Zveme vás do míst, která zatím nejsou příliš známá a zřejmě jste o nich ještě neslyšeli. Naši výpravu zahájíme u Bodamského jezera, tedy u jeho menší části zvané Untersee. V krásném a z pohledu turistiky ještě zapomenutém kraji Thurgau objevíte nejen klenoty středověké architektury, ale také spoustu skvostů zdejší poměrně bohaté kuchyně. Po tisíc let to byl totiž kraj bohatých sedláků a vinařů, jejichž pozemky nabízely mnohem větší úrodu než chudá údolí sevřená alpskými vrcholky.

Hrušky s lanýžem

Začínáme v malém městečku Steckborn, které leží přímo na břehu Bodamského jezera, v místě bývalého kláštera založeného ve 12. století, v jehož historických prostorech sídlí romantický hotel s vyhlášenou restaurací. Nádhernou historickou architekturu doplňuje prosluněná terasa u jezera, kde se podávají obědy i večeře. Místní šéfkuchař se snaží o moderní prezentaci tradiční kuchyně, takže fermentuje zeleninu, míchá si vlastní koření a vymýšlí netradiční kombinace chutí. Za zkoušku stojí pečený okoun v krustě z pražených semínek s pikantním jarním salátem či špenátové knedlíčky s lahodnou omáčkou z bílého vína, jako hlavní chod určitě zkuste křehký telecí steak podávaný se zapečenými bramborami a hruškami. To je zdejší typická specialita, ale šéfkuchař ji notně proměnil omáčkou z čerstvých lanýžů pěstovaných na nedaleké farmě v obci Hörausen.

Bar v klášterní věži

Přestože by se mohlo zdát, že právě tohle jídlo bude vrcholem večeře, není tomu tak. Největší emoce vyvolá dezert v podobě Rozbitého květináče, tedy oficiálně se jmenuje Safra, spadl nám květináč. I když máme poměrně bohaté zkušenosti, tohle jsme nikdy neviděli. Na talíři leží malý rozbitý květináč z výtečné švýcarské čokolády, v jehož útrobách je čokoládová pěna, kolem pak vysypaná jedlá hlína a pár kvítků. Skvělý nápad a stejně skvělá chuť. Nezapomenutelný večer umocní sklenka vyzrálé hruškovice podávaná v baru ve věži z 13. století, v níž se po starém vrzajícím dřevu přesuneme na pohovku před plápolajícím krbem. Není ten život krásný?

Plavba po Rýnu

Noc uteče jako krásný sen a nás čeká další cesta, tedy v tomto případě plavba po jezeře a následně po řece Rýn, který z Bodamského jezera opět vytéká a míří směrem k Basileji. Plavba lodí nabízí výhled na krásný kraj posetý pitoreskními středověkými městy. Nejnavštěvovanějším z nich je Stein am Rhein, my si ovšem vybrali až další v pořadí, Diessenhofen. Důvodů jsme měli hned několik. Jednak jsme chtěli na vlastní kůži projet pod nizoučkým mostem, kvůli němuž musí parník během jízdy sundat střechu a proměnit se v jakýsi kabriolet, což je poměrně unikátní zážitek. Ale hlavně do Diessenhofenu stále ještě nepronikl turistický ruch, takže zažijete autentickou atmosféru středověkého města, které se může pochlubit téměř středomořským klimatem, díky čemuž tu rostou fíky, citrony a mandarinky.

Díky, pane profesore

Tím hlavním důvodem byl ovšem tip na výbornou restauraci Unterhof, v níž je možné ochutnat řadu typických lokálních variací. Naší volbou byla proslulá vinná smetanová polévka s ryzlinkem a petrželkou, která nás vždycky překvapí nádherně navinulou chutí. Pak přišly na řadu nadýchané rybí karbanátky, zvané rýnský rybí burger, podávané s hráškovou majonézou, a samozřejmě pečené říční ryby s risottem z bílého vína. Ryby a víno, to je zdejší zaklínadlo. Ostatně ne nadarmo se v tomto kraji zrodila jedna z nejslavnějších odrůd, a sice Müller Thurgau, jejíž název spojuje jméno kraje i šlechtitele. Tuto odrůdu dávající jemná a lahodná vína tu před 130 lety vyšlechtil profesor botaniky Hermann Müller.

Rande s Napoleonem

Další den nás čeká návštěva zámku Arenenberg, byť zámek je možná trochu nadnesené slovo, jde spíš o výstavní vilu ležící vysoko nad jezerem. Historický význam místa je ovšem nezpochybnitelný. Luxusní dům se na dlouhých třicet let stal domovem Napoleonovy rodiny, nikoli samotného „dělostřelce z Korsiky“, ale jeho dcery a vnuka, který se později stal císařem známým pod jménem Napoleon III. Úžasné místo s neskutečným geniem loci doplňuje příjemné bistro, v němž dodržují zásady slow foodu, včetně sázky na sezonní a regionální suroviny. Za zkoušku stojí především skvostné dušené telecí s grilovanou mrkví a malými pečenými bramborami či nadýchaný jablečný krém jako dezert.

