Osmdesátá léta byla věkem návrhářů. Začínaly se z nich stávat osobnosti a z přehlídek velké události. Molo se po krůčcích transformovalo na divadelní jeviště a tento přerod vyvrcholil na konci 20. století. Mezi nimi si popová umělkyně vyhlídla Francouze, pro nějž bylo typické dokonalé šité smokingové sáčko a klasické bretaňské pruhované tričko. Říkalo se mu enfant terrible módy, znamená to hrozné dítě, postrach rodiny. Takové to dítě, které všechny uvádí do rozpaků svou upřímnou prostořekostí a působí tím rozruch. Přesně pro Madonnu.
A podprsenka mění historii
Duben 1990, Japonsko, Čiba. A před námi první večer Madonnina turné Blond Ambition. Jen málokdo v publiku se mohl předem připravit na show, která se co nevidět odehraje. Za dvě hodiny už Madonna neměla být jen popová zpěvačka, ale ucelená ikona popkultury.
Scéna stála dva miliony dolarů, dramatickou choreografii utvářely legendy newyorské plesové scény. Hrála si na pomezí víry a BDSM. Bylo to výbušné, nemravné, k pomilování. I když občas až moc. Simulovaná masturbace na podiu málem vedla k ukončení torontské části turné. Ale zpět k začátku. Dav šílí, Madonna vyjíždí na rampě, všechny přivítá a už zpívá Express Yourself.
Na sobě má umně projmuté sáčko s průstřihy a k tomu široké kalhoty. O chvíli později už si spolu se svými tanečnicemi sundává svršek, aby odhalila něco trochu víc sexy. Bylo to poptastické! Kdo na tom koncertu byl, nikdy nezapomene. Madonna se dostala do popředí zájmu a touto chvílí upevnila své postavení na hudebním Olympu.
Symbol ženské síly
V roce 1983 Jean Paul Gaultier poprvé představil kolekci Dadaiste, v níž nechyběl ani jeho - později pro něj typický - korzet. Už to před ním zkusili jiní, ale až jemu se podařilo z objektu ženského útisku vytvořit symbol ženské síly. A právě Madonna na tom měla značný podíl.
Růžová korzetová podprsenka s kónickými košíčky upoutala hlavně tím, jak se vzpouzela proti ”úzkoprsé” definici krásného ženského těla, které bylo po staletí pod diktátem korzetu. Gaultierova verze ho vzala a učinila tento kus oděvu ambiciózním, vyzývavým, až poněkud agresivním. Jeho anatomie byla ostrá a zpěvačka v něm oděná jasně uplatňovala svou sexuální dominanci. Na podiu jsme sledovali ženu, která má vše pod kontrolou, říkalo to za ní její oblečení.
Madonna v podprsence od J. P. Gaultiera.
Více než třicet let po svém debutu je ”kornoutová” podprsenka neoddělitelným artefaktem hudební i módní historie. Její dědictví spočívá ve způsobu, jakým po Madonnině vzoru ponoukla další popové umělkyně k tomu, aby se nebály za vlastních podmínek vyjádřit svou sexualitu skrze oděv.
Proč Gaultier?
Gaultierova tvorba byla nekonvenční, vtipná a trochu i avantgardní. Prý se inspiroval hlavně londýnskou klubovou scénou. Madonna mu fandila, líbilo se jí, jak propojuje mužské a ženské elementy. Požádala ho tedy, aby navrhnul všechny kostýmy pro turné a právě v tomto genderově nadčasovém duchu byly tak nezapomenutelné. „Když mi Madonna v roce 1989 poprvé zavolala, bylo to dva dny před mou přehlídkou ready-to-wear a já si myslel, že si můj asistent dělá legraci," řekl návrhář v rozhovoru pro New York Times v roce 2001.
Začal tím vztah, který se zasadil o nejednu památnou chvíli, včetně vystoupení na Gaultierově galavečeru v Los Angeles na podporu organizace amFAR v roce 1992, kdy se zaklesnutá do jeho rámě prošla po mole, a když sundala sako, odhalila postroj inspirovaný bondáží, se zcela nahými ňadry. „Miluji Madonnu. Je to jediná žena, kterou jsem kdy požádal o ruku. Ona samozřejmě řekla ne, ale pokaždé, když mě požádá, abych pracoval na jejích show, nemohu říct ne,” uzavírá Jean Paul Gaultier.
Zdroj: iGlanc.cz, Obrazové dějiny oblékání a stylu, NY Times
