Kdo to všechno vymyslel?

Ájurvéda je lékařský systém, který vznikl před pěti tisíci lety. Od té doby se samozřejmě vyvíjel a proměňoval, až se z něj stal jeden z nejkomplexnějších léčebných směrů světa. Jejím základem je prevence, tedy souhrn zásad a pravidel, jak žít a jíst tak, aby se lidské tělo i mysl ocitly v harmonii. Právě taková rovnováha je pro nás přirozená, zatímco jakákoli nemoc znamená narušení a nerovnováhu. A právě moderní způsob života přináší stále víc tlaků, které nás z přirozené rovnováhy vychylují. Ať už to jsou faktory pracovní, vztahové, či stravovací. Ájurvéda radí, jak negativní vliv těchto tlaků minimalizovat. Proto není divu, že je dnes uznávaná i na racionálním Západě, který po dlouhá léta považoval indickou medicínu za pouhé šarlatánství.

Zdroj: Youtube

Oheň v našem nitru

Základním stavebním kamenem ájurvédy je správné trávení, za které je odpovědný trávicí oheň zvaný agni. Ten má někdo silný, někdo slabý, a to buď od přírody, nebo kvůli špatnému životnímu stylu. O agni, který by moderní věda ztotožnila s metabolismem, se totiž musí dobře pečovat. Škodí mu málo jídla, což ho nenechá pořádně rozhořet, ale i jeho přílišná konzumace, jež agni zase příliš vyčerpá. Takže žádné diety ani přejídání. Stejně tak mu vadí malá jídla mezi jídly, protože tak neobnoví svou sílu, a také nekvalitní strava, která ho opět vyčerpává, protože musí pracovat s mnohem větší intenzitou, aby ji zpracoval. Vše je docela logické, že? V následujícím textu si představíme další cenné ájurvédské rady.

Už žádný led

První se týká pitného režimu, o němž se dnes všude mluví a píše. Jakmile přijdeme do restaurace, první otázka zní, co si dáme k pití. Většinou si objednáme pivo, případně limonádu či colu s ledem. Přitom nadměrné popíjení studených nápojů při jídle je jednou z největších chyb, kterou děláme, protože nápoje hasí oheň našeho trávení, z pohledu moderní medicíny ředíme trávicí šťávy, takže když začneme jíst, hůř konzumované jídlo trávíme. Dalším problémem je popíjení sladkých nápojů, jako jsou různé slazené minerálky, ledové čaje, sladké džusy či energetické nápoje, během dne, opět totiž zbytečně zatěžují trávicí systém, aniž nám přinesou důležité živiny.

Jíme, co nám chutná

Druhý postřeh se týká proměny jídelníčku během roku. Ájurvéda totiž rozděluje jídla podle toho, zda mají na organismus zahřívací, či ochlazující účinek. To je pro nás mimořádně důležité, protože žijeme v zemi, kde se střídají roční období a kde se mění venkovní teplota od zimních minus dvaceti (v extrémních mrazech) do letních plus čtyřiceti. Proto je nutné přizpůsobit jídelníček ročnímu období i délce dne, na jaře a v létě jsme totiž obvykle plní energie, zatímco během podzimních a zimních měsíců máme tendenci odpočívat.

Tohle všechno bylo naprosto samozřejmé v dobách našich předků, jejichž jídelníček zcela závisel na daném období. Zimní strava obsahovala víc kalorií a tuků, aby pomohla s přežitím v mrazivých dnech, ostatně právě zabijačky se konaly hlavně v prosinci a lednu a poskytovaly spoustu masa a tuku. Naopak jarní strava byla poměrně nízkokalorická, chtělo by se říci očistná. Jedlo se hodně bylinek a první křehká zelenina. V létě bylo třeba dodržet lehkost pokrmů kvůli vyšší teplotě, ale současně přidat kalorie, protože naše „prapra“ dědy a babičky čekala spousta namáhavé práce na poli. Dnes ovšem jíme celý rok víceméně totéž. A hlavně: nejíme, co potřebujeme, ale co nám chutná.

Jaké máte koření?

