„Téměř polovina Britů dnes večeří před televizí a průměrná britská rodina tráví více společného času v autě než u stolu,“ popisuje současný stav stravování Carl Honoré, autor knihy Chvála pomalosti. Pomalu mizí společný čas jídla jako příjemná doba strávená s rodinou a stále více se každý stravuje sám. Jeden u televize, druhý u počítače nebo dokonce při řízení auta. Tak, aby to zabralo co nejméně času. To přece všichni známe.

Česká stopa

A pozor, možná nevíte, že světový fastfood má také výraznou českou stopu. Za obrovským rozmachem společnosti McDonnald, která je symbolem minutkového stravování, stojí jistý Raymond Kroc, jenž se narodil českým emigrantům v Chicagu roce 1902. Právě on totiž v polovině padesátých let koupil od bratrů McDonnaldových jejich restauraci a začal ji množit na principu franšízy. A právě tím způsobil obrovský rozmach fastfoodů nejprve v Americe a posléze v celém světě.

Začátek v Římě

A teď k tomu pomalému. Každý jistě tuší, že slow food je reakcí na fast food, a to nejen v obecné, ale i konkrétní rovině. Hnutí pomalého jídla se zrodilo v druhé polovině 80. let poté, co se McDonnald rozhodl otevřít svou první pobočku v Římě, přímo v srdci věčného města u Španělských schodů. Proti tomu se postavila skupina aktivistů pod vedením novináře Carlo Petriniho, jenž vzápětí formuloval hlavní pilíře slow foodového hnutí: lokálnost, sezónnost, čerstvost, kvalita, tradice.

Jídlo jako zážitek

Carlo Petrini vyzdvihoval přirozené jídlo připravené z kvalitních surovin, tradiční poctivou cestou a pokud možno bez chemie. Navíc kladl důraz na sezonní a lokální jídlo, čímž podporoval činnost regionálních zemědělců. Význam slow foodového hnutí nespočívá pouze v tom vrátit lidem čas k jídlu a naučit je vnímat jídlo jako zážitek, ale má také důležitý vliv na udržení regionální pestrosti surovin.

Regionální pestrost

Nárůst fast foodových řetězců a obecně moderní doba snižuje jak počty pokrmů, které jíme (některé jsou příliš složité a zdlouhavé), tak kolekci používaných surovin, z nichž se mnohé přestávají pěstovat. Proto třeba v Itálii slow foodová osvěta pomohla zachránit více než 150 regionálních produktů – pro příklad třeba černý celer, fialový chřest a další. Dobře, bez fialového chřestu asi můžeme s klidem žit, ale pomalé jídlo má významný vliv na naše zdraví. Posuďte sami.

Dlouho a pomalu

Paul Pitchford, autor prestižní publikace Přírodní stravou ke zdraví upozorňuje, že slow food nemá pozitivní vliv jen na lidskou psychiku, ale hraje také významnou roli fyziologickou, neboť trávení začíná již v ústech. Důležité pro trávení je správné rozžvýkání, člověk by měl každé sousto žvýkat třicetkrát až padesátkrát. Pokud člověk jídlo hltá, a přitom dělá ještě něco jiného, bude trpět chronickou únavou a současně bude rychleji stárnout. Takže místo životního hesla rychle a krátce dejme přednost sloganu pomalu a dlouho. 

Zdroj: časopis Gurmet, Paul Pitchford, autor publikace o zdraví, Libor Budinský. Publicista Libor Budinský se věnuje světu gastronomie již dvacet let. Je autorem knihy Nejlepší pražské restaurace. Posledních sedm let je redaktorem časopisu Gurmet