Nikdy jsem nebyla vyloženě rtěnkový typ. Dodnes si pamatuju, jak mě například v dětství odrazovaly rudé rty na ženách kolem mě, připadalo mi, že vypadají, jako by zakously králíka. Dneska už se tomu směju, ale pravda je, že ke rtěnkám jsem si musela najít cestu, zvlášť k červeným. První experimentování jsem zažila v prváku na střední škole. V Česku právě padla železná opona a v Praze se poprvé v historii konal koncert Depešáků! Prostě velká událost, kterou jsme s kamarádkami oslavily jak jinak než černou, typickou barvou pro kapelu Depeche Mode. Lístky pro nás sice byly finančně nedostupné, ale nevadilo nám to, i tak jsme měly pocit, že jsme toho všeho tak nějak součástí. Takže koženkové bundy s vlastnoruční aplikací stříbrných cvočků, černé linky a samozřejmě černá rtěnka! K tomu si už jen pustit na intru na kazeťáku (pro mladší ročníky - kazetový magnetofon) skladbu Personal Jesus a jako bychom tam s Davem Gahanem, Martinem Gorem a fanoušky byly osobně. No, trochu jsem se nechala unést vzpomínkami. Ale s černými rty mám tohle depešácký období prostě intenzivně spojený.
Každopádně kosmetika mě bavila odjakživa a jakmile jsem si z brigád aspoň trochu něco našetřila, šlo to do tužek na oči, očních stínů a řasenek. Líčit oči mě bavilo ze všeho nejvíc, možná proto jsem rty vždycky nějak opomíjela a vystačila jsem si s balzámem nebo leskem, ideálně v přirozené barvě rtů. To až poslední roky si dokážu rtěnku užít naplno a dokonce už umím vynosit i tu červenou. Přispěl k tomu určitě i fakt, že už vím, jak na to, aby rtěnka na rtech nepůsobila neupraveně a vydržela co nejdéle. K tomu mi pomohly nejen vlastní zkušenosti, ale i roky, kdy jsem při foceních řadu známých vizážistek pozorovala při práci a vyptávala se na jejich triky. Tady jsou moje poznatky.
Dobrý podklad je základ
Před tím, než si rtěnku nanesete, je opravdu nutné, aby vaše rty a jejich okolí byly v perfektní kondici. Takže žádná vysušená olupující se pusa, natržené koutky ani ekzém kolem úst. Rtěnka by k tomu všemu zbytečně přitáhla pozornost a navíc by jemná pokožka ani neměla prostor na to se dostatečně zahojit a zregenerovat. Pokud není vysušení rtů extrémní, většinou k vybudování dobrého základu postačí jemný peeling, který si snadno vyrobíte doma, pokud nemáte žádný po ruce. Smíchejte jemný třtinový (může být i bílý) cukr s medem a jemně touhle směsí rty promasírujte. Omyjte je pak teplou vodou, naneste na rty balzám a nechte je na pár minut odpočinout. Až pak přistupte k dalšímu kroku. Ujistěte se, že na rtech nezůstaly zbytky předchozí rtěnky nebo jídla - můžete je ještě lehce přejet odličovačem. Tohle je ideální příprava, která je prvním krokem k tomu, aby rtěnka vydržela.
Držte si hranice
Jestli na namalované puse něco fakt nevypadá dobře, je to stav, kdy se rtěnka nekontrolovatelně rozpíjí. I když se nám někteří trendsetteři snaží namluvit, že rozmazání je trendy, tak možná jo, ale maximálně tak na módní mola. Já vážně neznám ženu, která by si libovala v rozpité rtěnce a ještě se díky tomu cítila sexy. Takže jak na to, aby si rtěnka držela svoje linie? Vsaďte na konturku. Jednu dobu byla označována za retro záležitost a skoro to vypadalo, že se snad konturky přestanou vyrábět, ale naštěstí k tomu nedošlo. Konturka toho totiž umí víc, než se zdá. Zaprvé drží tvar rtů a hlídá, aby se barva nedostala, kam nemá. Není za každou cenu nutné mít konturku v barvě rtěnky, postačí vám bohatě nude odstín nebo takový, který bude nejvíc podobný přirozenému tónu vašich rtů. S takovou pak můžete kombinovat jakoukoliv rtěnku. Za druhé - konturka skvěle plní funkci takzvaného primeru - respektive podkladu, ke kterému rtěnka hezky přilne a rozhodně tak prodlouží svoji trvanlivost. A ještě něco - konturovací tužkou si můžete jemně opticky zvětšit objem rtů, pokud o to stojíte. Nanesená těsně nad přirozený okraj způsobí, že ústa budou vypadat větší.
