„Původně jsem neplánovala věnovat se tetování profesionálně, i když jsem ve svém volném čase ráda něco tvořila – často to byly ilustrace přírody a zvířat. Ale byla to pro mě spíš forma relaxace a snaha o nějaké zachycení emocí, to jsem kreslila i různé obrazy pro svou rodinu a přátele, kteří pak přicházeli s prosbou o nakreslení návrhů na tetování,“ vzpomíná na své ilustrátorské začátky Tereza alias Terryemi, která vystudovala obor estetika na filozofické fakultě.
„V té době jsem k tetování ani moc vztah neměla, i tak jsem ale návrhy ráda vymýšlela. Těšila jsem se, až daný motiv uvidím přímo na těle, ale výsledek mě bohužel často zklamal, protože tatér si můj návrh upravil nebo nedokázal zachytit jemnost a detailnost mé kresby,“ vzpomíná Terryemi s tím, že dnes už chápe, že to není tak jednoduché a že je třeba se hodně věcí naučit. „I proto jsem si v prvních letech, kdy jsem se tetování začala věnovat, říkala, že to bude spíš můj koníček než stálá profese. Než jsem si totiž zvykla na rozdíl mezi kreslením na kůži a papír a vypilovala si vlastní styl, několik let to trvalo,“ prozrazuje.
Cit pro ženské tělo
Nejednou chtěla úplně skončit, ale naštěstí ji hodně podporoval přítel. „Navíc tahle práce v sobě spojovala všechno, co mám ráda. A tak jsem se rozhodla jít do toho na 100 %, začala jsem pracovat v tetovacím studiu a snažila se co nejvíce přiblížit vysněnému cíli.“
Co se motivů týká, Tereza ve své tvorbě začínala kombinací zvířat a geometrie a později se dostala čistě k přírodním, především květinovým motivům. „Tetuji převážně ženy, květinová tetování vypadají podle mě na ženském těle nejlépe. S barvami jsem měla jasno – miluji černou a nikdy se mi černobílé tetování neomrzí, barvy nepoužívám,“ upřesňuje tatérka.
Práce tatérky Terryemi
Mám své hranice
Zákazníci si ji většinou vybírají na základě jejího stylu, konkrétní motiv mají buď předem vymyšlený, nebo jí nechají volnou ruku. „Grafický návrh mám vždy předem připravený, ale na místě ho pak upravuji podle tvaru těla a velikosti daného umístění a nějaké detaily dokresluji přímo na těle, aby to vypadalo co nejlépe.“
Ostatně snaha o co nejlepší efekt určuje i Tereziny hranice, například nedělá předělávky starých tetování, jelikož její jemné linky to staré a většinou tmavší nepřekryjí. „Stejně tak nezasahuji do prací jiných tatérů, netetuji na prsty, obličej, genitálie, uši, dlaně ani chodidla. Co se týče motivů, vybírám si je a určitě netetuji jeden motiv vícekrát nebo nerealizuji návrhy, které vytvořil někdo jiný. Nikdy bych také netetovala extrémistický motiv nebo obecně něco, s čím nesouzním a nelíbí se mi to.“
Terezu alias Terryemi nejvíce naplňuje radost, kterou vidí, když se na své nové tetování zákazník poprvé podívá. „Těší mě, že mohu tvořit vlastním stylem. Věřím, že tetování je druh umění, a pokud má tatér možnost tvořit podle svých představ, dělá to s láskou a radostí,“ je přesvědčená tatérka, která ve své profesi považuje talent za stejně důležitý jako osobnostní nastavení. „Kresba se dá naučit, ruka se dá vykreslit, ale pokud bude tatér nepříjemný a arogantní, zkazí to celkový zážitek a klient se už těžko bude chtít znovu vrátit,“ myslí si Tereza, která si své zákazníky hýčká.
Zdroj: časopis Glanc
