Naši předci se na ovoce těšili, moc se těšili, protože většina druhů jim nabízela intenzivní, byť poměrně krátké zážitky. Ovoce uzrálo, sesbíralo se, udělalo se pár koláčů, něco se rovnou snědlo, něco zavařilo. Za pár týdnů byla sezona pryč a muselo se zase čekat. Celý dlouhý rok. Proto nám ovoce přinášelo tak úžasné chuťové zážitky – červnové jahody, červencové třešně, pak angrešt, rybíz, broskve, meruňky…
Dvanáct měsíčků je minulost
Pokud měl dotyčný zahradu, mohl si zralé plody natrhat přímo ze stromu. Jenže právě tenhle zážitek nám moderní doba vzala. Jak je to možné? Jednoduše. Díky globalizaci máme jahody, ale i borůvky, maliny či třešně k dispozici celý rok. Jednou ze severní Afriky, jindy rovnou z jižní polokoule. Co na tom, že nechutnají zdaleka tak dobře jako ty naše sezonní, ale když na ně dostaneme chuť, můžeme si je dát kdykoli. Tím ovšem přicházíme o dlouhé těšení a samotné ovoce ztrácí unikátní postavení něčeho, co je k mání jen krátkou dobu v roce. Ano, dnes by pohádka O dvanácti měsíčkách vzniknout nemohla, protože Marušce by stačilo zajít do nejbližšího supermarketu.
Ovoce dvou tváří
Ale co by tam vlastně koupila? To je velmi důležitá otázka, která nám pomůže najít odpověď, jak může mít jedno ovoce dvě různé tváře. Pokud máme vlastní jahody ze zahrady, jsou mimořádně užitečnou potravinou, protože jsou nabité prospěšnými látkami, od vitaminu C po minerály, které pomáhají k očistě orgánů. Nejlepší a také nejchutnější jsou ovšem lesní. Na druhé straně: když se podíváte na konvenčně pěstované jahody z obřích plantáží, které jsou na trhu celý rok, žádné prospěšné látky v nich nenajdete. Naopak. Podle mnoha studií patří takové plody na špičku žebříčku kontaminovaných surovin, přičemž největším problémem je nadměrné množství pesticidů, které na plantážích slouží k hubení plevele a škůdců.
Řešení je jednoduché. Jahody si nekupujte dřív, než začnou dozrávat ty naše. A když zahradu nemáte, snažte se sehnat nějaké od sousedů či z biofarem. Pokud se jahod během roku dokážete vzdát, mnohem víc si je vychutnáte, když přijde jejich sezona a koupíte si košíček šťavnatých a voňavých kousků, které budou chutnat tak, jako byste je jedli poprvé. Tak velkou sílu má roční jahodový půst. Nevěříte? Vyzkoušejte. A pak se hned můžete pustit do přípravy pohárů, dortů a koláčů. Stejné sezonní ukotvení platí pro rebarboru, jejíž nakyslá chuť se krásně snoubí s jahodami a s níž se pojí zajímavý mýtus.
Jedovatá rebarbora
Jak to tedy je? Je rebarbora jedovatá, nebo není? Nebo jen lehce? Pravda je taková, že reveň, jak se správně jmenuje, má jedovaté listy, které obsahují nadměrné množství kyseliny šťavelové, jež má negativní vliv na lidský organismus (obsahuje ji také mangold či řepa), především na činnost ledvin či jater, může působit i při vzniku revmatismu. Děti by rebarboru vůbec jíst neměly. Řapíky tuto kyselinu obsahují také, ale ve větším množství až v létě, takže je její konzumace zhruba od poloviny května do poloviny června bezpečná. I když ani v této době byste to neměli přehánět. Ideálně si dvakrát třikrát užijte rebarborový koláč, udělejte si pár skleniček rebarborového čatní a dost.
