První revoluce: Instantní
Zásadní proměnou ovšem káva prošla ve 20. století. A šlo o cestu značně dlouhou a trnitou. Dnes mluvíme o takzvaných třech vlnách kávové revoluce. Instantní nápoj se poprvé objevil na počátku 20. století, kdy během první světové války museli mít vojáci dostatek kávy přímo v zákopech. Největší instantní revoluce ovšem proběhla až v polovině 20. století a jejím hlavním heslem byla větší dostupnost kávy jak z hlediska ceny, kdy se z exotického nápoje stal běžný, tak z hlediska jednoduchosti a rychlosti přípravy. Hlavním produktem se stala právě instantní směs. Prodej kávy už nebyl výsadou pražíren, dostali jste ji ve všech samoobsluhách a také připravit se dala jednodušeji než dřív. Tato dostupnost a pohodlnost šly samozřejmě na úkor kvality, ovšem káva se stala lidovým nápojem, a hlavně Američané ji začali pít od rána do večera, a to na úkor čaje, jehož obliba klesala. Samotná kávová zrnka se stala komoditou, u které nezáleží na kvalitě či místě původu, ale výhradně na ceně.
Druhá revoluce: Pod praporem Starbucksu
Jak už bylo řečeno, kvalita kávy značně utrpěla. A tak přišla druhá vlna kávové revoluce, která se odehrála zhruba od 70. do 90. let minulého století a způsobila první obrat ke kvalitě. Lidé začali znovu vyhledávat kavárny, učili se pít lepší kávu, užívat si příjemné kavárenské prostředí a setkávat se s přáteli. Zde musíme upozornit na jeden důležitý faktor – a sice že v případě první i druhé vlny kávové revoluce jsme byli o nějakých dvacet let pozadu, ještě v 70. a 80. letech v Československu dominoval obligátní turek, zatímco instantní káva naši společnost převálcovala v letech devadesátých s pomocí masivní televizní reklamy. V té době už byl západní svět mnohem dál.
Praha, Brno: Světové kávové metropole
Po dvaceti letech od začátku třetí vlny kávové revoluce jsme v Česku nejen stáhli předchozí ztrátu, ale dokonce jsme se dostali na špičku světového kávového pelotonu. Možná tomu nebudete věřit, ale česká i moravská metropole dnes patří k nejlepším kávovým destinacím světa. Podle prestižního webu European coffee trip, který mapuje nové pražírny a kavárny třetí generace, má Praha neuvěřitelných 122 moderních podniků, v nichž můžete dostat výběrovou kávu, včetně těch řemeslných. Paradoxně ještě lépe je na tom Brno, které má sice „jen“ 64 „speciálních“ kaváren, ale v přepočtu na počet obyvatel (1,3 milionu kontra 380 tisíc) této statistice jasně vévodí. Jen pro srovnání – v Berlíně najdete 75 speciálních kaváren a v Paříži 73. Tak už to tak vypadá, že Praha se stává jedním ze světových center kávy.
Symbolem této změny a druhé vlny kávové revoluce se stal obrovský úspěch a rozmach amerického kavárenského řetězce Starbucks založeného v Seattlu v roce 1971. Dlouho sice rostl jen na území USA a Kanady, ale v polovině 90. let expandoval nejprve do Japonska a krátce poté do dalších asijských i evropských zemí. Dnes má řetězec neskutečných 34 tisíc poboček v osmdesáti zemích světa. V Praze otevřel první pobočku na Malostranském náměstí až v roce 2008, v současné době jich má ovšem v metropoli šestatřicet, další najdete i v krajských městech.
Třetí revoluce: Cesta na vrchol
Teď už nás čeká finále, tedy dovršení kávové revoluce, k němuž došlo počátkem třetího tisíciletí. Zatímco první dvě fáze můžeme brát historicky jako vývojové, ta třetí je skutečně revolucí. Poprvé se termín „třetí kávová revoluce“ objevil v článku z roku 2003 a světová média ho začala běžně používat po roce 2005. Co všechno tento „převrat“ přinesl? Špičkovou kvalitu kávy na jedné straně a současně bohaté zkušenosti zákazníků. Už to není jenom nějaké „kafe“, ale nápoj s přesným původem a precizní přípravou. Káva v tomto případě přestává být anonymní komoditou, ale jednotlivé pražírny pracují s konkrétními farmáři, od nichž získávají co možná nejkvalitnější kávová zrna, která se nepraží tak silně jako dřív, aby vynikla jejich specifická chuť. Je to podobné jako u vína – káva se výrazně liší nejen podle místa původu (Střední a Jižní Amerika, Afrika), ale také podle metody, kterou se zpracovává. Menší míra pražení pak uchová tyto specifické tóny, takže skutečně erudovaní znalci dokážou v kávě objevit desítky chutí a vůní, od čistě ovocných až po ořechové či čokoládové.
Naproti tomu běžná káva se připravovala a stále připravuje z kávových zrnek průměrné až podprůměrné kvality, proto se praží hodně dočerna. Jinými slovy se víceméně spálí, aby se překryly různé vady nekvalitních bobů. A právě odtud pochází ona typická hořká chuť, kterou máme s nápojem spojenou. Což ovšem neplatí pro výběrovou kávu, o níž právě mluvíme. A do které se Češi zamilovali až po uši.
Zdroj: BBC, Wikipedie, Guardian