Velkou pozornost věnuje ájurvéda koření. Není divu, ájurvédská strava je tradičně vegetariánská, a tak je třeba výraznou chuť masa a masných produktů nahradit kořením. Zatímco u nás se často používá pouze sůl a pepř, případně ještě červená paprika do mas a gulášů či skořice při pečení, indická kuchyně je plná pestrého koření, které se používá čerstvé, protože dodá jídlu nejvíc chuti. Oblíbená je bazalka, koriandr, ale také čerstvý zázvor, fenykl, římský kmín, kardamom nebo šafrán. Nechybí ovšem ani sušené koření, nicméně s tím se pracuje jinak než u nás. Obvykle se prodává vcelku a až těsně před vařením roztluče v hmoždíři, což má dvě velké výhody – nevyčichne tak rychle jako koření mleté a současně se na pánvi nepálí. Ostatně komu už se nestalo, že musel vyhodit guláš, který byl kvůli spálené paprice příliš hořký…

Šup s tím do koše

Obecně platí, že koření by se nemělo skladovat moc dlouho, nejvýš rok, maximálně dva. Zkuste se podívat do šuplíku, určitě najdete pár sáčků, které jste si koupili kdysi na letní dovolené nebo je dostali před lety od známých. Co s nimi? Bez milosti do koše. To už není koření, ale sušené smetí. A třeba si při té příležitosti vyzkoušejte, jak chutná mletý pepř koupený v supermarketu ve srovnání s čerstvě roztlučenými kuličkami pepře kampotského, který už dostanete i u nás. Je to stejný rozdíl, jako když pizzu od vyhlášeného italského pizzaře srovnáte s pizzou z mrazáku. A jak říkají zkušení gurmeti: Život je příliš krátký na to, abychom jedli špatné věci.

Pozor na ovoce

Ale pojďme dál. Velmi zajímavý pohled přináší ájurvéda na ovoce. Výživoví poradci jeho konzumaci zpravidla doporučují vždy a všude, a to díky velkému množství vlákniny, minerálů a vitaminů. Takže mnoho z nás nabylo dojmu, že ho můžeme jíst v neomezeném množství od rána do večera. Ájurvéda je ovšem v tomto ohledu poněkud zdrženlivější, jelikož ovoce – byť se to zdá překvapivé – není úplně ideální potravina. A to hned z několika důvodů. Zaprvé bychom měli jíst pouze plody přirozeně vypěstované a dozrálé, to znamená sezonní a lokální z biofarem. Ruku na srdce: kolik takového ovoce sníte ve srovnání s tím, co koupíte v obchodech? Plody dovážené z dalekých krajin se vždy trhají nezralé. Navíc aby vydržely dlouhou cestu, přepravují se v nepřirozených podmínkách. A kvůli velkému a stabilnímu výnosu se při pěstování používá spousta chemie.

Ájurvéda přistupuje k ovoci se střídmostí. Protože trávení většiny druhů je poměrně náročné, měli bychom je konzumovat nikoli po jídle, jako dezert, ale samostatně, tedy spíš jako svačinu mezi snídaní a obědem či obědem a večeří (a nikdy ne večer). Třeba takový meloun je víceméně jen oslazená voda, kterou velmi špatně trávíme. Podobný problém představují také jablka, jež ve větším množství nadýmají. Proto je ájurvédská medicína radí tepelně upravovat, třeba je upéct s indickým kořením garam masala. Stejný fígl platí i pro meloun. Pokud si připravíte melounový salát s trochou soli, chilli a sýrem Feta, trávit budete mnohem lépe.

Naše bílé zlo

Velmi striktně se staví ájurvéda ke sladkostem, které považuje za zbytečné a škodlivé, zvláště když jde o průmyslově vyrobené sladkosti, které kromě rafinovaného cukru obsahují umělá barviva a různé chuťové náhražky. Bílý rafinovaný cukr ájurvéda nedoporučuje, místo něj s mírou používá hnědý třtinový, karob či melasu. Ale nejde jen o samotnou surovinu. Daleko důležitější je otázka, co znamená nadměrná spotřeba sladkostí v západní civilizaci.

A právě to je klíčový problém, který stojí nejen za obezitou a s ní spojenými civilizačními nemocemi. Ostatně už pár let je i v širší veřejnosti dobře známý velký výživářský podvod, který nám s posvěcením lékařů vyměnil tuk v jídle za cukr. Za úspěchem propagace nízkotučných potravin stála mocná potravinářská lobby, která nahrazením tuku cukry vydělala miliardy dolarů. A vytvořila tak možná největší podvod v dějinách gastronomie.

