Brunch zejména v anglosaském světě kombinuje prvky snídaně (breakfast) a oběda (lunch). Termín je tedy vtipnou složeninou těchto dvou slov. Podává se o víkendu, kdy lidé nemusí brzy stávat k rychlé snídani a mohou si dovolit užít si delší a uvolněnější stolování.

Vše začalo v Anglii

Musím se hned pochlubit, že vše opět začalo v mé milované Anglii v 19. století. První zmínka o brunchi se objevila v roce 1895 v eseji Brunch: A Plea od britského autora Guye Beringera, která byla publikována v časopise Hunter’s Weekly. Beringer navrhoval, aby se místo tradiční nedělní snídaně podával lehčí, neformální oběd, jenž by nahradil těžké a často časově náročné anglické snídaně, typické pro tehdejší vyšší vrstvy. Brunch měl být společenskou událostí, která by nabízela příležitost k odpočinku po sobotní noci a k příjemnému posezení s přáteli.

Nápad se ujal, v Anglii jeho popularita rostla (hlavně v lepších vrstvách) a postupně se rozšířil do Spojených států, kde se brzy choval jako doma. Největší podíl na jeho úspěchu měly pak hotely, které začaly o víkendech brunch nabízet.

Dnes je pojímán jako společenská záležitost a třeba v naší rodině ho bereme jako šanci potkat se, popovídat si, pochutnat si a poté se zase rozejít. To je jeden z důvodů, proč mám brunch opravdu ráda.

Poprvé jsem si ho se vším všudy vychutnala v New Yorku, kam mě pravidelně zvala moje dcera, která už město znala velmi dobře, zvláště když šlo právě o brunch. Problém byl, že pokud jste si nepřivstali, čekali jste venku ve frontě, což se dělo třeba v Clinton St. Baking Company, kde servírují vyhlášené borůvkové palačinky. Když se vám nechce čekat, zajděte si do nedaleké SIN LEGALLY, kde si vyberete z mnoha druhů rýžových nákypů. Největší zážitkem však byla návštěva podniku, kde před vámi pečou bagely podávané s plátky uzeného jesetera a lososa. Není divu, že si brunch získal nemalou popularitu i u nás.

Typická menu

Pozdní snídaně a oběd v jednom ovládly vyspělý gastronomický svět a já nepatrné rozdíly ukážu letem světem. Začnu Anglií, kde najdete mnoho restaurací s bohatým menu. Tradiční britský brunch často zahrnuje pokrmy jako full english breakfast (houby, fazole, párečky, vejce slanina), vejce Benedikt a různé druhy toastů. Ve Francii je brunch velmi populární zejména v neděli, typické menu zahrnuje croissanty, bagety, sýry, quiche a sladké pečivo. V Nizozemsku, především v Amsterdamu, nabízí mnoho kaváren a bister třeba avokádový toast, pošírovaná vejce a palačinky. Nizozemci mají také rádi zdravější varianty, jako jsou smoothie bowls a saláty. Brunch si našel cestu i do Španělska, které dává spíš přednost dlouhým večeřím. Menu většinou zahrnuje tapas, tortilly, chorizo a různé druhy pečiva. V Itálii se napevno usadil v Římě a Milánu a nabízí především focacciu, sýry, šunky, čerstvé ovoce a samozřejmě kvalitní kávu.

Jak to máme v Praze?

Na brunch jsem se stavila poslední srpnový víkend v pražském hotelu Marriott. Chtěla jsem vše porovnat s New Yorkem, anglickým Brightonem a několika místními podniky, jako je kavárna Slavia, Werichova vila, Pauseteria café nebo Café Savoy. Musím konstatovat, že nápad Guye Beringera se ujal natolik, že nabídka i kvalita stolování a profesionalita obsluhy můžou u nás se světovými metropolemi klidně soutěžit.

Tabule byla rozdělena do několika částí: na mořské plody s nabídkou vynikajících tygřích i růžových krevet a čerstvých ústřic. Následovaly rozličné zeleninové a bramborové saláty, řízečky a drůbeží pochoutky. Kdo měl chuť na něco teplého, čekala ho nabídka krájené vepřové panenky, jehněčího masa na zelenině a pečené ryby se zeleninou. Pro milovníky sladkého připravil mistr „palačinkář“ pochoutku na přání. Mě ovšem nejvíce zaujal talíř s jemnými studenými plátky rostbífu zdobeného pečenou dýní, vlastní hořčicí a mikrobylinkami. Recept nabízím o pár řádků dál.

A na závěr dodám: Ať žije brunch a díky za něj, vážení Angličané.

Hovězí roštěná pečená dorůžova

6–8 PORCÍ // PŘÍPRAVA A PEČENÍ 1 HODINA

Suroviny:

  • hovězí roštěná 1 kg
  • rostlinný olej 2 lžíce
  • sůl a čerstvě mletý pepř podle chuti
  • několik lístků čerstvého tymiánu
  • mikrobylinky a hrubá hořčice

Postup:

  1. Hovězí roštěnou důkladně osolte, opepřete a posypte lístky tymiánu. Na pánvi rozpalte olej a maso zprudka opečte ze všech stran, aby se zatáhlo a získalo krásnou kůrku.
  2. Poté roštěnou přendejte na rošt a doprostřed masa zapíchněte kuchařský teploměr. Maso vložte do trouby předehřáté na 90 °C a pečte, dokud vnitřní teplota masa nedosáhne 53 °C. Po dosažení této teploty maso vyndejte z trouby a nechte vychladnout při pokojové teplotě. Následně roštěnou dejte do lednice a nechte ji pořádně vychladit.
  3. Jakmile je maso vychlazené, nakrájejte ho na tenké plátky a skládejte přímo na talíř. Můžete ho doplnit hrubou hořčicí a nakládanými kousky dýně. Doplňte mikrobylinkami.

NAKLÁDANÁ HOŘČIČNÁ SEMÍNKA

Suroviny:

  • hořčičná semínka (žlutá nebo mix žlutých a hnědých) 100 g
  • voda 250 ml
  • jablečný ocet (můžete použít i bílý vinný ocet) 250 ml
  • cukr 2 lžíce
  • sůl 1 lžíce
  • med 1 lžička (nemusí být)
  • černý pepř 1 lžička (nemusí být)
  • bobkový list 1 ks (nemusí být)

Postup:

  1. Hořčičná semínka důkladně propláchněte studenou vodou. V hrnci přiveďte k varu 250 ml vody, jablečný ocet, cukr, sůl, a pokud máte rádi sladší chuť, přidejte lžičku medu. Můžete zkusit také černý pepř a bobkový list pro extra chuť.
  2. Do vroucího nálevu přidejte propláchnutá hořčičná semínka a sundejte ho ze sporáku. Semínka i s nálevem přelijte do sterilizované sklenice a nechte vychladnout. Semínka nabobtnají, budou měkká a stále křupavá. Poté uzavřete a uložte do lednice. Nakládaná semínka budou připravena k použití po 1–2 dnech, ale pro intenzivnější chuť je nechte odležet alespoň týden.

DAGMAR HEŘTOVÁ

Profesí ostřílená právnička, srdcem nadšená cestovatelka a zapálená kuchařka.

Cestuje mezi Prahou, Máchovým krajem kolem Bezdězu a anglickým Brightonem. Všude hledá zajímavé recepty a kuchařské triky. A protože už jich má v šuplíku celou řadu, podělí se s vámi o ty nejlepší.

Zdroj: iGlanc.cz, časopis Gurmet, Dagmar Heřtová