Recyklace není samospasitelná. I když v případě papíru, kovu a skla máme poměrně dobrou metodiku, stojí peníze, energii i zdroje a recyklovaný výrobek má horší kvalitu než ten nový. V případě plastů je efekt třídění poměrně diskutabilní. Nejlepší odpad je zkrátka ten, který vůbec nevznikne. S jedinou, zato početnou výjimkou – a tou je bioodpad. Recyklaci organického odpadu vyvinula příroda, a jak už to tak bývá, má vše perfektně promakané. Bioodpad se recykluje snadno, beze zbytku a výstup, tedy humus, je hodnotná látka, která se vrací do půdy a vyživuje ji, aby mohla produkovat další generaci organického materiálu. Vzniká tak dokonale funkční uzavřený kruh, který dobře znají zahradníci a jenž se po mnoha letech znovu vrací do našich životů.
Zbytečná polovina odpadu
Podle neziskové organizace Kokoza tvoří biosmetí 40–60 procent vyprodukovaného odpadu. Vyhodíte-li ho do klasické popelnice na směs, v lepším případě odjede do spalovny a tam shoří, v horším skončí na skládce, kde se bude pomalu a neochotně rozkládat a vytvoří při tom řadu pro životní prostředí nežádoucích plynů. V obou případech je to naprosto zbytečné, protože když ho necháte rozložit přirozeně, krásně zhodnotí půdu. Jestli má nějaké třídění opravdu smysl, je to právě recyklace organických zbytků.
Nové návyky
Nebudu lhát – čeká vás práce navíc. Nicméně papír nebo plast už nejspíš třídíte automaticky a ani vám to nepřijde. Jde zkrátka o určitou změnu návyků a vaše úsilí bude odměněno. Navzdory předsudkům totiž organický odpad sám o sobě nepáchne. Když ho oddělíte z „hlavního“ koše, zásadně ubude materiálu, který se nevábně rozkládá a teče. Jestli se vám někdy na chodbě nebo ve výtahu protrhl pytel s odpadky, nejspíš víte, o čem mluvím. Čím lépe třídíte, tím sušší a méně obtěžující odpad likvidujete (a když se vám daří aspoň částečně nakupovat zero waste, ubude další kupa starostí). Další pozitivní věc je, že získáte perfektní přehled o tom, jak žijete. Najednou přesně vidíte, kolik čerstvých potravin konzumujete, případně jestli jimi plýtváte. Přehlednější je pak i nevytříditelný odpad, který často pochází z průmyslově zpracovaných potravin.
Podpora ze všech stran
Ještě před pěti lety bylo kompostování ve městech považováno za výstřednost a člověk potřeboval silnou motivaci, aby se do něj pustil. Dnes je třídění bioodpadu podporováno ze všech stran. Ceny domácích zařízení se snižují, povědomí roste, města věnují na různá řešení dost peněz. Existuje řada možností, jak se organického odpadu ekologicky zbavit, a troufám si říct, že tu svoji si může najít každý, ať žije kdekoliv a jakýmkoli životním stylem.
Kompostování má kromě praktického i určitý filozofický rozměr. Země nás živí a správné nakládání se zbytky potravy je způsob, jak jí to vrátit. Jak se znovu zapojit do toho perfektně fungujícího systému, který příroda stvořila a z něhož jsme vypadli, protože jsme si v posledních desetiletích navykli víc brát než dávat.
Pusťte se do toho
Kompostování je pro každého, stačí si jen vybrat způsob, který vám bude nejvíc vyhovovat.
Hnědá popelnice
Nejjednodušší cesta, jak třídit bioodpad, je pořídit si hnědou popelnici. Tu potom pravidelně vyváží obec stejně jako jiné druhy tříděného odpadu a vy se nemusíte o nic starat. V Praze je popelnice i svoz zdarma, jiná města si pravidla stanovují sama. V Brně jsou hnědé nádoby veřejné a svoz probíhá zdarma, v Plzni si můžete zažádat o popelnici zdarma, svoz ale zaplatíte. Hnědé popelnice mají také nejomezenější pravidla třídění – nesmí do nich přijít žádné obalové materiály, použitá podestýlka nebo skořápky od vajec, tedy odpad, který se jinými metodami vytřídit smí.
