Houby představují nejméně známou skupinu živých organismů, které stále skrývají mnohá tajemství. Pojďme některá z nich odkrýt.
Anketa
Jaká je nejchutnější česká houba? O to se vedou neustálé spory, protože každý z nás má svého favorita. Mezi největší hvězdy patří pravé hřiby, masák, bedla, ryzec, smrž… A kdo obsadí královský trůn? Dejme hlas lidu. Před několika lety v jedné anketě zvítězila lehce jedovatá lysohlávka, známá halucinogenními účinky. Na druhém místě se umístil ryzec, na třetím hřib. A pak že Češi nemají smysl pro humor.
Čarodějné kruhy
Houby vyrůstající v dokonalých kruzích nedávaly našim předkům spát. V tom musí být nějaká čertovina, říkali si, a tak se postupně objevila celá řada teorií o tom, kdo má tuhle podivnost na svědomí. Podle jedné se uprostřed kruhů scházely čarodějnice, podle jiné uvnitř tančili elfové. Ale vysvětlení je prosté – podhoubí některých hub se rozrůstá všemi směry, a tudíž vytváří kruh. Každý rok větší a větší.
Dášenka & Václavka
Největší pokuta v Česku udělená v souvislosti s houbami padla koncem 90. let, kdy tehdejší prezidentský pár Václav a Dagmar Havlovi zažaloval firmu Ravelli za Knížákův obraz nafocený jako reklamu na velkoplošné billboardy. Na obraze s názvem Dášenka a Václavka vyrůstá busta Václava Havla z mechu vedle jiných hub v přítomnosti psa bratří Čapků. Nešlo však o provokativní umění, ale o plakát prodejce bot, proto soudce přiznal poškozeným náhradu. Nikoli požadovaných pět milionů korun, ale „pouhých“ 500 tisíc. Pro oba dohromady.
Euforie
O lysohlávce jsme se už zmínili, takže pojďme k muchomůrce červené, která má v historii přírodních halucinogenních látek výsostné postavení. Proslavili ji sibiřští šamani, kteří její pomocí nejen věštili budoucnost, ale také vcházeli do říše mrtvých. Zajímavé je, jak ji užívali. Při prvním požití houby působí současně jed i halucinogenní látky, takže kromě divokých vizí čeká na konzumenta bolest hlavy, nevolnost a zvracení, nicméně moč vyloučená po požití muchomůrky už jed neobsahuje, jen halucinogenní látky. A tak šamani nechali sníst muchomůrky soby, kteří se po nich mohli utlouct, a pak pili jejich moč. Ostatně když už jsme u sobů… Po požití muchomůrky červené se mění spousta věcí. Neživé předměty ožívají a jiné zase můžou třeba létat. Takže obraz létajících sobů, kteří vezou Santa Clause, se podle etnologů poprvé objevil právě ve vizích sibiřských šamanů. Tak vidíte, jak je vše spojené se vším.
Fantastický kus
Možná nejkrásnější houbou českých lesů je korálovec ježatý, jenž na podzim svítí díky své bělostné barvě do dálky. Jenže u nás roste tak zřídka, že většina houbařů neměla čest se s ním setkat. Korálovec je jedlá houba, která texturou připomíná mořské plody, ale aby z našich lesů zcela nezmizela, houbaři by ji neměli sbírat. Na druhou stranu se právě tento druh v současné době zkoumá, a to vzhledem k jeho pozitivním účinkům při léčbě rakoviny.
Gurmeti mají jasno
Králem hub z pohledu všech labužníků je lanýž – hlavně ten bílý. Milovníci špičkové gastronomie jsou ochotni za pár gramů této unikátní aromatické houby platit stovky korun a zástupy kuchařů a turistů, mířících každý podzim na lanýžový trh v italské Albě, dokazují, že popularita lanýžů stále stoupá. Ovšem stejně jako jejich ceny…
Hadovka smrdutá
Hadovka nemá moc dobrou pověst, a to především kvůli zápachu. V době zralosti se její puch podobá pachu mršiny, který se šíří několik metrů po okolí. Její pověsti nepřidá ani podoba, v latině totiž zní její název falus necudný (Phallus impudicus). Pokud ji ovšem najdete ještě v podobě, jíž se říká čertovo vajíčko, můžete si z ní připravit zajímavou kulinární specialitu. Obvykle se smaží nebo restuje.
