Návrhářka Victoria Beckham, oscarová herečka Emma Thompson, Jools Oliver, manželka kuchaře Jamieho Olivera, a v neposlední řadě kuchařka a blogerka Kamila Randusová alias Kamu. To jsou ženy, které se o PCOS nebojí mluvit veřejně. Právě Kamu před časem šokovala českou veřejnost tím, že na svých sociálních sítích k fotografii s vystouplým bříškem, které by mohl leckdo zaměnit za těhotenské, napsala: „8 měsíců bez menstruace nemusí za každou cenu znamenat, že jsi těhotná.“ Následovaly další příspěvky, ve kterých vysvětluje, že její postava se neproměňuje vlivem mateřství, ale stojí za ní zdravotní problémy – PCOS. „Já mám PCOS po mamce, a ta konečně chápe, proč nemůže celej život zhubnout břicho (inzulín blokuje pálení tuků), proč má cukrovku, proč její psychika neustále kolísá, proč zadržuje litry vody, nebo proč se jí se mnou nedařilo otěhotnět. (…) Nevnímám to jako tragédii, nechci budit lítost, naopak je to úleva, protože mám odpověď,“ svěřila se Kamu.
Podobný příběh má i Anna Sedláková, zakladatelka neziskové organizace Indiánky, kde se problematice PCOS věnují. Ačkoli první příznaky Anna u sebe zaznamenala už ve čtrnácti letech, příčinu jejích problémů tehdy lékařka neodhalila. Po deseti letech pak znovu našla odvahu problém řešit a mluvit o něm. „O tématu PCOS i samotné neplodnosti se nemluví, i když je tento problém velmi rozšířený. Ještě nikdy se mi nestalo, že by tento syndrom znal někdo, komu nebyl diagnostikován. Právě proto se snažíme dělat osvětu a PCOS detabuizovat,“ říká Sedláková s tím, že PCOS je velmi individuální, a individuální je i jeho řešení.
Knír, chlupy na prsou, neplodnost i nadváha
PCOS je jeden z nejčastějších endokrinologických problémů u žen v reprodukčním věku, kdy ženské tělo produkuje nadbytečné množství mužských pohlavních hormonů. Příčiny toho, proč se tak děje, nejsou doposud zcela objasněny. Lékaři se ale často přiklánějí k tomu, že kromě vlivu prostředí hraje roli i kombinace řady genetických faktorů. „Podstatou onemocnění je vyšší produkce luteinizačního hormonu a nižší produkce folikulostimulačního hormonu. Výsledkem nerovnováhy je stimulace tvorby androgenů (mužských pohlavních hormonů) ve vaječnících, které zabraňují normálnímu cyklu,“ vysvětluje MUDr. Erik Lajtman.
V praxi to vypadá tak, že žena, která trpí PCOS má zpravidla poruchu menstruačního cyklu. Buď menstruaci vůbec nemá, nebo pouze zřídka a nepravidelně. Další z příznaků mohou být silné menstruační obtíže, mužský typ ochlupení – tzv. hirsutismus (nadměrné pubické ochlupení, ochlupení kolem bradavek, nad hrudní kostí, nad horním rtem a na bradě atd.). Androgenizace se také může projevovat v podobě mastné pleti a akné, poruchami spánku typu spánkové apnoe, omezenou plodností nebo úplnou neplodností, inzulinovou rezistencí i zvýšenými hladinami inzulinu a cukru v krvi atd.
Ženy, které tato choroba postihla, mají také často nadváhu nebo obezitu, což vede k reprodukčním a metabolickým poruchám. „Všechno jsou to příznaky, které berou ženám sebevědomí. Syndrom se nevyhýbá štíhlým ženám, ale typická pacientka s PCOS přichází ve věku 20 až 30 let a má problém otěhotnět, častokrát má nadváhu nebo je obézní a má zvýšené ochlupení. U některých pacientek se syndrom zaznamená již ve věku nastupující menstruace a projeví se jako chybějící menstruace,“ doplňuje MUDr. Lajtman.