Vermikompostér
Oblíbený způsob kompostování v bytě. Speciální tříkomorový kompostér v sobě ukrývá násadu hladových kalifornských žížal, které se nadšeně postarají o organické zbytky a přemění je v superkvalitní hnojivo. Můžete si pořídit designový skvost nebo si ho vlastnoručně vyrobit z plastových kbelíků. Dobrá zpráva je, že dobře vedený kompost není cítit, často se v něm ale v létě rojí octomilky. Je také potřeba počítat s tím, že nejde o popelnici, ale živý organismus, o který je potřeba se trochu starat. I tady má třídění svá omezení – žížaly na rozdíl od hnědé popelnice snesou i trochu kartonu nebo skořápek od vajec, nemají ale rády příliš aromatické potraviny, jako je cibule, česnek, zázvor nebo chilli, a moc je neuctíte ani citrusy. Tyto zbytky můžete kompostovat jen v omezeném množství. A přestože jsou žížaly žravé, neporadí si s velkým množstvím najednou. Na likvidaci veškerého bioodpadu, který vyprodukuje průměrná rodina, budete potřebovat buď víc kompostérů, nebo ještě nějaký alternativní způsob třídění.
Bokashi
Japonská metoda likvidace organického odpadu pracuje na principu anaerobní fermentace. Její výhodou je hlavně jednoduchost, pohodlnost a nejširší rejstřík vyhazovaného odpadu. Do bokashi totiž můžou i živočišné zbytky. Kokoza doporučuje spíš mléčné výrobky, maso zatím testuje, ale v zahraničí se běžně kompostuje. Stačí zbytky vyhazovat do speciální nádoby a prosypávat je směsí mikroorganismů bokashi. Jakmile je nádoba plná, nechte její obsah dva týdny uzrát. Během této doby v třídění nepokračujete, je proto vhodné mít nádoby dvě, abyste je prostřídali. Výsledný materiál nevypadá jako klasický humus, vyhlíží vlastně víceméně stejně jako před vložením do nádoby. Prošel ale procesem fermentace a je nutné se ho správným způsobem zbavit. Můžete ho zakopat do země, vyhodit do hnědé popelnice nebo na kompost na chalupě nebo ho dát nadšenému zahradníkovi. Lze s ním také nakrmit žížaly do vermikompostérů, tyhle dvě metody se celkově dobře doplňují. Výhodou bokashi je, že s odpadem neběháte každých pár dnů, ale jednou dvakrát za měsíc. V posledních letech se navíc dají kompostéry pořídit za velmi příznivou cenu.
Komunitní kompost
Obvykle se jedná o zahradní tříkomorový kompost, který slouží dané komunitě. Nejčastěji je k vidění v komunitních zahradách, můžete si ho ale založit i se sousedy z paneláku či vnitrobloku. Opět platí, že dobře vedený kompost není nijak cítit, nemusíte se tedy bát sousedů a kolemjdoucích, kteří by si stěžovali, že je vaše svaté úsilí obtěžuje. Téměř jistě o něm nebudou vůbec vědět. Hlavní výhodou komunitního kompostu je, že starost o péči a finance na pořízení se rozdělí mezi víc lidí. Města a obce komunitní kompostéry docela podporují a částečně nebo i zcela jejich pořízení hradí, stačí se zeptat – v hlavním městě je najdete v Praze 3 a 6, všechny mají naplněnou kapacitu členů a vedou se na ně i seznamy čekatelů-náhradníků. Tudíž se hledají další místa, kam nádobu umístit. Komunitní kompostér je potřeba zhruba jednou za rok přeházet, což je fyzicky docela fuška, ale jinak není třeba se o něj nijak speciálně starat. Vyhodit do něj můžete všechny rostlinné zbytky, vaječné skořápky, čajové sáčky i kávovou sedlinu včetně papírového filtru, použitou podestýlku od hlodavců, papíry a kartony všeho druhu (běžně se bioodpad přinese v papírové tašce a vyhodí i s ní). Nevýhodou je, že na rozdíl od hnědé popelnice nebývá hned u domu a kousek si zajdete. Dobře se kombinuje s bokashi, s nímž se tak často chodit nemusí.
Zdroj: časopis Gurmet, kokoza.cz