Jó, třešně zrály
Přidám jednu osobní vzpomínku. I když jsem jako kluk třešně miloval, nikdy jsem se jich dosyta nenajedl, přestože jsme měli krásnou třešňovku kousek od chalupy. A kdo za to může? Jestřáb, alias Jaroslav Foglar, alias Jindra Hojer. Jako kluk jsem hltal Rychlé šípy a spoustu jejich rad jsem si vzal k srdci. Neskákal jsem rozpálený do vody, nekouřil, sportoval a také jsem měl respekt k třešním, protože mi v živé paměti, zůstalo, jak Jindru vezli na korbě náklaďáku v křečích do nemocnice, jelikož se po nich napil. Jak to tedy je? Záleží na množství, třešní i vody, což může být také značně individuální.
Pravdou je, že nejen třešně, ale také řada dalších druhů ovoce, v němž je hodně vody a cukru, můžou v žaludku začít kvasit, což způsobuje nadýmání, průjmy a křeče. A je jedno, jestli pijete na třešně, případně na hrušky a meruňky, nebo už před jejich konzumací. Proto je třeba zachovávat míru a řídit se zdravým rozumem. Sklenice vody po hrsti třešní či jedné hrušce není žádný problém. Naopak, ovoce obsahuje hodně vlákniny, a konzumujeme-li ho během dne ve větším množství, je třeba dbát na správný pitný režim. Ale pokud se nacpeme nalačno třešněmi a pak vypijeme džbán vody, budeme trpět.
Borůvky proti stresu
Mnoho lidí je přesvědčeno, že nejzdravější ovoce pochází z dovozu. Tradičně dobrou pověst mají pomeranče či grepy díky vitaminu C, ananas na trávení, kiwi či avokádo, jež mají pozitivní vliv na srdeční činnost. Jenže v první desítce žebříčku nejzdravějších druhů ovoce, který před časem sestavili lékaři specializující se na výživu, se umístilo hned pět rostoucích u nás doma. Vedle brusinek a třešní se jedná především o borůvky a ostružiny, jež obsadily na tomto žebříčku šesté, respektive páté místo. V obou případech pro vysoký podíl antioxidantů, které likvidují tzv. volné radikály, škodlivé látky, jež stojí za vznikem rakoviny. Konzumace ostružin navíc pomáhá v prevenci kardiovaskulárních chorob, zatímco borůvky snižují stres a podporují funkci mozku.
Jablko proti zánětu
Že nám ještě jedno české ovoce v žebříčku chybí? Je to tak. Dokonce se umístilo hned na druhém místě – za vítězem v podobě brazilských bobulí açaí. A světe, div se, je to „obyčejné“ jablko. Kdo by to byl řekl, že tahle česká stálice bude mít jednou pozici superpotraviny. Jablka jsou nejen cenným zdrojem vlákniny, která pomáhá správné funkci střev, ale mají také protizánětlivé účinky, pomáhají proti nemocím srdce a při léčení respiračních a plicních chorob, což je v době covidové další velká výhoda. Nejlepší jsou samozřejmě utržená ze stromu, ale v dobrém sklepě vydrží až do konce jara. A protože nemají žádné negativní účinky, můžeme je konzumovat každý den, jak to dělali naši předci. Problémem je, že dnes má řada lidí na toto ovoce alergii. I tady ovšem existuje řešení: pokud jablka upečete, alergická reakce obvykle nenastane.
I v tomto případě platí totéž, co bylo výše řečeno o jahodách. Zmíněné pozitivní vlastnosti platí výhradně pro vlastní jablka, od známých, případně bio z ověřené farmy. Při nákupu v supermarketech opět riskujete nadměrné množství pesticidů, navíc je ovoce často podtržené, aby vydrželo transport a skladování. Pokud nemáte vlastní zahradu, rozhodně se vyplatí chodit v létě a na podzim na sběračské výpravy do přírody, protože v naší krajině pořád plodí tisíce ovocných stromů. Takže příště košík a česáček s sebou. Natrháte si vlastní ovoce a současně výrazně snížíte uhlíkovou stopu, které mají všechny druhy ze supermarketů.
