Teď se má za to, že by jejich podíl ve stravě neměl klesnout pod 20 procent, někteří odborníci vidí ideál dokonce ve 30 až 35 procentech (nejlépe na úkor sacharidů, které jsou v nemilosti dnes). Stále se však traduje, že máme jíst „zdravé“ tuky a vyhýbat se těm „nezdravým“. Tuhle nálepku nesou hlavně druhy s nasycenými mastnými kyselinami, tedy máslo, sádlo nebo kokosový olej. Ukazuje se však, že i nasycené tuky mají ve výživě své místo (sádlo je dokonce nově považováno za superpotravinu) a jde spíše o míru a rovnováhu. Jediné tuky, které prokazatelně škodí a jimž je lepší se vyhnout, jsou ty průmyslově zpracované.

Zdroj: Youtube

Všude dobře, doma nejlíp

Věda tak nakonec potvrdila, že exotika nám může chutnat sebevíc, ale nejvhodnější potraviny jsou ty, co rostou u nás doma. Pro nás vlašské ořechy, lněná a konopná semínka a nedoceněný poklad – řepkový olej. Ten si stále nese stigma z druhé světové války. Olej, který byl používán hlavně ke svícení a mazání strojů, se z nouze dostal do kuchyně, kde příliš nezazářil. Staré odrůdy totiž obsahovaly vysoký podíl kyseliny erukové – ta škodila srdci, a navíc dodávala nepříjemnou pachuť. Intenzivní šlechtění však dokázalo množství kyseliny erukové významně omezit nebo ji přímo eliminovat. Další skvrnou na pověsti řepky je její ekologický dopad na krajinu. Kvůli dotacím se stala monokulturní plodinou, které se klade za vinu ničení půdy a spodních vod. Za to však nemůže řepka osobně, ale nadměrné užívání hnojiv a pesticidů. Ty se užívají hlavně u řepky, z níž má být biopalivo. Je škoda kvůli tomu eliminovat olej, který je (v panenské podobě) pro vnitrozemce tak prospěšný.

Esence zdraví

Jasnou jedničkou v tučném světě jsou rostlinné panenské oleje. Obsahují totiž nenasycené mastné kyseliny, zejména omega-3 a omega-6. Jejich význam tkví v tom, že jsou esenciální – naše tělo je potřebuje, ale nedokáže vyrobit a musí je přijímat zvenčí. Najdete je v rybách, ořeších a semínkách, avokádu (v těch dominuje omega-3) a v panenských rostlinných tucích (tady hraje prim omega-6). Řešení se zdálo nasnadě, vyhradíme u sporáku místo vhodnému panenskému oleji. Zrodila se hvězda a svět dobyl olivový olej. V přímořských oblastech to funguje. Italové, Řekové nebo Španělé oliváčem zrovna nešetří. Zalévají jím ale hlavně ryby, kombinují ho se semínky a ořechy. Když si ovšem my zakápneme salát z lupení a mrkve (a na rybu a ořechy pomyslíme tak akorát o Vánocích), kouzlo nefunguje. Nejde totiž jen o celkový příjem, ale i vhodný poměr obou kyselin. Víc potřebujeme trojku, ale konzumujeme spíš šestku. Její nadbytek může být škodlivý, a dokonce blokovat vstřebávání omega-3.

Ověřeno staletími

Takže jak to vlastně je? Máme vyhodit olivový olej a všechno jídlo připravovat na sádle? Vzít na milost řepkový olej? Jíst jenom máslo? Nebo vsadit na miláčka veganů – kokosový olej? Podle mě je nejlepší cesta věřit přírodě, ona přesně ví, co a kdy potřebujeme. A tak je jezte všechny. Teď v únoru si užijte sádlo a přepuštěné máslo, smažené a tučné. V létě se prolijte panenskými oleji. Italské jídlo připravujte s oliváčem, Asii s olejem kokosovým nebo třeba sezamovým. Dobrý chleba namažte máslem. A užijte si to!

Zdroj: časopis Gurmet, Barbora Štětinová: Redaktorka Gurmetu ráda o jídle čte, nakupuje ho, vaří i vychutnává. A ráda si o něm povídá. Time

Související články