Jóga může pomoct
Podobnou zkušenost má i lektorka hormonální jógy Šárka Simonidesová, ke které si chodí pro radu i ženy trpící PCOS. Nejčastěji ale ve fázi, kdy se jim kvůli nemoci nedaří otěhotnět. „Dříve nebo později každá z nás řeší otázku mateřství. A PCOS otěhotnění ztěžuje. Nicméně mohu říct, že řada žen, které hormonální jógu začaly praktikovat jako poslední možnou alternativu na cestě k otěhotnění, nejenže otěhotněla, ale dokonce se u nich příznaky spojené s touto diagnózou zmírnily natolik, že jim již nezasahuje do života,“ říká Simonidesová.
Její slova potvrzuje i Andrea, která k Šárce na kurz hormonální jógy zavítala. „Po dvou letech snahy o otěhotnění a pěti neúspěšných pokusech inseminace jsem se rozhodla pro kurz hormonální jógové terapie. Přiznám se, že jsem do toho vkládala poslední naděje. Cvičila jsem intenzivně na kurzu celý víkend, pak ještě asi týden doma a najednou jsem v daném menstruačním cyklu otěhotněla. A to jsem měla diagnostikovány PCOS! Nyní máme doma čtrnáctidenní holčičku a je to opravdu velký zázrak,“ popisuje Andrea.
Dlouhodobá rizika a ohrožená psychika
Takové štěstí a šťastný konec příběhu ale nemají všechny ženy, které PCOS trpí. Jak vysvětluje MUDr. Lajtman, PCOS má i dlouhodobá rizika. „Byla zaregistrována asociace s rakovinou těla děložního (karcinom endometria) a v souvislosti s PCO syndromem může být zvýšené i riziko karcinomu prsu. Asi u poloviny pacientek se rozvíjí metabolický syndrom X, pro který je typický vysoký krevní tlak, vysoká hladina glykémie, inzulinu a tuků a hirsutismus. Uvažuje se, že PCOS je predisponující faktor vzniku cukrovky 2. typu, stejně tak zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění,“ dodává Lajtman.
Kromě výše uvedených rizik je tu ale ještě jedna věc, na kterou má PCO syndrom velký vliv, a to je psychika žen, které touto chorobou trpí. Nejenže často nemají kvůli „drobným“ vadám na kráse dostatečné sebevědomí a trápí se tím. Ale i zmiňovaná neplodnost je aspekt, který ovlivňuje duši ženy. „Všechno to začalo, když mi bylo asi čtrnáct let a já dostala svoji první menstruaci. Byla jsem rozčarovaná, naštvaná, jak mi to vadí, ale cítila jsem se dospěle. Kdybych jen věděla, že to bude jediná přirozená menstruace v mém životě, tak bych se k tomu asi stavěla jinak,“ svěřuje se slečna – říkejme jí Bára. Poté, co kvůli absenci menstruace navštívila gynekoložku, dostávala vyvolávací injekce, díky kterým menstruovala až do svých jedenadvaceti let. Následně se rozhodla, že již nebude čekat a pokusí se s partnerem počít, v domnění, že si s tím tělo nějak poradí. A ono si neporadilo. Po více než roce snažení se Bára objednala k jiné lékařce, která jí diagnostikovala PCOS. „V tu dobu jsem vůbec nevěděla, že je to něco vážného. Lékařka mi řekla, že nasadíme hormonální léčbu, že zázraky se dějí a já určitě otěhotním. Dnes jsou to dva roky, zázrak se nekoná. Jsem psychicky vysátá z negativních těhotenských testů, s chloupky snad všude, lehkou nadváhou, věčnými návaly horka, s náladou jak na houpačce… Přítel je mi oporou, ale zklamání vidím i v jeho očích,“ uzavírá Bára.
