela? To vše a ještě víc se dozvíte v podcastu Backstage Adély Noskové!
Zdroj: iGlanc.cz
