Byla jsi už v 15 letech, kdy ses stala finalistkou Československo má talent, připravena na velkou pěveckou kariéru?
Už ani nevím, kdo mě přihlásil, ale v tu dobu už jsem věděla jasně, že chci zpívat. Od 14 let jsem začala chodit na zpěv. Co se týče té soutěže, vůbec jsem nevěděla, co od toho očekávat a najednou jsem byla ve finále…
Díváš se na tyto televizní záznamy i zpětně? Co cítíš, když je vidíš?
Nedělám to často, ale občas záznamy někdo pustí na party (smích). A já se tam vidím s těma rovnátkama (smích)! Na druhou stranu, musím říct, že ta první písnička, kterou jsem zazpívala, nebyla vůbec špatná! Na to, že jsem neměla skoro žádné zkušenosti... A ty další? Vůbec nechápu, kdo mi posílal hlasy, protože já sama bych si je tedy neposílala! Všechno jsem se tehdy učila, do té doby jsem zpívala jen u své učiteky zpěvu v obýváku. Nevěděla jsem jaké to je, stát před kamerami… To byl docela šok.
Šli po tobě po soutěži hudební producenti?
Ano. A tlačili mě do toho, abych rychle nahrála něco, co by hned hrála rádia. A taky, abych zpívala v češtině. Což pro měl byl dost problém. Dneska už je můj americký akcent méně znát, pořád ho mám… Ale tehdy? To byla síla (smích). Skládala jsem si svoje písničky a tvorba pro mě byla citlivá věc. Nedávalo mi smysl, aby mi nějaký cizí pán z vydavatelství, kterému je 40 nebo 50 let, psal texty. Měla jsem zpívat o lásce, přitom jsem sama žádnou ani neprožila…
Takže ses stáhla…
Nějakou dobu jsem si vystačila s hraním coverů. A než jsem si začala věřit jako autor, trvalo to ještě spousty let. Jsem ráda, že jsem si počkala. Na jednu dobu jsem ze scény zmizela úplně.
Vím, že pro tebe vrátit se na českou hudební scénu nebylo moc jednoduché…
První písničku s kapelou jsme vydali s We Are Domi až v roce 2018. Dokonce jsem si tehdy poprvé zpalatila PR. Chtěla jsem, aby mě na hudební scéně už konečně brali vážně.
Jsi dcera národního hrdiny, brankáře Dominika Haška, to ti nikdo neodpáře. Jak moc ti tvoji hudební kariéru komplikovala tahle skutečnost - hlavně v bulváru?
Bulvár byl vůči mě dost aktivní v době talentové soutěže a pak už byl tišší a tišší. Byla jsem na takovou pozornost malinko zvyklá od mala, protože když jsme šli někam s tátou, lidi se na něj dívali, chtěli se s ním fotit. Byla jsem na to docela připravená.
Co ti na té pozornosti vadilo?
Najdenou cizí lidi rozebírali, jak vypadám, byla jsem mladý tele...
Co byl tvůj hlavní problém se vzhledem?
Z té doby mám dva, které mám v hlavě vlastně tak trochu dodnes. I ve svých 28 letech reším něco, co mi někdo řekl v 15! Hrávala jsem volejbal a měla trochu silnější nohy. A jeden kluk pravil: „Ty máš takový macatý nohy!“ Nevím, jestli to myslel ze srandy, nebo se mnou zkoušel flirtovat (smích)! Ale bylo mi to strašně nepříjemný. Dodnes, když začne sezóna kraťasů, jsem dost nesvá a pomyslím na tato jeho slova.
A co je to druhý?
Pak řeším chlupy!
Cože?
Ano! Nějaká starší paní, která pracovala na show Českoslovesnsko má talent, mi řekla, že mám na holku moc chlupaté ruce. Od té doby jsem si je chodila depilovat, protože jsem si myslela, že vypadám jako nějaká opice… Ta paní mi řekla doslova: „Budou tam kamery, možná by sis měla oholit ruce!“ Bylo to divný. I když už svoje chlupy na rukou tolik neprožívám, tuhle větu si budu pamatovat navždy.
Zajímá vás, jaký má Dominika vztah se svým otcem Dominikem Haškem? Jak těžké bylo vymanit se z jeho stínu? Jak jí chutnal Dominátorův drink Smarty? Jak prožívala zákulisí Eurovize a co nosí nejraději? To vše se dozvíte v podcastu Backstage s Adélou Noskovou!
Zdroj: iGlanc.cz
