Když si přečtete jakýkoli článek o nakupování, první místo mezi radami vždycky obsadí nákupní seznam. V závěsu za ním je pak jídelníček. Když jsem si ale dělala soukromý průzkum v okolí, ukázalo se, že jídlo neplánuje téměř nikdo. Dotazovaní se většinou nechají inspirovat nabídkou a slevami v obchodě. Co budou vařit, řeší na základě toho, co při nákupu uloví. To nemusí být špatný systém, má ale svá úskalí.
Pokud nakupujete bez plánu, saháte po osvědčených potravinách, možná jíte pořád totéž. Bez plánu se zvyšuje riziko, že až se rozhodnete, co budete vařit, něco vám bude chybět. Takže vás čeká další cesta do obchodu, což může stát víc peněz, jestli spontánně přihodíte pár věcí, které byste jinak nekoupili, nebo je dokonce při minulém nákupu zamítli. Pokud nakupujete vědomě, tedy jen to, co opravdu chcete a co máte rádi, bude to stát „jen“ čas navíc. Ale ten nám nakonec chybí nejvíc. A nakonec: bez plánu nejpravděpodobněji nakoupíme věci, které nevyužijeme a zbytečně vyhodíme. A jak jsme si řekli už dříve, plýtvání stojí hodně peněz, které jsme mohli využít lépe, ale i času sil a energie. A to nejen našich, ale všech, kteří se podílejí na tom, abychom potravinu měli k dispozici.
Jak zužitkovat
OVADLÉ OVOCE
Udělejte z něj smoothie nebo koláč. Jak ovoce ztrácí vodu, koncentruje se v něm cukr a bývá sladší, což v tomto případě není na škodu.
„UNAVENOU“ ZELENINU
Zužitkujte ji do krémových polévek, do tažínu nebo karí, pevnější kusy a papriky udělají parádu i v pomazánkách a dipech.
SCVRKLÉ ŘEDKVIČKY
Vyskládejte je kořínkem dolů do hlubokého talíře s trochou vody. Natáhnou ji a budou jako nové. Podobně můžete zachránit mladé mrkve nebo jarní cibulku.
STARÉ PEČIVO
Nejlépe chutná rozpečené. Udělejte si topinky, toasty, pannini, krutony do polévky nebo salátu. Nebo ho rozdrobte, dozlatova opečte na oleji (můžete přidat trochu česneku, bylinek nebo slaniny) a posypte jím těstoviny. Což není žádná nouzovka, této směsi se říká parmazán chudých a jde o italskou klasiku.
OKORALÝ SÝR
Pokud oschne, ale není plesnivý, zapečte ho. Nikdo nepozná, že nebyl ve vrcholné formě.
Radost nakupovat
Zkuste se zamyslet nad tím, jak nákupy vnímáte. Docela často slyším, a to i od lidí, kteří rádi dobře jedí, že je nákupy obtěžují. Nechtějí trávit čas v nepříjemných obchodech, často volí donáškovou službu. Ta ale bývá často dražší, nemáte pod kontrolou kvalitu ani množství. Něco můžete koupit jen po kile, u celeru a dalších kusových druhů zeleniny nevíte, zda přivezou malou bulvičku, nebo obra, pro kterého nebudete mít využití. Navíc jste omezeni minimální cenou nákupu, což vede k tomu, že kupujete věci, které ve skutečnosti nechcete, abyste limit splnili. A je jedno, jestli koupíte sladkost, kterou vlastně nechcete jíst, nebo láhev oleje, který se bude hodit později (ale do toho „později“ ho musíte někde uskladnit).
Líbí se mi myšlenka, kterou nadnesl obchodní ředitel Bezobalu Jiří Sedlák v jednom rozhovoru. Řekl (volně parafrázuji), že „společnost došla k tomu, že čím méně času věnujeme základním potřebám, tím víc času zbude na radovánky. Ve skutečnosti ale žijeme právě v těch věcech, které děláme často. Protože život nespočívá v tom, abychom se rok honili a šetřili na dovolenou a pak týden žili na Mallorce jak král.
Mnohem důležitější je, kde žiju, co dělám, jak jím a jestli mi to dává smysl.“ Jídlo je základ. Radost, ale i palivo, které ovlivňuje, jak fungujeme a jak se cítíme. Proto je pro mě důležité vybírat si ho sama, vybírat to nejlepší a nakupovat ho tam, kde je příjemně. Na trhu, v bezobalovém obchodě, u řezníka, u farmáře. A těšit se z toho, že příprava jídla z těchto surovin není otravná povinnost.
Při nedostatku inspirace
Plánování všedních jídel je nejméně oblíbená disciplína. Navzdory tomu, jak rádi vaříme a zkoušíme nové recepty, často cítíme nedostatek inspirace a marnost. Ve spojení s nedostatkem času pak většinou sklouzneme k tomu, že točíme pár jídel stále dokola. Když se rozhodnete jídelníček plánovat do detailu, zahluší vás nekonečné množství snídaní, svačin, obědů (pokud je za vás neřeší instituce) a večeří. A zdánlivě nekonečné možnosti.
Líbí se mi systém Bey Johnson. Ta zavedla „tematické dny“: v pondělí vaří těstoviny, v úterý luštěniny, ve středu těsta, jako jsou quiche, pizzy či tortilly, ve čtvrtek pečivo, a zužitkovává zbytky obvykle ve formě polévky nebo salátu, v pátek dělá brambory a rybu, v neděli obiloviny, tedy rýži, kuskus, quinou a maso. Sobotám dává „divokou“ kartu, improvizuje nebo jí venku. Ačkoli se seznam zdá striktní a omezující, ve skutečnosti vede k rozmanitosti. Už čtyři recepty z každé kategorie zaručí, že totéž jídlo budete jíst jen jednou měsíčně a v kombinaci s dalšími dny to rozbije stereotyp. A vsadím se, že dobrých receptů máte v rukávu o hodně víc. Když připočítáte pestrost, kterou přináší sezona, je problém s plánováním vyřešen, aniž se musíte mořit se sepisováním kdovíjakých elaborátů.
Zdroj: časopis Gurmet