Temnoplodec, alias aronie
Výše uvedený žebříček byl sestaven ze známějších druhů ovoce, proto v něm některé důležité položky chybějí. Jako třeba aronie (s poněkud děsivým botanickým termínem temnoplodec černoplodý), kterou bylinkáři považují za nejzdravější plod, jenž je u nás na podzim k mání. Výčet zdraví prospěšných účinků je téměř nekonečný (podívejte se na stránky aronie-cz, budete překvapeni). Ale méně známých druhů existuje celá řada, od jara do podzimu dozrává spousta zajímavých „bobulí“. Ať už jsou to plody zimolezu kamčatského, či muchovníku, nebo třeba příjemně nakyslé plody hlošiny okoličnaté. Ty je možné sbírat až do začátku listopadu. A co teprve zázračný rakytník s obrovským obsahem vitaminu C. Nebo dnes zapomenuté trnky, z nichž je možné fermentací připravit falešné olivy.
Sušit a mrazit
Ovoce se suší, mrazí, zavařuje, ale ani jedna z těchto konzervačních technik neuchová všechny důležité látky a samozřejmě jeho krásnou vůni a chuť. Nejšetrnější je sušení – to ostatně využívali i naši předkové, kteří takto zpracovávali hlavně jablka, hrušky a švestky. Křížaly se pak používaly celý rok při přípravě všemožných pokrmů a třeba speciální odrůdou velmi sladkých hrušek se dříve také sladilo. Dnes jsou místo sušení oblíbené spíše džemy, které pomohou zpříjemnit mnoho zimních dnů i sychravé předjaří, ale u nich je třeba dát pozor na přidaný cukr – čím méně, tím lépe. Někdy to jde úplně bez něj, třeba při přípravě švestkových či hruškových povidel.
Ovoce patří k létu
A teď už zamíříme k otázce, proč ovoce v našich klimatických podmínkách patří především k létu. V každém ročním období pracuje lidský organismus trochu jinak: na jaře jsme naprogramováni na střídmost a očistu, v létě chceme ochladit a jíst lehčí jídla, na podzim se potřebujeme zasytit a připravit na zimu, která je obdobím klidu. K létu pak patří aktivita, tělo funguje naplno a konzumace ovoce je důležitá. Nejenže nás příjemně ochlazuje, ale má přínosný vliv také na buněčné úrovni. Čerstvé ovoce je plné enzymů, jež „vymetají“ nečistoty z mezibuněčných prostor, ozdravují sliznice tenkého střeva a jsou účinnými antioxidanty. Proto je důležité nashromáždit přes léto co nejvíc obranných látek z čerstvého, „barevného“ ovoce.
Mango si nechte na exotickou dovolenou
Jak už bylo řečeno, ovoce ochlazuje, což dobře vědí hlavně obyvatelé tropických oblastí Jižní Ameriky či Asie, kam jezdí spousta Čechů na zimní dovolenou. Dát si tu k snídani mango, ananas, papáju či marakuju patří k nezapomenutelným zážitkům. Jenže tropické ovoce je značně návykové, a co čert nechtěl, už je běžně k dostání celou zimu i u nás doma. Ale do české zimy se jeho konzumace vůbec nehodí, protože narušuje naše přirozené životní rytmy. Daleko víc nám sedí pečená jablka (zkuste je upéct s trochou olivového oleje, soli a kořením garam masala, což je skvělá kombinace). Nebo připravte typické staročeské vánoční jídlo s názvem muzika, které se dělalo z pečeného ovoce (jablka, hrušky), sušených křížal (švestky, hrušky), rozinek, ořechů a koření – přidávala se hlavně skořice a badyán.
Zdroj: časopis Gurmet, kniha Rytmus roku / autor Hana Zemanová, Přírodní stravou ke zdraví / Paul Pitchford, Libor Budinský. Publicista Libor Budinský se věnuje světu gastronomie již dvacet let. Je autorem knihy Nejlepší pražské restaurace. Posledních sedm let je redaktorem časopisu Gurmet.
