„Mikroplasty pronikají až do mozku.” „Mikroplasty už i v mracích, ovlivňují počasí.” „Mikroplasty v pitné vodě.” „Mikroplasty v plodové vodě.” Podobných novinových titulků přibývá, stejně jako míst, kde se mikroplasty vyskytují. Vyhnout se jim je totiž nemožné. To byste se museli přestěhovat na planetu, kde není nic z plastu.

Co jsou to mikroplasty?

Mikroplasty jsou drobné částečky plastu menší než 5 milimetrů. Mohou být tedy velké jako zrnko kukuřice, ale i tak malé jako bakterie. Ještě mnohem menší jsou nanoplasty, menší než 1 mikrometr. Jelikož jsou mikroplasty umělé, příroda si s nimi neumí poradit a naše tělo také ne. Navíc se z nich uvolňují toxická aditiva, která nám tak ničí zdraví.

Zdroj: Youtube

Existují dva druhy mikroplastů: primární a sekundární. Sekundární jsou ty, které vznikají nechtěně při používání plastů. Když na ně svítí slunce, fouká vítr, prší. Vznikají i tak, že dáme do pračky a sušičky polyesterové oblečení, odtud pak přechází do vody, řek, moří, půdy, na pole až do našich potravin. Dalším velkým zdrojem jsou pneumatiky aut, podrážky či plastové nádobí. Primární mikroplasty jsou ty, které jsme vyrobili schválně za nějakým účelem a pak putují třeba zrovna do té kosmetiky.

Mikroplasty v kosmetice plní několik funkcí

Pojem mikroplasty jsem poprvé slyšela už před několika lety, ale že se záměrně dávají do kosmetiky, to pro mě byla novinka. Zkrátka mi nedávalo smysl ještě přilévat do ohně, jak se říkává. Už tak nám přerůstají přes hlavu obaly od kosmetických produktů, načež nacpeme plasty ještě do produktu jako takového.

Nejčastěji se mikroplasty do kosmetiky přidávají pro své exfoliační vlastnosti, částečky plastu tak pomáhají odstraňovat odumřelé kožní buňky, ačkoliv toho lze dosáhnout i přírodní cestou, například namletými kávovými zrny nebo skořápkami. Dále v kosmetice dokáží plnit i zmatňující funkci, anebo naopak lesklou, příkladem jsou třpytivé oční stíny, rozjasňovače, lesky s glitry, které pak ze rtů olizujeme. Používají se též jako zahušťovadla či stabilizátory. V zubních pastách plní abrazivní funkci, dávají se i do mycích a pracích prostředků. Můžete je tedy najít ve všem, od šamponu až po tvářenku.

Správně se možná domýšlíte, že použití mikroplastů v kosmetice je levné, dobře dostupné a účinné. Stále více studií a odborných dokumentů však poukazuje na jejich negativní dopad, což letos vedlo Evropskou unii k nařízení, které v budoucnu zakazuje přidávat mikroplasty do určitých produktů. „Když kosmetiku s obsahem mikroplastů smyjeme, mikroplasty odtečou do odpadních vod. V čistírnách odpadních vod se většina, zejména větších mikroplastů, z vody odstraní, ale i tyto mikroplasty se ve výsledku mohou dostat do životního prostředí. Usazují se totiž v čistírenském kalu, který se často používá jako hnojivo v zemědělství. Z půdy mikroplasty vstupují do rostlin a dokáží se dostat až do plodů,” varuje Tereza Pavlíková, která se věnuje výzkumu mikroplastů v životním prostředí.

Chvíli to potrvá, než úplně zmizí

První krok jsme učinili, ale v praxi to ještě chvíli potrvá, než z pultů v obchodech produkty s obsahem mikroplastů úplně zmizí. Za prvé je třeba ty výrobky doprodat a také nějaký čas potrvá, než firmy najdou alternativy, které jejich produktům budou vyhovovat. Pro vaši představu, teprve od října 2027 už nenajdeme mikroplasty ve smývací kosmetice, jako jsou šampony, kondicionéry, mýdlo apod. Od roku 2028 už je nenajdeme v čisticích prostředcích a leštidlech či osvěžovačích vzduchu. Další rok už je nebude možné přidávat do parfémů (tam plní funkci zapouzdření vůně), krémů, opalovacích krémů, olejů či laků na vlasy. Nejdelší deadline dostala dekorativní kosmetika, která má čas do roku 2035.

Vy se však mikroplastům v kosmetice můžete začít vyhýbat už teď a usnadní vám to například mobilní aplikace Beat the Micro Bead, která je mimochodem zdarma. Stačí naskenovat složení a hned se dozvíte, jak si daný produkt vede.

Mikroplasty tedy úplně zakázat nemůžeme. Žádné nařízení je nedokáže odstranit ze vzduchu, který dýcháme. Nemůžete poručit větru a slunci, ať přestanou mikroplasty vytvářet. Nelze jim zakázat, aby přestaly vznikat jako vedlejší produkt průmyslových procesů nebo při rozkladu plastů v životním prostředí, ale můžeme přispět svými činy k jejich omezení.

Zdroj: iGlanc.cz, Tereza Pavlíková - zabývá se výzkumem mikroplastů v životním prostředí, National Library of Medicine, Spotify Plasterka, Skin Consult

Související články