Kde vzít bio
Když se rozhodnete jíst přirozené potraviny, vypěstované zdravě, eticky a lokálně, narazíte na určitá úskalí. Tím největším je nákup ovoce a zeleniny v běžné obchodní síti. Ne že by nebyly k mání vůbec, jen musíte dělat spoustu kompromisů – v nabídce není takový výběr druhů, často jsou plody nesmyslně uložené ve velkém množství obalů, navíc ne vždycky bývají v dobré kondici, což platí hlavně pro zimní období. A hlavně: málokdy jsou lokální. Biomrkev přicestovala z Itálie, jablka z Nového Zélandu. Řešení, jak se vymotat z nesmyslného kolotoče dovážených potravin, je jediné – najít si svého farmáře.
Záchrana v podobě KPZ
Překvapivě to není tak složité, jak by se mohlo zdát. Funkční systém existuje ve světě už od 70. let 20. století, u nás se využívá téměř patnáct let a říká se mu KPZ – Komunitou podporované zemědělství. Vznikl jako podpora drobných zemědělců a jejich ochrana před dotovaným dováženým zbožím a před řetězci, které tlačí výkupní ceny tak nízko, že se zemědělcům jejich práce nevyplácí. KPZ má nespočet variant, princip je ale téměř vždy stejný: komunita zákazníků, kterým se obvykle říká podílníci, se domluví s konkrétním farmářem, že bude pravidelně odebírat jeho výpěstky. Je to velmi podobné bedýnkovému systému, vztah je ale rovnocennější. Nenajdete tu žádné mezičlánky ani překupníky, farmář a podílník jsou partnery a nesou společně jistotu i rizika. Podílníci obvykle platí sezonu předem, což farmáři umožňuje lépe naplánovat, jaké druhy a množství plodin vysadí. Za to dostávají v pravidelných, obvykle 14 denních, intervalech dodávku sezonních plodin. Méně obvyklým modelem, do kterého se vrhají zejména nadšenci, může být například komunitní zahrada nebo sad, kde podílníci společně pracují a o výpěstky se podělí. Existují i komunitní kurníky nebo obchody, o nichž si povíme v dalším čísle.
Poznejte sousedy
Důležitým principem Komunitou podporovaného zemědělství je – jak je ostatně patrné z názvu – komunita. Ta neslouží jen k tomu, aby se rozložila ekonomická či logistická náročnost podniku, ale i k tomu, aby zmizela anonymita nejen velkých měst, ale i vesnic. Protože projekty jsou ze své podstaty lokální, poznáte sousedy a lidi se společnými zájmy a tématy. Což neznamená, že se s nimi musíte nutně přátelit, i když k tomu přirozeně často dochází. Paralelu vidím u pejskařů. Když si pořídíte psa, taky náhle zjistíte, že na ulici zdravíte mnohem víc lidí než dřív. S komunitou se úzce pojí i solidarita. Lidé v tíživé finanční situaci můžou platit nižší podíl nebo je ostatní podrží jiným způsobem. Někdy je možné si část podílů odpracovat.
V dobrém i ve zlém
Solidarita samozřejmě funguje i směrem k farmáři. V kápézetce nejde jen o to, že podílníci konkrétně podporují drobného zemědělce, oni s ním nesou i určitá rizika, zejména ta, která se týkají špatné sklizně. Rozděluje se zkrátka to, co se urodí. Pokud pozdní mrazíky spálí meruňky, v bedýnce se jich nedočkají. V suchém roce může být zelenina menší a bude jí méně. A pokud by farmář o svou úrodu přišel například kvůli živelní katastrofě, nedostanou nic. I to je podpora lokálního zemědělství. Pokud vím, tak extrémní situace zatím ještě nikdy v žádné kápézetce nenastala. Výpadek nebo nižší množství určitých plodin zemědělec vyrovnává tím, že něčeho je v dodávce zase víc, málokdy neúroda postihne všechny plodiny (a samozřejmě, je-li úroda naopak nadprůměrná, i váš podíl je bohatší). Zároveň na farmách většinou pěstují desítky druhů zeleniny a ovoce, a to i méně obvyklé či staré odrůdy, takže o pestrost je postaráno. Nemusíte se obávat, že vám půl roku bude pravidelně chodit jen obrovská bedna brambor. Možná si teď říkáte, že farmář je na tom dobře, má jisté peníze i daný odbyt, zatímco podílník nese rizika, která jsou ale bohatě vyvážena kvalitou potravin. Nejen známým původem, ale i jejich čerstvostí. Díky chybějícím mezičlánkům dostanete zeleninu doslova z pole na stůl. A cena je příznivá. Podíly v KPZ totiž vycházejí na 400 až 800 korun měsíčně.
