Jakou máte vzpomínku na zpěvačku Ivetu Bartošovou?
Ivetu Bartošovou a Darinku Rolincovou jsem si pouštěla ještě z LP desek na základní škole. Osobně jsem ale neměla možnost jí vidět nebo zažít na koncertu. Když jsem se v roce 2000 přestěhovala do Prahy, taky jsem ji naživo neviděla. Pak se mi ten hudební vkus posunul, i když to neznamená, že nezpívala krásně. Ale každý den jsem si s ní už nezpívala jako v dětství.
Co hrajete v poslední části minisérie Iveta?
Hraji novinářku Gabi. Je to trošku fiktivní příběh, ale ta novinářka je poskládaná z reálných novinářek. Není to ale směrodatný, nikomu jsme nechtěli ublížit. Možná se tím inspiroval Michal Samir, který to nejen režíroval, ale i psal. Soustředila jsem se na to, abych zvládla svůj temperament. Anička Fialová hrála tak, že jsem měla defacto pracovní dovolenou. Nasávala jsem jen to, jak hrála, že byla ta hromádka neštěstí. Já jí jen sekundovala. Hodně mi to ulehčila. Anička hraje nádherně, je šikovná, potvora. Mně Michal pomáhal ukočírovat můj temperament. Je to trošku jiná paní, než jsme u mě zvyklé na tu komedii. Nikoho jsme ale nekopírovali.
Četla jste si i různé bulvární kauzy, které o ní vycházely? Nebo jak jste se na roli připravovala?
Když si čtu scénář, mám to tak, jako bych si četla beletrii. Okamžitě mi naskakují obrazy, jak ta postava vypadá, jak je načesaná, oblečená. Vidím tam barvy, interiéry, exteriéry. V tom textu už si představuji, jak ta paní bude vypadat, jak se bude chovat. Doma si nic nepřipravuji. Důvěřuji režisérovi a kolegům, které k práci nesmírně potřebuji. Podívala jsem se jen na nějaká videa. Díky Ivetě jsem objevila internet, netušila jsem, kolik je tam s ní videí. Bohužel i ve stavu, kdy nebyla stoprocentně střízlivá, což je smutné.
Iveta na tom nebyla dobře po psychické stránce, čelila závislosti. Měla jste i vy někoho v okolí, o koho jste v tomto ohledu měla strach?
Mám velkou zkušenost s člověkem závislém na alkoholu. Už jako malinká jsem viděla na vlastní oči, co s člověkem dělá alkohol v kombinaci s prášky. Je to vynikající odstrašující příklad. Myslím si, že si každý prošel něčím, od čeho se snažil utéct, potřeboval chvíli nebýt. Ale musíte z toho rychle ven. Čím déle v tom alkoholu jedete, tím hůř se z toho člověk dostává. Dokonce třeba už ani nevěří, že se z toho někdy vyhrabe. Mám hodně příkladů i z rodiny, umím si zavzpomínat. Umím se vcítit do člověka, který v tom létal. Chápu i ty nejbližší, kteří to vše musí snášet. I když tyto zkušenosti někdy byly smutné a bolavé, nyní z těch zkušeností po herecké stránce jen sklízím.
Zdroj: iGlanc.cz
