Trojúhelník smutku: Film, co se zvrhne. Unikátní satira o boháčích přitom začíná nevinně

Jméno Ruben Östlund donedávna znali jen festivaloví nadšenci. Švédský režisér, který se ve svých filmech rád vrhá do spárů antropologie a sociologie, strávil poslední dvě dekády rozkrýváním pokrytectví v moderní společnosti. Jeho celovečeráky byly zpočátku nekompromisními sociologickými experimenty, s postupem času ale začaly přidávat na humoru a satiře, a možná i proto měly čím dál tím blíž k důležitým oceněním. První velký triumf Östlunda potkal v roce 2017, když jeho Čtverec získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes a čtyři sošky na Evropských filmových cenách. Všechny tak zajímalo, co bude točit dál, a v tu chvíli začal mluvit o Trojúhelníku smutku. Jeho novinka měla být ještě ambicióznější, a co víc, ještě přístupnější pro širší publikum. V tomto směru jí hodně pomohlo obsazení Woodyho Harrelsona do jedné ze stěžejních rolí, ani Östlund však zřejmě netušil, jak moc se jeho plán vydaří.

Peklo na lodi

Z Trojúhelníku smutku se totiž bezesporu stal jeden z nejvýraznějších filmů roku 2022. Důkladně promyšlená satira, která si bere na paškál hlavně západní boháče, začíná jako vcelku nevinný příběh o vztahu modelky a manekýna. Yaya (Charlbi Dean) se s Carlem (Harris Dickinson) snaží manipulovat stejně, jak je na to zvyklá z předchozích vztahů. Brzy však naráží na to, že si nový partner nenechá jen tak něco líbit, což zhruba uzavírá komorní první třetinu filmu. Následuje třetina druhá, v níž se Yaya a Carl ocitají na dovolené na luxusní jachtě, kterou si pochopitelně nezaplatili sami. Tady do Trojúhelníku smutku naskakuje plejáda důležitých postav – většinou lehce výstřední bohatí podnikatelé, kteří si až příliš zvykli na všudypřítomný blahobyt, a jejich nevyzpytatelné partnerky. Poklidná plavba se však záhy „zvrhne“ v něco, co snad ještě žádný film neukázal v tak nekompromisní podobě, což vede k finální třetině… o níž byste ideálně neměli vědět vůbec nic, abyste si nezkazili překvapení.

Druhá palma

Možná jste zaznamenali, že měl Trojúhelník smutku velký úspěch na loňském festivalu v Karlových Varech. Mnohem důležitější byl ale pro něj triumf v Cannes, kde si vysloužil osmiminutový potlesk a vynesl Östlundovi druhou Zlatou palmu. Dále se opět slavilo i na Evropských filmových cenách (nejlepší film, režie a scénář), aktuálně byste tak jen těžko hledali ostřeji sledovaného tvůrce z našeho kontinentu. Nemít zhlédnutý Trojúhelník smutku je vlastně málem společenské faux pas. Takže třikrát hurá, že se konečně dočká streamovací premiéry!

Zdroj: časopis TV Streaming