Jiný kraj, jiný mrav

Skandinávské lussekatter, skořicové hvězdičky, britské mince pies... I v zahraničí si Vánoce umějí vychutnat. Uspořádejte degustaci hitů z cizích zemí a zjistěte něco o jejich tradicích. Povídejte si o tom, kdo nosí dárky – v Británii je to Otec Vánoc, v Dánsku zase skřítkové Nisserové, v Itálii čarodějnice Befana – nebo jaké zajímavé či šílené zvyky jsou ve světě s Vánocemi spojené. Ve Švédsku pálí obří slaměnou kozu Yule, v Argentině vypouštějí lampiony štěstí, v Belgii si potrpí na betlémy s postavami v životní velikosti a ideálně s živými zvířaty, v Řecku se darují modely lodí zdobené ořechy, což vychází ze starých předkřesťanských tradic. V Německu se pátrá po ozdobě ve tvaru nakládané okurky, která se ukrývá na stromečku, a ve Venezuele se na vánoční mši vyráží na kolečkových bruslích.

V bizarnostech ale nic nepřekoná Japonsko – vánočním hitem je totiž večeře v KFC. V Japonsku moc křesťanů nenajdete a uchytilo se tu jen několik (většinou světských) tradic. Návštěva KFC je zvykem od 70. let, kdy zemi pobláznila mistrovská marketingová kampaň fastfoodového řetězce. Dnes si jejich „štědrovečerní večeři“ musíte objednat předem a stojí desítky dolarů.

Neobyčejná zelňačka

Kapustnica, tedy polévka z kysaného zelí, je na Slovensku nepostradatelnou součástí oslav. Nepodává se jen na Štědrý den, ale kdykoli během Vánoc. Vaří se ve dvou variantách – postní je bez masa, přidávají se do ní většinou halušky, smetana nebo brambory. Sváteční neboli luteránská kapustnica je naše stará známá. Najdete v ní klobásku nebo uzené maso a úplně nejlépe obojí, nepostradatelnou složkou jsou houby. Někde se přidávají sušené švestky, jinde čerstvá jablka nebo vejce. Každá rodina má svůj recept a je přesvědčená, že je zdaleka nejlepší. A tajemství dobré slovenské zelňačky? Musí být rozleželá. Proto ji málokde servírují první den. Většinou jde rovnou do chladu a na stůl se podívá až po dvou třech dnech.

Je libo rybu?

Kapr jako hlavní chod u nás na Vánoce stále vede, ale rozhodně nemá své jisté. Každoročně se totiž zvedá poptávka i po jiných rybách, v tom se shodují supermarkety, on-line supermarkety i rybárny. Nejběžnější alternativou je losos, pro kterého se rozhodne většina domácností, která chce na Štědrý den zkusit něco jiného. Oblíbená je i treska nebo pstruh, zkrátka ryby s jemnější chutí. Přibývá prý ale zákazníků, kteří touží po exotice a dopřávají si mečouny, žraloky či platýse. Nebohý kapr bývá zavržen kvůli nezdravé přípravě i specifické chuti. Čím dál víc lidí tak dává přednost jídlu, na kterém si pochutná víc. I když to znamená rybu, která není nijak sváteční a dopřávají si ji pravidelně i během roku.

Rudý krasavec

Dort Red Velvet dlouho neměl s Vánocemi nic společného. Jde ale o jeden z nejoblíbenějších dezertů v USA, který nechybí na žádných velkých oslavách ani svatbách. S rozmachem sociálních sítí, na kterých tento rudý fešák kraluje, se začal také více objevovat v adventním čase, protože díky své zářivé barvě mimořádně ladí s vánoční výzdobou.

Původ červeného sameťáčka se dá vystopovat až do Anglie 19. století. Tehdy byly dortové korpusy poměrně hutné a těžké. U tohoto dortu se část mouky nahradila kakaem a vzniklo vláčné, nadýchané, „sametové“ těsto. Protože ještě nebyl znám holandský proces zpracování kakaa, byl kakaový prášek výrazně kyselý a mnohem světlejší. Při kontaktu se zásaditou jedlou sodou, podmáslím a octem navíc lehce zčervenal. Netrvalo dlouho a sametový dort se objevil i v Americe, celebrita se z něj ale stala až díky legendárnímu hotelu Waldorf Astoria, kde ho tak i pojmenovali.

Protože ikonická barva dezertu byla poněkud nevypočitatelná a pohybovala se od narudlé mahagonové až po výrazně červenou, začali cukráři trochu švindlovat a pomáhat si červenou řepou nebo syntetickými barvivy. V dnešní době, kdy je přírodní kakao velmi drahé a obtížně sehnatelné, jsou už dorty téměř výhradně obarvované. Aby barva byla co nejzářivější, kakao se často úplně vynechává. Svou jemnost, vláčnost a návykovou chuť si ale dort drží dál.

Skutečná láska ke štóle

Rakouská a německá kuchyně měly na vývoj té české zásadní vliv. Je proto docela s podivem, že se u nás neusadila štóla. Tohle kynuté pečivo podobné vánočce je doslova nabité ořechy a sušeným ovocem a v těch nejlepších ještě najdete pořádný kus marcipánu. Ořechy by měly tvořit téměř polovinu objemu. Podává se bohatě pocukrovaná, aby připomínala Ježíška zavinutého v plenkách, a má hodně zajímavý historický vývoj.

