Bratři Adam (Jakub Prachař) a David (Hynek Čermák) by si spolu celkem rozuměli, ale rozkol mezi ně vnášejí jejich manželky, které se navzájem nesnášejí. Jedna druhou pořád pomlouvá, hledají záminky k hádkám… No a manželé musejí s partnerkami držet basu, jinak by měli doma peklo. Ještě větší, než už mají. Oba manželské páry se neplánovaně potkají v domě, kde bydlí dědeček obou bratrů. Ten je v nemocnici a jeho zdravotní stav je špatný. Dvojice si tam přišly prohlédnout a přeměřit jeho byt, o němž předpokládají, že ho po jeho smrti zdědí. Co na tom, že děda stále ještě žije? Své úmysly jedni před druhými tají a odvádějí pozornost k různým starým sporům.
Hádky rozdmýchává hlavně Tereza (Jitka Čvančarová), která se do jednodušší Sylvy (Sandra Nováková) jízlivě naváží. Zároveň žárlí na její štíhlou postavu a je jí trnem v oku Sylvina živočišnost. Mezi rozhádané dvojice přibude ještě otec obou bratrů, jehož si zahrál Ondřej Pavelka. A tak si oba páry předhazují různé staré křivdy a otec jen přihlíží tomu, co z jeho synů jejich manželky udělaly, a smutně se opíjí. Ale ještě je tady jedna postava – dcera Eva (Lucie Polišenská), která se v bytě taky objeví.
Skvělé kostýmy i dialogy
Film Hádkovi natočil režisér Vojtěch Moravec a spolu se svou ženou Sandrou Novákovou k němu napsal taky scénář. Děj příběhu se odehrává během jednoho odpoledne a v podstatě celý v jedné dekoraci – dědově bytě. Ten je laděn v retro stylu a vymyslel ho a v ateliéru nechal postavit scénograf Marek Cpin. Ten se ve filmu postaral i o kostýmy, které si obzvlášť herečky pochvalovaly. Jitka Čvančarová kvůli roli taky změnila barvu vlasů. „V tomhle filmu není ani jedna kladná postava, jedinými pozitivními postavami jsou želva, která nemluví, a medvěd po dědečkovi. Jsem nadšená z celého vizuálu filmu i ze svého kostýmu a vizáže, protože přesně sedl k charakteru mé postavy,“ řekla Jitka Čvančarová.
Hynek Čermák, Jitčin seriálový partner, pochválil scénář, obzvlášť dialogy hádek, které podle jeho názoru „krásně gradují“. Ve vztazích mezi postavami vidí podobnost s filmy o rodině Homolkových. „Je zajímavé, jak člověka ovlivní ten, s kým žije. Oni ti dva bráchové by se nějak srovnali, i když si třeba ne úplně ve všem rozumí, ale jejich manželky vztahy mezi nimi vyhrotily. Oni dva chtějí mít v manželství hlavně klid, ale jejich ženy, jak všechny pomlouvají, ryjí do sebe, intrikují a manipulují, způsobí, že nakonec bouchnou saze i jejich manželům. Příběh je tak trochu jako anatomie hádky a myslím, že všichni se v něm poznají. Snad si diváci díky filmu uvědomí, jak jsou kolikrát hádky nesmyslné a zbytečné,“ míní Hynek Čermák.
Tři otázky pro Sandru Novákovou
Jaký jste s Jakubem Prachařem ve filmu manželský pár?
Hlavní slovo mám v našem vztahu já, tak jsou role rozdané. A musím říct, že Adam, kterého hraje Kuba, je velmi tolerantní manžel, protože to, co v životě se Sylvou vydrží, by asi žádný jiný nevydržel. Ale u druhého páru je to podobně, i tam se manžel podřizuje té ženě.
Inspirací pro film prý byly vaše vlastní hádky…
Jak jsme byli všichni v permanentním stresu v době covidové karantény, tak se jeho následky podepsaly i na nás, ačkoli jsme si s Vojtou mysleli, že nám se to stát nemůže. A začaly mezi námi hádky. Naštěstí jsme dokázali rozklíčovat, co je jejich příčinou, a začali jsme si je zaznamenávat. Zjistili jsme, že vypsat se ze svých pocitů je pro nás určitý druh terapie. Uvědomili jsme si, že asi neexistuje rodina, kde by všechno bylo jenom zalité sluncem, že třecí plochy jsou všude, takže jsme se inspirovali i spory našich kamarádů. Vznikl tak nápad napsat film o rodině, kde jsou hádky na denním pořádku, protože její členové mezi sebou mají různé nedořešené spory, které neustále omílají. Psaní nás nejen bavilo, ale urovnalo mezi námi i pocity. I když… Jak jsme situace ladili, aby do sebe každé slovo zapadalo a dialogy měly rytmus, tak jsme si ty hádky prožili při psaní vlastně znovu. (smích)
Máte s postavou Sylvy něco společného?
Doufám, že ne, ona je spíš taková karikatura manželky. Možná si někdy podobně jako Sylva pletu některá slova. Ona je hodně rozporuplná, komplikovaná ve své nekomplikovanosti, je úplně hloupá, ale zároveň chytrá, v něčem naprosto bezelstná, ale zároveň vypočítavá, je v ní hodně protikladů. Říkám o ní, že je jako akvarijní rybička. Dokáže se do krve o něco pohádat, ale za pár vteřin úplně zapomene, že se hádala a začne řešit zase úplně nové téma.
Zdroj: časopis TV Magazín
