„Nejkrásnější dívka v kterékoli místnosti, v kterémkoli městě, na kterékoli planetě. Dívka, která vynalezla archetyp sebevědomé rokenrolové královny, s nímž byly od té doby poměřovány všechny hvězdy, které se vydaly v jejích šlépějích. Obdařená tváří hollywoodské hvězdy a hlasivkami ze zlata, spojila svou odzbrojující krásu s punkovou duší, srdcem gladiátora, inteligencí a unikátním stylem oblékání, který hravě trumfne i to, co dnes vídáme v MTV.“

Zdroj: Youtube

Tak Debbie Harry a její skupinu Blondie uváděla zpěvačka Shirley Mason z kapely Garbage v roce 2006 do Rokenrolové síně slávy. A skutečně, když se dnes podíváme na čtyřicet let staré fotografie ikony americké new wave scény, je až šokující, jak současně a moderně působí v těch svých titěrných šortkách, upnutém triku, s kouřovýma kočičíma očima a rozcuchaným blond mikádem.

Na konci sedmdesátých let chtěly všechny holky vypadat jako ona a všichni chlapi se s ní toužili setkat. Debbie Harry dodnes zosobňuje ona dvě zprofanovaná slova - cool a sexy. Čas nezanechal šrámy ani na šesti obrovských hitech Blondie, které to kdysi dotáhly na vrchol hitparád. Na žádné pořádné hipsterské party dnes nemůžou chybět songy jako Heart of Glass, Call Me, The Tide Is High nebo Rapture. Proč? Protože jsou prostě pořád strašně cool a sexy.

VELKÉ JABLKO HŘÍCHU

Deborah Harry se narodila před osmasedmdesáti lety na Floridě svobodné matce, která ji jako tříměsíční miminko dala k adopci (Debbie se v dospělosti podařilo svou biologickou matku vypátrat, ta ale o setkání nestála) a holčička putovala k novým rodičům do městečka Hawthorne v New Jersey.

Jelikož divoká malá Debbie, která se fyzicky i charakterově lišila od své sestry i zbytku rodiny, připomínala Marilyn Monroe, ráda fantazírovala o tom, že je jejím odloženým dítětem. Z nudného předměstí ji to táhlo do nedalekého New Yorku, a tak jako třináctiletá za úsvitu sama sedávala na vlak, aby se toulala úzkými newyorskými uličkami, kolem klubů, divadel a barevných plakátů a snila o své budoucnosti v městě snů. Velmi záhy tam přesídlila a začala zpívat s hippie skupinou The Wind and the Willows (to měla ještě dlouhé tmavé vlasy). Po rozpadu kapely nastoupila jako servírka do vyhlášeného klubu Max's Kansas City, kde obsluhovala členy Jefferson Airplane, Velvet Underground nebo Janis Joplin. Živila se i jako Playboy zajíček, přátelila se s Andym Warholem, Basquiatem a dalšími umělci, holdovala všudypřítomnému heroinu a brzy se stala členkou dívčího tria The Stilettoes.

MARILYN PODSVĚTÍ

Na prvním koncertu tria uhranula kytaristu Chrise Steina, který se ke skupině připojil a začala tak velká lovestory. Ze Stilletoes se po personálních změnách stali Blondie (tak na Debbie na ulici pokřikovali projíždějící řidiči poté, co si odbarvila vlasy peroxidem), kteří začali vystupovat v legendárním špinavém klubu CBGB's, líhni amerického punku a new wave, v jehož sále, který páchnul směsí piva, psích výkalů (majitel nevenčil svou početnou psí smečku) a Chanelu No. 5, se scházeli členové The Ramones nebo Talking Heads. Debbie působila jako zjevení – zábavný sexy protipól k intelektuálské a seriózní Patti Smith, Marilyn Monroe undergroundu, která pomalu začala vyplazovat svůj ostrý jazyk na hudební průmysl ovládaný muži.

V roce 1977 vyšla Blondie první deska, díky které je s sebou na turné přibrali Iggy Pop s Davidem Bowiem. Kapela s image zabijáků z Reservoir Dogs a s holkou, která byla kombinací komiksových hrdinek a pouličního stylu, vzápětí v Austrálii a Anglii rozpoutala mánii. Ať si Debbie na sebe natáhla povlak na polštář opásaný červenou izolepou, nebo přiléhavý blyštivý overal, byla vždy nezapomenutelná.

Americký průlom přišel s new wave-disko hitem Heart of Glass, kterým skupina protlačila popový punk na taneční parket a do rádií. Díky songu Rapture se Debbie zapsala do hudební historie jako první rapper, který se dostal do hitparád (Debbie a Chris tehdy v Bronxu objevili neoficiální hiphopovou scénu, která se stala součástí mainstreamu až o deset let později). V té době Andy Warhol ve svém ateliéru Factory zvěčnil zpěvačku na slavném portrétu, jenž je součástí série ženských kulturních ikon, kterou tvoří též Marilyn Monroe, Liz Taylor a Jackie Kennedy.

CO NÁS NEZABIJE…

Začátkem osmdesátých let kapele začalo vadit, že publikum zaměňuje Debbie za Blondie a zbytek ansámblu vnímá jako její doprovodné muzikanty. Skupina si proto nechala vyrobit placky s nápisem Blondie is a group! (Blondie je kapela!) a pohrávala si s myšlenkou přejmenovat se na Adolf Hitler*s Dog (Hitlerův vlčák se jmenoval Blondi). Skupina byla vyčerpaná z dvouletého života na šňůře a neustálého přísunu kokainu a heroinu, a jelikož si nehlídala finanční praktiky svého managementu, dostala se do obrovských dluhů.

Chris během několika měsíců zhubl na kost, byl bledý a nemohl polknout žádné jídlo kromě tofu. Onemocněl vzácným autoimunitním smrtelným onemocněním pemphigus vulgaris, sedmdesát procent těla měl pokryto puchýři a Debbie se na dva roky stala jeho pečovatelkou. Z nemoci se nakonec šťastně vylízal, ale obtížné období poznamenalo pár natolik, že se rozešel. Ne však pracovně. Chris a Debbie, která je kmotrou jeho dvou dětí, jsou dodnes nejlepšími přáteli a tvoří skladatelský tandem. „Rozumíme si na různých úrovních, jeden často dokončí větu druhého. Nikdo mě neumí rozesmát tak jako Chris. Musíme se znát z minulých životů. Dokonce jsme to zkoumali se spiritualistou, takže bych to úplně nevylučovala,“ směje se zpěvačka.

Debbie, která po rozpadu skupiny natočila jako herečka šest desítek filmů (vidět jsme ji mohli například v Cronenbergově Videodromu), vydala několik sólových desek a v roce 1999 zažila s Blondie ohromný comeback díky skladbě Maria. Miluje současnou hudbu (k jejím favoritům patří Muse a Public Enemy), nikdy se nevdala a neměla děti. „Pochybovala jsem, že bych byla dobrá matka. Děsilo mě to. Občas toho lituju, ale mateřství pro mě zkrátka není způsob přežití jako pro jiné ženy,“ říká zpěvačka, která o sobě tvrdí, že je bisexuální, ačkoli mnoho zkušeností se ženami nemá, a bez obalu říká, že stárnutí je pro ženu kruté a že se na pódiu stále snaží být sexy ze všech sil, protože je to přece hlavní zbraň každého frontmana.

Zdroj: časopis Glanc, autobiografie Debbie Harry: Tváří v tvář

Související články