Jsi muž více profesí: zpěvák, ale také lékař. Musel jsi někdy zasahovat během koncertu, kdy se třeba skácela fanynka?
Mám jednu historku, už je to dlouho, bylo to na jednom koncertě v klubu v Olomouci. Dával jsem první pomoc dívce, co omdlela na na show. Dobře to dopadlo (smích).
Ty sám jsi někdy omldlel?
Jednou. Bylo to, když jsem dělal za barem v jednom koktejl baru v Olomouci. Tehdy jsem celý den nejedl a nepil, asi ve dvě ráno jsem se skácel vyčerpáním. Bylo to poprvé a naposledy, kdy se mi něco takového stalo.
Jak dlouho jsi za barem vydržel?
Ono mi to moc nešlo. Dostal jsem po čase padáka. Barmanství není nic pro mě, to bylo jasný skoro hned. Co se týče brigád, zkusil jsem tedy kde co…
Povídej!
Měl jsem to hodně pestré! Rozvážel jsem pizzu, dělal v call centru, stavěl pódia… A taky jsem pomáhal udržovat hřbitovy.
U těch hřbitovů bych se zastavila, to je hodně zajímavá brigáda!
Potřeboval jsem všechny ty nástroje, hlavně kytary, abych se mohl naplno věnovat hudbě. Během studia medicíny jsem si nemohl moc vybírat, tak jsem bral všechno, co šlo dělat v rámci mých časových možností. Vzal jsem skoro cokoliv, většinou jsem práci sháněl na poslední chvíli (smích) - což dělám v životě celkem často (smích). A podle toho to pak vypadalo!
Adéla Nosková si pozvala jako hosta do podcastu Backstage zpěváka Marcella
Jak taková práce na hřbitově vypadala? Moje fantazie pracuje!
Zas tak šílený to nebylo! Šlo o dobu, bylo to léto mezi třeťákem a čtvrťákem na střední škole, kdy jsme se všichni kamarádi ze třídy sebrali a šli dělat na hřbitov. Zařizovala to spolužačka, přes svého tátu - dělal na správě hřbitovů. Asi si to představuješ dramatičteji, než to bylo! Ale náš úkol byl, aby to na hřbitově vypadalo upraveně. Sekali jsme trávu a tak. Další kuriozitou, kterou jsem dělal, byla technika kapele Tata Bojs.
Zpěvák Marcell se rozpovídal mimo jiné o svých zážitcích za dveřmi muzikantských šaten!
Vždyť jsi muzikant, to ti snad šlo! Doufám, že aspoň kytarového technika.
No právě! Kdyby šlo starání se o kytary nebo klávesy, to by mi šlo. Ale já si vylosoval černého Petra a dostal na starosti stavění bicí soupravy pro frontmana Milana Caise… A to jsem fakt neuměl (smích). Dost mě tehdy zachránil kamarád Jogurt, za což mu děkuji, který byl v bicích sběhlý. Jinak bych to fakt nezvlád!
Jak s tebou byl Milan Cais spokojený? Dopadlo to u Tata Bojs jako s tvojí kariérou v baru?
Milan byl skvělej. I když věděl, že mi to moc nejde, nechal si mě tam, za což mu taky děkuju (smích). Měl se mnou svatou trpělivost. Pravda, nevydržel v té práci zas dlouho. Musel jsem skončit i kvůli škole, nezvládal bych jezdit na všechny koncerty! Ale užil jsem si to i tak, byla to úžasná zkušnost. Pak jsem se cítil mnohem líp, když jsem hrál pak před Tata Bojs jako předkapela s mou tehdejší kapelou No Distance Paradise.
Zajímá vás, jak vznikala Marcelova spolupráce na písničce s Lucií Bílou a jak na ni reagovali kamarádi z branže? Jaké byly Marcelovy začátky jako sólisty? Jak to má s pařením po koncertě? Co všechno se dělo v backstage na turné s kapelou Mirai? Jak moc se hodí lékařské vzdělání na koncertech a jak moc si potrpí na módu? To vše a mnohem víc pikantností ze života popového zpěváka se dozvíte v podcastu Backatage s Adélou Noskovou!
Zdroj: iGlanc.cz
Sledujte nás v Google Zprávách