První zmínka je ze 14. století, kdy ji dostal naumburgský biskup jako vánoční dárek. O něco později se objevila v Drážďanech, kde dokázali pořádně docenit její potenciál. Protože se pekla jako postní jídlo, nesmělo se při její přípravě používat máslo ani mléko. O zrušení zákazu se zasadil osobně saský kurfiřt. Zadarmo to ovšem nebylo. Drážďanští pekaři sice pekli mimořádně dobrou a nešizenou štólu (o pár set let později si ji nechají označit ochrannou známkou), museli však církvi platit tučné poplatky. Od 16. století se štóla začala prodávat na vánočních trzích a stala se ceněným dárkem. Posílala se dokonce i saskému králi. A nebyl to žádný drobeček, pekaři se hecli a vyrobili kousek o váze 18 kilogramů a délce 1,5 metru. To odstartovalo poněkud bláznivou soutěž o rekordy, která vyvrcholila v roce 1730, kdy saský kurfiřt August II. Silný nechal u příležitosti vojenské přehlídky upéct štólu vážící 1,8 tuny.

Obří moučník se peče dodnes. Od devadesátých let se druhou adventní neděli konají Slavnosti Drážďanské vánoční štóly, během nichž se (dnes už čtyřtunová) štóla prohání v průvodu po městě. Skutečný rekord však vytvořili překvapivě Nizozemci – v roce 2010 upekli oficiálně nejdelší štólu. Byla dlouhá 72 metrů. Když tak čtete tuhle neuvěřitelnou historii, nemáte chuť si ji upéct? Třeba jen docela maličkou?

Zdroj: Youtube

VÁNOČNÍ RED VELVET

FORMA O PRŮMĚRU 20 CM // PŘÍPRAVA 1 HODINA // PEČENÍ 1,5 HODINY // DOKONČENÍ 30 MINUT

Tenhle dort je ztělesněním Vánoc. Díky tradiční kombinaci červené, bílé a zelené barvy se stane ozdobou svátečního stolu. Nadýchaný krém a lehounký sametový korpus si vychutnáte i po opulentním obědě a maratonu cukroví.

KORPUS

  • hladká mouka 500 g
  • cukr krupice 500 g
  • změklé máslo 230 g + na vymazání formy
  • podmáslí 500 ml
  • kakao 2 lžíce
  • vejce 4 ks
  • vanilkový extrakt 2 lžíce
  • bílý vinný ocet 3 lžičky
  • jedlá soda 2 lžičky
  • sůl velká špetka ";i:10;s:23:"červená gelová barva

KRÉM

  • mascarpone 500 ml
  • šlehačka 250 ml
  • cukr moučka 2 lžičky

OJÍNĚNÉ BRUSINKY

  • čerstvé brusinky či klikvy 125 g
  • bílé víno 250 ml
  • cukr krystal 200 g + na obalení
  • čerstvý rozmarýn na ozdobu
  1. Den předem připravte brusinky: do rendlíku nalijte víno, vsypte cukr a pomalu směs zahřívejte, dokud se cukr nerozpustí. Nechte lehce zchladnout, přidejte brusinky a nechte marinovat přes noc. Druhý den brusinky slijte a obalte je v cukru. Rozložte je vedle sebe na pečicí papír a nechte uschnout.
  2. Připravte korpus, suroviny jsou na 2 ks: formu vymažte máslem a vyložte pečicím papírem. Do mísy prosejte 250 g mouky, 1 lžíci kakaa a vmíchejte špetku soli. Polovinu másla vyšlehejte s 250 g cukru do pěny. Postupně zašlehejte 1 lžičku vanilkového extraktu a 2 vejce. Podmáslí obarvěte gelovou barvou (množství závisí na druhu – koncentrovanější barvy bude stačit lžička, jiné i lžíce). Do máslové směsi střídavě zašlehávejte mouku a podmáslí. Nakonec smíchejte polovinu octa se sodou a rychle vmíchejte do těsta. Vylijte ho do formy a pečte na 180 °C asi 45–60 minut. Pak stejným způsobem upečte druhý korpus a nechte oba vychladnout.
  3. Připravte krém: smetanu s cukrem vyšlehejte dotuha, přidejte mascarpone a míchejte, dokud nezískáte hladký krém. Nandejte ho do sáčku s hladkou špičkou. Korpusy seřízněte, abyste zarovnali vršky, které nejspíš trochu vyběhly, a nadvakrát je prořízněte. Postupně části korpusu stavte na servírovací tác a sáčkem do nich naneste krém, pěkně až k okrajům. Vrstvěte na sebe části korpusu, každou jemně přitiskněte. Krém bude trochu vytékat ven, ale to je v pořádku. Nakonec přebývající krém uhlaďte paletovým nožem nebo cukrářskou kartou. Vznikne efekt nahého dortu, na němž se viditelně střídají vrstvy krému a částečně prosvítajícího korpusu. Zbylý krém naneste na vršek dortu a uhlaďte ho. Po obvodu ozdobte rozmarýnem, brusinkami a do podávání odložte do lednice, aby se dort zpevnil.

Zdroj: časopis Gurmet, Barbora Štětinová: Redaktorka Gurmetu ráda o jídle čte, nakupuje ho, vaří i vychutnává. A ráda si o něm povídá. Libor Budinský. Publicista Libor Budinský se věnuje světu gastronomie již dvacet let. Je autorem knihy Nejlepší pražské restaurace. Posledních sedm let je redaktorem časopisu Gurmet.

Související články