Čím si získal scénář k filmu Úsvit vaši pozornost?
V první řadě byl velmi dobře napsaný. Přečetla jsem ho skutečně jedním dechem, což je vždycky dobré znamení. Miro Šifra píše chytře a vtipně i dialogy. Má obrovský talent vás okamžitě vtáhnout do děje. Všechno si hned vizualizujete, jako byste četli knihu. Tohle samo o sobě si už v prvních minutách získalo mou pozornost. Navíc scénář i film obsahují mnoho zajímavých témat, jako jsou rozpad manželství, ztráta idejí a iluzí, transformace dívky v ženu a matku, hledání identity nebo akceptování jinakosti a individuality člověka… Velkým pozitivem je, že to bylo napsáno a později natočeno velmi srozumitelným a zábavným, nicméně stále chytrým způsobem.
Zahrála jste si postavu odvážné a odhodlané mladé ženy, kterých ve třicátých letech nebylo mnoho. Jak vidíte svou Helenu vy?
Jako mladou nedostudovanou lékařku, budoucí matku, na svou dobu určitě emancipovanou ženu, která ji svými postoji předběhla. Snaží se najít si místo ve světě tak, aby nezradila své hodnoty a ideje.
Film Úsvit se odehrává v roce 1937, byla pro vás „dobovka“ zajímavá?
Předválečné období mě určitě lákalo, už jenom co se týče módy. Miluji změny, které musím podstoupit pro své role. Kvůli Heleně jsem si musela radikálně ostříhat vlasy, aby mi maskérky mohly česat takzvané pokládané vlny, které v té době byly moderní. Na tak velkou změnu bych asi neměla sama odvahu. Zároveň jsem nikdy nebyla těhotná, takže jsem před natáčením nosila těhotenské bříško, abych se s ním naučila přirozeně hýbat. Chodila jsem s ním po Praze, jezdila ve veřejné dopravě, spala, jela jsem s ním dokonce na dovolenou. Musela jsem se naučit řídit starou tatru s řízením vpravo. Scenárista Miro Šifra mi dal knihu o ženách ve třicátých letech, abych lépe pochopila dobu z jejich pohledu. Taky jsem přečetla knihu soudního lékařství z tehdejších let od doktora Hájka, která ve filmu hraje zásadní roli a díky níž taky vznikl scénář k Úsvitu. Celá příprava byla rozhodně velmi zajímavá a mnohé jsem se dozvěděla.
Dobové snímky s sebou přinášejí i netypické kostýmy a dekorace.
Určitě bylo zajímavé točit například ve zlínském Památníku Tomáše Bati. Taky byl zážitek vidět na vlastní oči Elektru – letadlo, ve kterém Baťa létal, což není snadné, protože je v soukromém vlastnictví. Také tatry byly krásné, tam se člověk tak nadechne, a lokace Helenina a Aloisova domu byla rovněž úžasná. Říkala jsem si, že bych naše architekty potřebovala i u sebe doma! No a pak jsme taky postavili v Dřísech město Svit. Mít tak velkou dekoraci není v českých podmínkách běžně možné. To byl opravdu zážitek.
Máte nějakou nezapomenutelnou scénu?
Na celé natáčení Úsvitu nejde zapomenout. Velmi silná byla pro mě scéna panické ataky, kterou jsme točili jako úplně poslední obraz, a to v Tatrách. Herecky nesmírně náročná scéna vyžadující víc než maximální koncentraci. Nad námi připlouval velký černý bouřkový mrak a já věděla, že to jsou poslední dva záběry natáčení.
Už několik let je vaše jméno spojeno s projektem Viktora Tauše Amerikánka, v jaké fázi je vznik filmu?
Tuším, že ve fázi střižny.
Jak zásadně se bude lišit od divadelní inscenace?
Úplně. Emu Černou ani nehrajeme my dvě s Terkou, ale jiné herečky. Samozřejmě poselství Amerikánky zůstává stejné… (jde o drama inspirované skutečnými osudy o svobodě, vydělenosti a touze žít – pozn. red.).
Když říkáte Terka, myslíte herečku Terezu Rambu, kdy vlastně začalo vaše přátelství?
No samozřejmě! Na to se nedá zapomenout. Bylo to na přípravách k filmu Rafťáci. Náš první film. Okamžitě jsme se jako patnáctileté holky „sčuchly“ a už se od sebe nehnuly.
Co jste spolu naposledy podnikly za mimopracovní akci?
