Jak se za poslení léta změnil tvůj přístup k módě? 

Nemám pocit, že by se nějak zásadně změnil. Protože o fast i slow fashion se zajímám opravdu hodně let. Snažím se podporovat lokální designery, nakupovat v online i kamenných secondhandech a do řetězců chodím opravdu jen pro nezbytně nutné kousky. Oděvní průmysl je jedním z největších znečišťovatelů planety a když vím, že na výrobu jednoho trika a džínu je potřeba 20.000 litrů pitné vody, které by jeden člověk vypil za nejméně 13 let, a pak se podívám do své skříně, kolik takových trik a džínu mám, vede mě to k čím dál větší skromnosti a pokoře.

Co pro tebe znamená pojem „udržitelnost“ v módě?

Udržitelnost v módě je pro mě zodpovědnost v rozhodnutí, co je opravdu nezbytně nutné a když už si věc koupím, starám se o ní. Řešením není ignorovat řetězce, protože na nich jsou zavislé životy lidí, kteří oblečení jak tvoří, tak prodávají. Ale střídmost každého z nás.

Jak často si pořizuješ něco nového na sebe?

Jsou měsíce, kdy si nekoupím vůbec nic a pak i chvíle, kdy mám samozřejmě touhu udělat si radost a něco si koupím. Praktikuju takovou techniku, že si něco vyhlídnu a když na to myslím nějakou dobu, tak si to koupím. Protože ta touha je opojná a dodá pak úctu a vztah k dané věci.
Toužit je prostě krásné.

Jaké jsou tvoje oblíbené značky a proč?

Miluju Veroniku Muškovou a její brand WeConcept. Veru tvoří nadčasově, všechno spolu ladí a třeba její šaty Smokey overdress můžeš natáhnout přes highwaste džíny a crop top a jít na večírek. A stejně tak přes plavky na pláži, nebo přes spodničku a usednout k večeři. Miluju v nich vlát v každé situaci. A to je přesně ten kus oblečení, který splňuje všechny mé požadavky a představy o udržitelnosti.

Mívala jsi svůj sekáč, jak na tu dobu vzpomínáš?

S největší láskou a melancholií. Kdybych nezačala rodit jedno děťátko za druhým, tohle seconhand baby je dnes ještě na světě. Naplňovalo mě nejenom shánění kousků do obchodu ale i setkávání se s lidmi nad šálkem kávy, která byla pro každého příchozího k dispozici.

Máš svoji vysněnou šatnu v novém domě, jak si ji užíváš? Jak jsi ji vymýšlela?

To je můj splněný sen. Každá věc od šperku po botu má svoje místo. Někdy tam jen sedím a čtu si. Je to ten kousek domu, který je jenom můj. Pokud tam zrovna nevtrhne jedna z mých dcer a nejde si půjčit boty na podpadku.

Mohla bys představit projekt Blešení, na kterém se podílíš?

Blešení je moje srdcová záležitost, kterou pořádám se svými nejbližšími přítelkyněmi - Elenou a Miratu. Z naší společné vášně k blešákům a sekáčům vznikl tento projekt, který měl od prvního Blešení obrovský úspěch. Pak přišel covid a my se okamžitě přesunuly do online prostředí. Chtěly jsme udržet Blešení za každou cenu při životě, ale přiznávám, bylo to velmi náročné. Teď jsme ale za touhle lekcí a vracíme se na jaře, 29.4.2023 do Holešovické tržnice do Haly 13. Tímto vás celým svým bleším srdcem zvu.

Co kromě nakupování tam člověk může ještě zazít?

Od 10.-14.00 je Blešení s dětským sortimentem a od 17.00 do 22:00 Blešení pro dospělé. Čekají vás skvělí prodejci, kterými se můžete stát i vy, když se přihlásíte, food zona, workshopy na téma udržitelnost, skvělá káva, dortíčky, drinky, živá hudba, djs,  hlídání dětí ale taky třeba dětský swap, kde si děti můžou vyměnit vzájemně svoje hračky. Celým dnem nás provede úžasný Šimon Bilina, který bude dělat rozhovory s blechami i hosty. A budeme hlavně spolu a taky tančit.

Jaký nej kousek sis kdy s Blešení odnesla?

To je taková funny story. Na minulém Blešení byla moje kamarádka z gymplu, kterou jsem roky neviděla a prodávala kožíšek z pštrosího peří, který byl jako meruňkový obláček. Ja nejprve vůbec nepoznala, že je  ,,pravý ” a tak jsem si ho na rozhovor půjčila a poletovala v něm. Pak mi Kira řekla z čeho je, a já ho okamžitě sundala. To si přece nemůžu dovolit mít na sobě. Když Blešení končilo, Kira ke mně přišla a řekla : ,,Máš smůlu, to je dárek a dárky se neodmítají.” Tak ho mám a a miluju ho. Přijďte na Blešení, budu se na vás moc těšit!

ZDROJ: časopis Glanc