Když mi bylo patnáct, s akné se počítalo. Ten věk k tomu přece patří. A těšila jsem se, jak z něj ve dvaceti vyrostu. Jak jsem ale byla naivní. Ono nejenže nezmizelo, bylo se mnou stále a občas se mi zdálo, že je to snad čím dál horší. Alespoň jsem s nadsázkou říkala, že jsem pořád v pubertě. Když ale máte tváře plné boláků a jizev, které se ani nestíhají zahojit, protože je dřív přebijí další a další pupínky ve třiceti, máte toho vážně už plné zuby.
Co s tím?
Zkoušela jsem různou kosmetiku. Drahou, levnou, čisticí řady, pečující řady, vysušující, detoxikační, přírodní. Byla jsem na kožním. Nic z toho nepomohlo, pokud ano, tak ne dlouhodobě. Jako holka s problematickou pletí jsem byla naučená nejdřív pro vzorečky, ale skoro mi až připadalo, že všechny ty účinné látky jsou napěchované jen do testerové verze, protože jakmile jsem si opatřila celý produkt, kouzlo bylo tatam. Stejně jsem se každé ráno budila s hrůzou, že až se podívám do zrcadla, budou tam další pupínky připravené mi znepříjemnit život.
Akné vzniká z mnoha důvodů, nejčastější z nich jsou zvýšená produkce mazu, hormony, genetika a působení některých bakterií, proto nechci, aby to vyznělo, že všechny krémy světa jsou k ničemu. Ale protože v mém případě tomu tak bylo, začala jsem se na celou záležitost dívat víc do hloubky. Doslova.
Existují potraviny, které jdou akné takříkajíc naproti. Každý kdo bojuje s pupínky už určitě slyšel o tom, že mezi hlavní podezřelé patří cukr, bílá mouka, chilli, čokoláda, mléčné výrobky nebo alkohol. Problém je v tom, že na každého z nás platí něco jiného, a tak jsem se postupně internetem a sítěmi pročetla až k testům na potravinové intolerance.
Intolerance není alergie
Potravinová intolerance není to stejné jako alergie. Přesto spočívá v tom, že tělo reaguje nesnášenlivě nebo přecitlivěle na určitou složku z potravin. Takže nedostanete anafylaktický šok, když sníte arašídy, zato vám mohou způsobovat střevní problémy, nafouklé břicho, potíže se spánkem, únavu, ale i ony potíže s pletí, a to v dlouhodobém horizontu. Mezi nejčastější intolerance mimochodem patří lepek a laktóza.
S nesnášenlivostí na konkrétní potravinu se můžete narodit, nebo ji získat až s věkem. Mohou to být potraviny, kterých přijímáte nadměrné množství. Stejně tak vám nemusí vyhovovat jídlo, které si dáte jen občas. Že máte na něco intoleranci rovněž neznamená, že už se s danou potravinou musíte navěky rozloučit, protože intolerance i příznaky mohou jednoduše odeznít. Testy se provádí nejčastěji odběrem krve, ale na trhu jsou už i testy z vlasů (tento jsem podstoupila já). Liší se jak cenově, tak i na množství testovaných potravin, a proto každému bude vyhovovat něco jiného.
Konečně přišly výsledky
Moje výsledky hodně lidí rozesmály. Vyšly mi totiž silné intolerance na alkohol, lepek a kakao. Dále pak na fíky a vlčí bob (jedny z těch potravin, které vlastně vůbec nejím) a vařené zelí. Co se dalo dělat, když už jsem si testy zaplatila, hecla jsem to a naordinovala si dvouměsíční očistu. Spolu s vyřazením těchto potravin poctivě jedla předepsané vitamíny (já je měla doporučené konkrétně na míru na základě testu) a čekala jsem na zázrak.
Jsem to, co jím
Intoleranční test jsem původně viděla jako poslední možnost, než se vzdám a doživotně smířím s tím, že nikdy nebudu ”ta” s pěknou pletí. Zhruba už za tři týdny jsem si ale potvrdila, že jsme vážně to, co jíme a jak moc může jídlo ovlivnit náš zevnějšek. Nejenže pupínků ubývalo a najednou jsem zažila pocit, když se vám několik dnů žádný nový nevytvoří. Kůže se začínala hojit, a i když nebyla ještě zdaleka perfektní, já si připadala nejkrásnější na světě a učila se mít ráda svůj obličej i bez make-upu. Mezi příjemné vedlejší efekty patřilo, že se mi upravilo zažívání a lépe jsem spala.
Návrat ke starým zvyklostem
Po dvou měsících jsem pomalu začala tyto potraviny do svého života znovu zařazovat a sledovala, jak je mé tělo přijme. Pauza mu očividně prospěla, protože akné bylo i nadále na ústupu a nevrátilo se.
Samozřejmě není tvorba akné jen o jídle, ale když se vám pleť srovná, mnohem snáz dokážete vysledovat, co jí škodí. Z toho důvodu už vím, že stres a hormonální změny se na ní dokážou podepsat.
Méně je více
Čím horší jsem měla pleť, tím více produktů jsem proti pupínkům nasazovala do boje. Dá to rozum, prostě chcete, snažíte se hrozně moc. Zpětně vidím, že jsem si možná víc škodila, než pomáhala. Jestli se mé tělo začalo takto uzdravovat, dokáže to i pokožka. Všechny agresivní přípravky jsem vyházela a množství produktů co nejvíc osekala. Teď se tomu říká skinimalismus nebo slow beauty.
Moje cesta ”za krásou” určitě není pro všechny. Mohla by být ale návodem pro ty, co už mají chuť to se sebou vzdát.
Zdroj: iGlanc.cz