Chráněná delikatesa
Jednou z nejchutnějších hub na světě je oranžová muchomůrka císařská, nazývaná u nás trochu zvláštně císařský hřib. Tahle houba má dlouhou historii, protože už v dobách antického Říma ji považovali za mimořádnou delikatesu a servírovali obvykle jen při císařských hostinách. Jedla se syrová, jen pokapaná citronem. U nás se běžně nevyskytuje, jen občas na jižní Moravě, ale sbírat se nesmí, protože je chráněná. Existuje i bílá variace muchomůrky císařské, ale stejně tak existuje bílá variace prudce jedovaté muchomůrky zelené – a to je pak sázka do loterie.
Imunita
Mnoho hub má pozitivní vliv na lidské zdraví. Mezi nejzdravější patří houževnatec jedlý známější spíše pod japonským názvem šiitake. Posiluje imunitu a třeba v Japonsku se výtažky z houževnatce používají při léčbě rakoviny. Dalším pomocníkem v boji proti rakovině je lesklokorka lesklá.
Hrdina Smotlacha
Češi jsou národem houbařů. Stejně jako Poláci či Ukrajinci. Na rozdíl od našich „sousedů“ ovšem máme už sto let k dispozici Českou mykologickou společnost, která nejen popularizuje sběr hub, ale je také důležitým centrem houbařské osvěty. Založil ji v roce 1921 František Smotlacha, absolvent Přírodovědecké fakulty UK, který při studiu ochutnal neuvěřitelných 1700 druhů. Díky jeho záslužné činnosti u nás pak rapidně klesl počet otrav.
Kotrč
Oblíbenou houbou ceněnou především mezi šéfkuchaři luxusních restaurací je kotrč kadeřavý, rostoucí v létě a na podzim výhradně u kořenů borovic. Krásná bílá houba připomínající mořské „mycí“ houby se vykupuje a za mladé plodnice se platí tisíc až dva tisíce korun za kilogram. To kdybyste si chtěli přivydělat. Ale lepší je ho sníst.
Muchomůrky hubí mouchy
Všichni je známe, spanilé červené královny lesů, zákeřné a prudce jedovaté muchomůrky zelené i naše oblíbené růžovky, krásně masité houby, z nichž vykouzlíte báječný guláš, tedy pokud si ho už uvnitř plodnice dávno předtím neuvařili červi. Jenže, napadlo vás někdy, proč mají muchomůrky tak divné jméno? Na první pohled podivné spojení much a můr klame, neboť druhá část jména nepochází ze slova můra, ale mořit, tedy zabíjet. Muchomůrky totiž naši předci používali k hubení much.
Nejzrádnější houba
I když je smrtelně jedovatý, byl ještě v polovině minulého století v českých atlasech označován jako jedlý. O jaké houbě je řeč? O pavučinci sametovém, zřejmě nejzrádnější a nejzákeřnější české houbě. Smrt po požití této vzhledově nijak úchvatné houbičky totiž nastává až po několika týdnech, výjimečně i po několika měsících. Jako smrtelná se udává dávka 30 gramů pavučince. Tak velký pozor!
Ötzi na houbách
Nejstarším houbařem, jehož jméno i podobu známe, je alpský lovec Ötzi, jehož dokonale zachovalé tělo bylo nalezeno před třiceti lety v Tyrolských Alpách. Pětačtyřicetiletý muž, který byl zřejmě přepaden a zavražděn, žil před pěti tisíci lety a k jeho vybavení vedle dýky, sekery či luku patřil také váček, v němž vědci objevili dokonce dva druhy sušených hub. Tou první byl troudnatec kopytovitý, který Ötzi používal na rozdělání ohně, druhou pak březovník obecný, jenž mu sloužil jako lék proti parazitům ve střevech. Jenom dodejme, že dnes je mumie se všemi nalezenými předměty vystavena v muzeu v Bolzanu.