Na volby se šavlí

Přejíždíme dál, na dohled od německé Kostnice, kde jsme se touto dobou zastavili v loňském roce, a pokračujeme přes St. Gallen, proslavený mocným klášterem, až do horského městečka Appenzell. Změna snad ani nemůže být výraznější. Tohle už je pravé Švýcarsko, s malovanými dřevěnými chalety, vůní krav a vysokými horami v pozadí. Také kuchyně je naprosto odlišná, protože místo vína a ryb tu kralují piva a sýry. Ostatně ještě nedávna žilo v Appenzellu víc krav než lidí – teprve v posledních letech se poměr obrátil a na 16 tisíc obyvatel připadá „jen“ 15 tisíc kusů dobytka. Než se dostaneme ke zdejší gastronomii, dovolte ještě jednu politickou perličku – v Appenzellu stále probíhají volby tak, že se místní sejdou na hlavním náměstí a hlasují zvednutím ruky. Je to vždy obrovská událost, všichni se krásně nastrojí, a muži si dokonce k pasu připnou šavli. Prostě zážitek jak z nějaké pohádky. Takže není divu, že na dobu voleb jsou zdejší hotely vyprodané už týdny dopředu.

V hlavní roli bylinky

Jak místní říkají, jejich největší zábavou je vedle přímé demokracie jídlo a pití, proto téměř každý druhý dům v centru tuto bohulibou službu zajišťuje. Dokonce i v místní lékárně prodávají domácí hořkosladké bylinné víno namíchané podle sto let starého receptu. Ještě známější je ovšem Appenzeller Alpenbitter připravený z alpských bylin, který lékaři dokonce při zažívacích problémem ordinují i dětem – nakapaný na kostku cukru. Mezi další speciality patří skvostná sušená masa a špek, které jsou k ochutnání i koupi v mnoha obchodech. Naším tipem je rodinné řeznictví Wetter’s v ulici Hauptgasse. A už přichází čas na hlavní klenot v podobě vyzrálých, nádherně aromatických a neskutečně lahodných sýrů. Právě tady se vyplatí ochutnat švýcarskou klasiku, tedy všechna ta úžasná, značně kalorická jídla složená z brambor, těstovin a výrazného sýru, díky nimž horalé přežili zdejší dlouhé a drsné zimy.

Tak trochu jiný řízek

Velmi dobrou kuchyni nabízí hotel Säntis. Zdejší specialitou je vynikající curyšský „řízek“, který vás určitě překvapí tím, že není ani obalený, ani vcelku. Nakrájené kousky vepřového masa totiž doprovázejí houby a výtečná omáčka. A třeba také rösti, abychom přidali nějaké ty kalorie. Skvělý je ovšem i předkrmový meloun se sušenou šunkou či delikátní polévka z chřestu. Ale zpátky do ulic. Určitě v nějakém bistru ochutnejte další specialitu v podobě chleba se zapečenou sýrovou krustou či zázvorový chléb, alias gingerbread. A také chrempfli, sladké pečivo s oříškovou náplní dochucenou anýzem. V minulosti se připravovalo pouze v den voleb, ale dnes ho koupíte celý rok. A ještě zajímavý tip: jedním z nejfotografovanějších míst země je hotel Äscher, nalepený těsně pod vysokou skálou.

Na břehu mladé Rhôny

V horách zůstaneme, ale přesuneme se na druhou stranu země, do jednoho z nejkrásnějších a nejúrodnějších koutů Švýcarska, kterým je dlouhé údolí Valais, rozkládající se na břehu „mladé“ Rhôny. Valais je nekonečným ovocným sadem, na stráních se rodí nejlepší vína země a mnohem výš, na úpatí příkrých hor, leží ve výšce tisíc až dva tisíce metrů nad mořem stovky let staré vesnice, které návštěvníka uchvátí magickou atmosférou ztracené minulosti i výhledy na alpské vrcholy. Začínáme ve vesničce Ernen ve výšce 1200 metrů. Desítky starých dřevěných domů jsou zachovány v autentickém stavu stejně jako komunitní zahrada na návsi, která místním už od středověku sloužila jako zdroj zeleniny a jako místo, kde mohli prohodit pár slov. Na kraji obce stojí nový butikový hotel BerglandHof, kde se nejen skvěle bydlí, ale hlavně vaří. Jídlo tu servírují rodinným způsobem v mísách doprostřed stolu, a hlavně se v kuchyni ohání kuchař z Čech. Z pětichodového menu nás nejvíc potěšila křehká vepřová žebra s pečenou zeleninou a výtečnou bylinkovou omáčkou. Po pravdě, tak dobrá žebírka jsme nejedli už několik let.

Poznej sám sebe

Další kulinárně laděnou zastávku ve Valais nabízí město Leuk v údolí, které zaujme na první pohled dvěma štíhlými a vysokými hrady ležícími jen sto metrů od sebe. My však míříme na náměstí, kde kromě kostnice pod kostelem navštivte hospůdku Krone, ve které nabízejí steak s omáčkou Café de Paris, o níž píšeme v boxu, filátka z okounů obalených v pivním těstíčku či ve Švýcarsku oblíbenou řízkovou variaci na cordon bleu. Ta je úspěšná díky aromatickým sýrům, které chuť této francouzské kulinární stálice skvěle zvýrazní. Úplný závěr našeho putování patří městečku Saillon, které má v údolí Valais pověst našeho Českého Krumlova. Město, kolem dokola obkroužené vinicemi a částečně zachovalým prstencem hradeb, nabízí komorní atmosféru středověkého místa s příjemnými sklípky, kde můžete ochutnat skvělé víno z okolních vinic. Zdejší vinohrady se chlubí také nejmenší vinicí na světě, která má pouhé tři rostliny révy a patří Jeho Svatosti dalajlamovi. Jeho víno jsme neochutnali, ale nadchlo nás Rulandské modré od mladého vinaře Jhonatana Raymonda, který se soustředí na kvalitu a vyrábí jen 35 tisíc lahví ročně. Učarovala nám nejen chuť vína, ale i motto talentovaného vinaře: „Pitím vína poznáváš sám sebe, jeho sdílením se přibližuješ druhému!“

Zdroj: časopis Gurmet