Osladit si život

Ale zpátky k cukru. Ájurvéda mluví o souvislosti jídla a stresu. Čím víc se stresujeme, tím víc se pro nás jídlo stává jakýmsi dopingem, jímž se ládujeme, abychom všechen ten stres zvládli. Obvykle se jedná právě o sladké, které přináší rychlou energii a dokáže stres nakrátko odbourat či utlumit. Jenže z dlouhodobého hlediska má tento způsob stravování dva negativní důsledky – tím prvním je závislost na sladkém, tím druhým pak pozvolna přicházející nadváha či obezita. Navíc sladkosti a sladké mají v naší civilizaci nálepku odměny: těšíme se na kávu a dort po vykonané práci, dětem slibujeme sladké odměny za všechno možné, čímž se z cukru a sladkostí dělá nejcennější a nejdůležitější část našeho jídelníčku. Přitom naši předkové se bez cukru obešli kompletně – sladili sušeným ovocem či medem, než s objevem průmyslové výroby bílého cukru z řepy začala prudce stoupat jeho spotřeba, která dnes činí zhruba 50 kilogramů cukru na osobu.

Duše není tělo

Martina Ziska, zkušená lékařka a ájurvédská terapeutka, ve své knize Áhára Ájurvédská výživa pro zdraví přináší cenný postřeh: „Sladká chuť se stává potravou nikoli pro tělo, ale pro duši, která nepociťuje dost sladkosti v životě. Stejně jako je sladká chuť výživou pro tělo, láska je potravou pro duši. V situacích, kdy pociťujeme nedostatek výživy pro duši, máme tendenci použít sladkou chuť jako náhražku.“ A dodává: „Tělo sladkosti nestráví, protože je nepotřebuje, a tak není ani schopné přeměnit je v živiny. Naopak prázdnota, která nás přivedla ke sladkostem, bude nadále pokračovat a výsledkem bude další touha po sladkém.“

Následuje pak známý kolotoč pocitů viny, diet, jejich porušení. A právě tady sehrává neblahou roli zmíněná stresová zátěž spojená se současným způsobem života. Když totiž žijeme v dlouhodobém stresu, náš organismus není v pohodě a má potřebu dělat si zásoby energie, což je jednou z dalších příčin nadváhy a později i obezity. Aby člověk mohl upravit váhu, je třeba naladit se do klidového režimu.

Lepší je pomalu

Ájurvéda učí, že klíčem ke všemu je pozitivní vztah k jídlu. Ostatně Indové dodnes jedí hlavně rukama, tedy bez příboru, aby si jídlo víc užili, protože se ho mohou nejprve dotknout a ucítit jeho teplotu či texturu, pak ho vložit do úst a vnímat jeho chuť. Základem všeho je jíst pomalu, soustředěně, vnímat každé sousto. A právě to je přesný opak našeho nesoustředěného jezení a uspěchaného života obecně, kdy není čas už na nic – ani na jídlo. Proč chodíme do fastfoodu? No přece abychom se najedli co nejrychleji. A ani tam jídlo moc nevnímáme, protože si u kousání a polykání čteme novinky na telefonu nebo píšeme zprávy. A když se nás někdo odpoledne zeptá, co jsme měli k obědu, obvykle si ani nevzpomeneme.

Takže dejme ještě jednou a naposledy slovo ájurvédě a jejím radám. Pokud budete dostatečně žít sami se sebou a budete se mít rádi, nikdy se nebudete šidit na jídle. A vůbec nejde o množství či drahé suroviny. Ale o to, brát jídlo jako příjemný zážitek, naučit se vnímat jeho chuť a současně cítit vděčnost za to, že dobré jídlo máme a netrpíme hladem jako lidé v minulých staletích. Jídlo není samozřejmost, ale dar, který nám dává život.

Zdroj: časopis Gurmet, Libor Budinský. Publicista Libor Budinský se věnuje světu gastronomie již dvacet let. Je autorem knihy Nejlepší pražské restaurace. Posledních sedm let je redaktorem časopisu Gurmet.

Související články