Držáky ano nebo ne?
Je třeba si říct, že na trhu najdete poměrně slušný výběr rtěnek, které jsou samy o sobě označené jako dlouhotrvající, ale abych pravdu řekla, já sama z nich moc uchvácená nejsem. Ano, vydrží toho fakt hodně, ale mě osobně vadilo, že se mi do rtů zažraly tak mocně, že jsem je skoro nemohla dostat dolů - aspoň tedy třeba ubrouskem po večeři to nešlo vůbec - rtěnka zůstávala v jemným linkách rtů a nevypadalo to vůbec dobře. A to jsem jich zkusila fakt hodně, i ty nejluxusnější. A odličovač na pusu s sebou v kabelce fakt nenosím. Možná je to taky tím, že mám tendenci k vysušování rtů. Jestli jste na tom stejně, pak tyhle rtěnkové držáky nebudou vhodné ani pro vás, protože pusu vážně dost vysušují. Hydratace a neslíbatelnost nejdou vždycky úplně dohromady. Takže co pomáhá mě: Když chci, aby rtěnka přežila aspoň pár hodin, zásadně ji nanáším (po aplikaci konturky, viz výše) štětečkem, krásně pak ulpí i v jemných liniích pokožky rtů a nanášení je celkově preciznější. A mám zkušenost, že tímhle způsobem i šetříte množství rtěnky, což se zejména u dražších ‚modelů‘ rozhodně vyplatí.
Večeře, víno, polibky...
Po vybarvení úst si na ně přiložím papírový kapesník a jemně stisknu rty k sobě. Pak si na velký pudrový štětec nanesu transparentní pudr (ideální je sypký) a lehounce se jím rtů dotknu - některé vizážistky tenhle trik vytunily tím, že pudr nanášejí přes oddělenou jednu vrstvu zmíněného papírového kapesníku. Na rovinu - na to oddělování tenké vrstvy nemám prostě trpělivost, ale klidně to zkuste. Pak nanesu štětečkem ještě jednou rtěnku, stiskem k sobě ‚promnu‘ rty a je hotovo. Teda skoro. Abych zabránila tomu, že mi rtěnka skončí na zubech, praktikuju takový lidový trik - pořádně si umyju ruce, jeden prst vložím mezi rty, stisknu je a prst vytáhnu. Může to působit bizarně, ale funguje to! Pomyslnou třešničkou na dortu je takzvaný top coat (může být matný i lesklý), což je horní fixační vrstva - ta funguje jako definitivní pojistka výdrže, ale třeba já se bez ní obejdu. A je to. Rtěnka takhle nanesená vydrží v mém podání večeři, popíjení vína i polibek, aniž by zanechala nežádoucí stopy.
Ještě něco na závěr - celkem zásadní je, jaký typ rtěnky ráda nosíte. Jinak se bude chovat krémová, jinak matná, čistě přírodní nebo konvenční klasika. Nejlepší je si to vyzkoušet. Prostě si při líčení trochu hrajte, experimentujte, zkoušejte různé varianty. Ostatně kosmetika má být radost a zábava, ne otrava a nuda. A kdyby vás to fakt nebavilo, netrapte se a sáhněte po balzámu na rty (třeba i tónovaném, pokud chcete dát rtům trochu šťávy). Každopádně já sama, ačkoliv jak jsem zmínila, nejsem rtěnkový maniak, vnímám, že perfektně namalovaná pusa vás může celou proměnit a zafungovat jako krásný šperk nejen vaší tváře, ale celého outfitu.
Zdroj: iGlanc.cz, Monika Grafková - redaktorka s dlouholetou praxí v oblasti krása a zdraví