Naposledy se mi Terka snažila po telefonu doma najít třídenní antibiotika, kvůli cestování. To byla velká akce, protože byl pozdní večer, její děti spaly, takže je nechtěla vzbudit, ale potřebovala léky najít, aby mi je mohla narychlo dát. Já zatím čekala v nastartovaném autě, abych za ní mohla případně co nejrychleji vyrazit. (směje se)
Jakou roli si zahrajete v připravovaném seriálu To se vysvětlí, soudruzi!, jehož děj se točí kolem zkoumání paranormálních jevů v ústavu, který u nás v minulém století opravdu existoval?
Zahraju si v páté epizodě mladou vdovu Kapounovou. Nedávno přišla o manžela, který zemřel, a zanechal ji tu i s jejich několikaměsíční dcerkou. Nicméně ji chodí strašit, což se projevuje tím, že jí vybuchují v ruce elektrospotřebiče nebo do ní už několikrát uhodil blesk. Bylo to velmi komické natáčení a doufám, že bude seriál neméně bavit i diváky.
Poprvé jsme spolu mluvili kolem roku 2012, kdy jste točila často opakovaný seriál Vyprávěj. To jste s herectvím začínala…
Ano, a přesně si pamatuji, jak jsem horko těžko dostala povolení na natáčení od profesorů z DAMU. Byla jsem ve čtvrtém ročníku, měla jsem už nějaké absenční škraloupy z předchozích natáčení, nebylo to jednoduché. Ale rozhodně si vybavím natáčení sametové revoluce, kdy jsme točili přímo na Národní třídě – to byl velký filmový set a atmosféra byla velmi silná… Až jsem si chvílemi připadala, že jsem opravdu v roce 1989 a tvořím dějiny.
Hodně diváků si vás vybaví z pohádky Princezna zakletá v čase, co si vybavíte vy?
Natáčení prvního dílu bylo protkáno nadšením nováčků u filmu, bylo hezké být přítomna jejich zápalu a pohlcení fantasy světem. Natáčení druhého dílu mělo podobné nadšení, ale už byl cítit tlak pokračování… Prostě aby to nebylo horší než jednička. Samozřejmě se mi taky okamžitě vybaví naše přátelství s Markem Lamborou a Natálkou Germani. Užili jsme si při natáčení obou dílů tolik legrace, vždycky je strašně ráda vidím. Ne moc často se vám podaří potkat v práci lidi, s nimiž si sednete tak, že byste s nimi klidně jeli na dovolenou. S Markem a Natálií klidně, a vím, že by nás denně bolelo břicho od smíchu.
V minisérii Iveta ztvárňujete Ivanu Bartošovou, sestru komplikované zpěvačky. Čím vás tento projekt zlákal?
Je výzvou točit životopisný film nebo seriál. Příběh Ivety si všichni tak nějak pamatujeme – třeba pro mě Iveta Bartošová patří k muzikálu Dracula, na kterém jsem vyrostla. Většina z nás si její příběh pamatuje ale jen útržkovitě, což jsem zjistila hned v první okamžik, kdy mi castingová režisérka Maja Hamplová volala s nabídkou role Ivany, Ivetina dvojčete. Iveta měla sestru? Dvojče?! Taky zpěvačku?! Neměla jsem o tom vůbec ponětí. Došlo mi, že si jen myslím, že znám Ivetin příběh, a chtěla jsem se dozvědět víc. Taky jsem nikdy nehrála postavu s žijící předlohou.
Setkala jste se s Ivanou?
Ano, na premiéře prvních dílů. Bylo to dojemné, ale zároveň jsem měla obavy, aby byla spokojená s tím, jak jsem ji zahrála. Nechtěla jsem ji nějak urazit, naštvat nebo zklamat. Naštěstí byla velmi spokojená, tak se mi ulevilo. Působila na mě mile, měla jsem celou dobu tendenci ji obejmout, což se nakonec myslím i stalo… Říkám to proto, abych ilustrovala, jak dobrá a sympatická energie z ní šla.
Hrajete i v závěrečné sérii, která se právě natáčí?
Jen na skok. Ivana v té době žila už v zahraničí a se sestrou se vzdálily, takže její příběh moc neovlivňovala.
Jak na vás působil její příběh v době, kdy zaplňoval média?
Média, obzvlášť ta bulvární, dokážou příběhy lidí hodně zkreslit a fabulovat. Bylo mi jí hrozně líto, protože byla opravdu štvanou zvěří. Proto mám radost, že teď Iveta znovu plní media alespoň přibližnou pravdou.
Zdroj: časopis TV Star