Vyšší smysl
KPZ ale nepředstavuje jen pouhé předplatné jídla. Je to i způsob, jak ovlivňovat krajinu v naší zemi a jak v ní hospodařit. Biozemědělci jsou lidé s vizemi a ideály. Nechtějí pěstovat jen jídlo, ale zušlechťovat půdu, na níž hospodaří. Nevysazují plodiny, na které proudí momentálně nejvyšší dotace, aniž berou ohled na to, co takové dotace s půdou udělají do budoucna. Naopak plodiny střídají, aby udrželi biologickou rovnováhu v zemi a zabránili erozi. Hnojí pouze přírodními prostředky. Mnozí chovají i zvířata, která přirozené hnojivo produkují, a tím se dostávají do ideálního stavu – uzavřeného kruhu, kdy pro hospodaření není potřeba nakupovat nic zvenčí, protože v půdě i chovu funguje přirozený koloběh. Půda vydá potravu pro lidi i zvířata, hnůj se vrací do půdy, aby obnovila přirozenou úrodnost. Není to nic nového pod sluncem, oprašují principy a moudrost předků a navazují na tradici, kterou násilně přerušil minulý režim. Často slýchám, že jedinec nic nezmůže, protože o všem důležitém rozhodují ti „nahoře“. Konkrétní podpora lidí, kteří dělají smysluplnou věc, je ale něco, co může udělat každý a vyvíjet tím i určitý tlak „nahoru“, když na to přijde. A nemusí nutně sám obdělávat půdu.
Je v KPZ jen bio?
Jak bylo řečeno, modely KPZ jsou tak rozmanité, jak pestré jsou farmy a komunity, které je tvoří. Naprostá většina zapojených zemědělců hospodaří ekologicky či biodynamicky podle komplexnějšího alternativního hospodaření zakladatele waldorfské školy Rudolfa Steinera a má příslušné certifikáty. Může se ale stát, že zemědělec teprve značku získává nebo že ekologicky hospodaří, ale z administrativních důvodů certifikaci nemá. Klíčová věc je zde důvěra a osobní vztahy. Tedy že přesně víte, co a od koho kupujete.
Jak k vám zelenina doputuje?
Podobně různorodý je i způsob, jak se k zelenině dostanete. Obvykle jeden nebo i více členů poskytují prostor a řídí domluvu s ostatními podílníky. Farmář v domluvené dny zaveze plodiny v bednách nebo pytlích, nezdržuje se tedy sestavováním konkrétních bedýnek ani s kontaktováním jednotlivých lidí. Podílníci mají svůj systém, podle kterého si potraviny rozdělí a jak si je vyzvednou. Může se jednat o služby, při nichž se střídají, dobrovolnictví, za které dostanou nějakou slevu či výhodu. I tady záleží vše na důvěře a vztazích, tentokrát v rámci komunity podílníků. Existuje i jedna kápézetka, která má výdejnu v malém skladu, klíč je schovaný pod kamenem a každý podílník si sám přijde, kdy chce, a vybere a zváží si své potraviny.
Svoboda v kuchyni
Komunitou podporované zemědělství je skvělý způsob, jak se dostat k biopotravinám pravidelně, pohodlně a za skvělou cenu. I tady musíte dělat určité kompromisy – nespočívají ale v kvalitě, jen v tom, že si obvykle nemůžete volit přesnou skladbu potravin a musíte trochu změnit přístup k vaření. Místo, abyste vymýšleli jídelníček a podle toho nakupovali, vaříte a jíte to, co máte právě doma. Zpočátku to může být nezvyklé, ale výsledek přinese větší svobodu a rozmanitost.
Zapojte se
- Přidejte se do existující komunity – Mrkněte na www.adresarfarmaru.cz, jaké fungující KPZ máte ve svém okolí a jaké jsou podmínky přijetí.
- Založte si vlastní – Pokud v okolí žádnou KPZ nemáte, nebo vám z nějakého důvodu nevyhovují, zkuste založit vlastní. Vyčerpávající informace, jak na to, získáte na www.kpzinfo.cz.
Zdroj: časopis Gurmet