Vyléčit nelze, ale…
Ačkoli se mluví o „zázračných“ účincích hormonální jógové terapie, podle klasické medicíny nelze onemocnění jako takové vyléčit. Ovšem s vysokým úspěchem se dá léčit a lze odstraňovat příznaky. V tomto ohledu může fungovat i hormonální jóga. Lékaři se ale většinou spoléhají na postup, kdy se snaží potlačit nadměrnou produkci mužských pohlavních hormonů. V případě, že onemocněné PCOS postihne ženy s nadváhou, obezitou nebo jakoukoli jinou poruchou metabolismu glukózy, základem léčby se stane změna životního stylu – pravidelný pohyb, vyvážený jídelníček s omezením jídla, které má vysoký glykemický index, např. ovoce, sladkosti, cereálie, brambory, mléko a podobně. „Někdy se nasazují antidiabetika (metformin), která zlepší působení inzulinu a můžou pozitivně ovlivnit menstruační cyklus, kožní problémy a tělesnou hmotnost. Indikována je hormonální kombinovaná antikoncepce s obsahem antiandrogenů, která vyřeší problém s nepravidelným cyklem a má pozitivní vliv na kožní změny způsobené androgeny (zvýšené ochlupení, vypadávaní vlasů, mastná pleť apod.),“ vysvětluje MUDr. Erik Lajtman.
Jiná situace ale nastává u žen, které se rozhodly mít děti a byl jim diagnostikován PCOS. I u nich se nejprve přistupuje v první řadě ke změně životního stylu, ovšem i tak často řada žen musí přistoupit na některou z metod asistované reprodukce. „V případě selhání konzervativní léčby využíváme chirurgické léčby, optimálním přístupem je laparoskopické ošetření vaječníků vícebodovou perforací jejich povrchu, takzvaný ovariální drilling,“ dodává Lajtman.
Naděje je!
Jak již bylo řečeno, zásadním preventivním opatřením je úprava jídelníčku a pravidelný pohyb. I kdyby mělo jít jen o každodenní procházky, protože sedavé zaměstnání a línější životní styl nemoc jen zhoršují. PCOS výrazně snižuje šanci ženy na to, stát se matkou. Zejména po 35. roce života se tato šance ještě více redukuje. Pokud žena s diagnostikovaným PCOS přece jen otěhotní, je u ní vyšší riziko vzniku těhotenské cukrovky, předčasného porodu, ale také vyššího krevního tlaku nebo nadměrného přibývání na váze.
Ačkoli se s PCOS většinou ženy setkávají již od prvních menstruačních cyklů, tak i ony mají šanci na plnohodnotné těhotenství. Není ale možné spoléhat jen na léky. Důležitá je i změna životního stylu, pozitivní přístup a další faktory. „Například hormonální jógová terapie může být cestou k nastolení rovnováhy v těle ženy i v kombinaci s klasickou medicínou. Je třeba na každou z nás nahlížet jako na originál, každé z nás bude vyhovovat možná něco malinko jiného. A to je třeba brát v potaz. Za mě přijetí takové, jaké jsme, je cesta nalezení toho, co je pro nás vhodné a jakákoli práce s tělem přináší výsledky,“ uzavírá Šárka Simonidesová.
Až 20 % žen
Studie z roku 2021 odhadují, že průměrný výskyt syndromu polycystických vaječníků v Evropě je 276 případů na 100 tisíc obyvatel, v České republice pak 460 případů na 100 tisíc obyvatel. „Syndrom polycystických vaječníků je nejčastější gynekologické onemocnění z kategorie hormonálních poruch. Přesná statistika u tohoto onemocnění chybí, ale věřte, že každý gynekolog má zkušenosti s diagnostikou a léčbou PCOS, protože pacientek je skutečně mnoho. V různých formách postihuje 3 až 7 % žen. Podle některých autorů, kdybychom vzali v úvahu i bezpříznakové pacientky se změnami biochemických parametrů (hladin hormonů aj.) anebo s náhodně zjištěnými ultrazvukovými změnami na vaječnících, bude podíl žen s PCOS v reprodukčním věku dokonce 15 až 20 %. Téměř 75 % žen s nepravidelnou menstruací nebo sterilitou (neplodností) mají PCOS minimálně na úrovni biochemických nebo ultrazvukových změn,“ říká MUDr. Erik Lajtman, Ph.D., MPH, zástupce primáře Gynekologicko- -porodnického oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod.
Zdroj: časopis Glanc