Pýchavka, alias vatovec
Největší houbou u nás je vatovec, lidově nazývaný pýchavka. Za ideálních podmínek dorůstá do velikosti jednoho kilogramu, ale čas od času to trochu přežene a nakyne do obřích rozměrů. Rekordní pýchavky nalezené na našich loukách vážily až dvacet kilogramů. Na vaření jsou však lepší plodnice mladé, obvykle se z nich připravují řízky, ale můžete z nich nasušit houbový prach, který jako přírodní umami umocní chuť řady pokrmů.
Quo vadis?
Houby se dlouho řadily mezi rostliny, až koncem 20. století vědci definovali jejich samostatnou říši. A plným právem. Přestože běžný houbař pozná maximálně několik druhů a ve vědeckém světě jich je popsáno několik desítek tisíc, jejich počet je mnohem, mnohem vyšší. Podle současných odhadů existuje na zemi neuvěřitelných šest milionů druhů. Ještě dodejme, že pokud bychom měli podle starého dělení váhat mezi rostlinami a živočichy, houby mají daleko blíže k živočichům. Až na to, že nemohou nikam utéct. Ale schovat se někdy umějí velmi dobře.
Stachy? Kolik jich máte letos?
Před šedesáti lety se v této šumavské vsi udál malý houbařský zázrak. Na zatravněné části přímo na návsi zničehonic vyrostla spousta hřibů. A další rok znovu a další znovu. Místní si na své hřiby brzy zvykli, nikdo je nesbíral, naopak k nim každý rok přidávali cedulky s datem „narození“ a pořadovým číslem exempláře. Když se zadaří, vyrostou tu i tři stovky hřibů za léto. Rekord je 379 kousků.
Troudnatec nejcennější
Houbu, která roste na listnatých stromech, nejčastěji na bříze či buku, dnes považujeme za naprosto nezajímavého choroše. Ale nebylo tomu tak vždy. Nepřehlédnutelný troudnatec kopytovitý, jenž skutečně připomíná kopyto, byl po staletí velmi cennou surovinou, z níž se vyráběly nezničitelné vesty, mošny, čepice a klobouky. Hlavně v pasteveckých oblastech, tedy v Rumunsku, na Slovensku či u nás na Valašsku nebo na Šumavě. Houbovou hmotu je třeba dlouho máčet a pak rozklepat, výsledkem je materiál struktury jelení kůže a plsti. Údajně byl téměř nezničitelný, takže je velká škoda, že tohle řemeslo vymizelo.
Uhlí dejte pryč
Že zrovna nerostou? Nevadí. Ve sklepě místo uhlí nebo klidně v garáži můžete mít hub pořád dost. Hlívy či žampiony se dají bez větších problémů pěstovat i doma.
Václavky drží rekord
A ještě jednou václavky, tentokrát skutečné. Nějaké rekordy jsme už zmiňovali, ale ten nejzajímavější nás právě čeká. Může za něj právě obyčejná václavka smrková, protože právě tahle houba je zřejmě největším organismem na světě. Roste v Modrých horách amerického státu Oregon, konkrétně v národním parku Malheur. A teď pozor! Její podhoubí zabírá plochu deseti kilometrů čtverečních a váží zhruba 600 tun. Tvrdí vědci.
Yarca günbu
Tibetská houba s českým názvem housenice čínská roste ve výšce kolem čtyř až pěti tisíc metrů nad mořem. Říká se jí zimní červ, protože svou podobou připomíná deset až patnáct centimetrů dlouhou, chlupatou housenku. Čínská medicína ji považuje za univerzální lék na všechny neduhy. Za gram této houby tudíž zaplatíte 500 korun a víc.
Zákazy
V Česku žádné zákazy při sběru hub naštěstí nemáme, tedy samozřejmě s výjimkou chráněných hub zapsaných v červené knize ohrožených druhů. V Itálii či Rakousku je ale sběr poměrně přísně omezen. Tak si toho važme a pojďme na houby. Už rostou. Doufejme…
Zdroj: časopis Gurmet, Libor Budinský. Publicista Libor Budinský se věnuje světu gastronomie již dvacet let. Kromě toho, že je autorem knihy Nejlepší pražské restaurace a posledních sedm let je redaktorem časopisu Gurmet, je také vášnivým houbařem.
