Magická Provence představuje jedno z nejkrásnějších míst Evropy. Kopcovitá krajina s hlubokými kaňony skrývá desítky malebných měst a vesnic, v nichž se téměř zastavil čas. Unikátní atmosféra zlákala v minulosti slavné malíře v čele s van Goghem či Pablem Picassem, literární poctu úžasnému regionu vystavil slavný spisovatel Marcel Pagnol, který ve svých úžasných knihách adoroval vedle nespoutané přírody právě provensálské chutě a vůně. Mezi speciality sluncem zalitého kraje patří pomazánka připravená z tresky, česneku a olivového oleje či rajčata plněná skvostně dochuceným mletým masem. A co teprve ratatouille, kopec restované zeleniny, který ve světě proslavil charismatický Remy, kreslená krysa obdařená kuchařským talentem. Tohle jídlo chutná hlavně v létě a v Provence se často jí i studené.
Králík s fenyklem a anýzem
A co tu mámě dál? Třeba šťavnatou a pikantní provensálskou pizzu, plnou cibule, oliv a ančoviček, která je úplně odlišná od italských sestřiček. Nebo králíka pečeného v jednom hrnci společně s fenyklem, cibulí, rajčaty, olivami a různými druhy paprik. Unikátní chuť jídlu dodává poměrně velké množství česneku, a také pastis, anýzový likér, který se přilévá do hrnce. Vynikající je také králík pečený s dijonskou hořčicí, vínem, slaninou a smetanou. Křehoučké a nadýchané kousky masa se podávají s křupavou bagetou a zapíjejí růžovým vínem, které je dalším symbolem tohoto kraje. Zatímco v celé Francii kraluje víno červené, v Provence se pije hlavně růžové.
Slavný klenot rybářů
Další chloubou provensálské kuchyně je legendární polévka bujabéza, jejíž příběh představuje ojedinělý kulinární paradox. Tato polévka připravovaná z několika druhů ryb (nesmí chybět především ropušnice), mušlí a dalších mořských potvor byla původně tradičním pokrmem chudých rybářů z Marseille, neboť rybáři si ji vařili vždy k obědu se zbytků, které neprodali na trhu. To však dalo polévce společně s nezbytným šafránem úžasnou chuťovou pestrost, díky níž se ve 20. století propracovala do pozice jednoho z největších kulinárních klenotů země Galského kohouta. A za jednu porci zaplatíte v přepočtu klidně i tisíc korun.
Uhrančivá chuť lanýžů
A nesmíme zapomenout ani na lanýže, které jsou pro provensálskou kuchyni typické. Tedy byly před desítkami let, než jejich cena vyletěla do závratných výšin. Obvykle se jimi dochucovala běžná vesnická jídla, oblíbená byla selská omeleta se strouhaným černým lanýžem či pečená brambora s lanýžovým krémem. Prosté, jednoduché a chuťově okouzlující. Delikatesou šlechtické kuchyně pak býval celý lanýž zabalený v těstíčku, pečený s plátkem kachních jater foie gras a podávaný se slavnou omáčkou bordelaise, připravované z vína a šalotek.
Zdroj: časopis Gurmet, Libor Budinský. Publicista Libor Budinský se věnuje světu gastronomie již dvacet let. Je autorem knihy Nejlepší pražské restaurace. Posledních sedm let je redaktorem časopisu Gurmet.
