Kostýmním výtvarníkem letošního ročníku StarDance je Roman Šolc. Vy jste oblékala účinkující dvakrát. Jak se vlastně šijí kostýmy do soutěže, kdy každý týden někdo vypadne?
Když jsem na tomto projektu jako kostýmní výtvarník začínala, říkala jsem si: To přece nějak musí jít vymyslet dopředu. Ale zasekli jsme se na třetím kole… Dál už se nedostanete, protože právě nevíte, kdo vypadne. A šít dopředu nejde. Takže jsem to dělala tak, že jsem si tanečníky vždy vyslechla, zjistila, jakou mají choreografii, jakou mají představu o kostýmu, pak jsem navrhla šaty – vymyslela jsem, z jaké látky budou, jakou budou mít barvu, jak budou vypadat střihově… Návrhy jsem nakreslila čtrnáct dnů dopředu, nechala je schválit Českou televizí a až když se v sobotu vědělo, kdo vypadl, začalo se s realizací.
Na starosti jste měla i kostýmy pánů. „Recyklují“ se některé?
Určitě. Každý tanečník má svůj frak na standard, jedny latinské kalhoty a vy pak děláte třeba jen topy… Základy se vlastně opakují. Anebo se využívá fundus České televize, to se týká často právě mužů – když je standard, například tango, kolikrát se pánský frak nepoužije, ale vybere se něco z fundusu – košile s kalhotami, vestička, kravata… Trošku se tím ten styl uvolní. A ještě existuje fundus StarDance, kde jsou všechny kostýmy od prvního dílu. Když se to hodilo do konceptu, využíval se i ten.
Má návrhář kostýmů pro StarDance k ruce poradce?
Měla jsme k ruce tým šikovných kostymérek z České televize. Bez nich bych to nedala. Pomáhaly mi s fundusem a vůbec se všemi věcmi, které se netýkají šití. A protože běžně taneční šaty nešiju, měla jsem i odborného poradce – Kamilu Tománkovou. Ta mi radila se zpracováním po technické stránce, třeba s délkou šatů.
Je velký rozdíl navrhovat taneční šaty ve srovnání s tím, co navrhujete běžně?
Taneční šaty se šijí jiným způsobem. Také se používají jiné materiály – například elastická lycra, u standardu se šijí velké žoržetové a šifonové sukně – a potom se hodně zdobí buď krajkami, nebo kameny. A u latiny jsou třásně. Způsob šití je hodně speciální, ale já mám ráda výzvy.
Zdroj: časopis Glanc
