Filip studuje medicínu, hraje ragby, je si vědom toho, že na něj letí holky a řeší jen sebe a svou budoucí kariéru. Pak mu lékaři diagnostikují non-Hodgkinův lymfom a život se mu otočí vzhůru nohama. Rakovina ho donutí ohlédnout se, uvědomit si, jak žil a jak se choval k ostatním. Osmidílný seriál Smysl pro tumor se odehrává v Hradci Králové a natočila jej Tereza Kopáčová podle scénáře Matěje Podzimka. Předlohou jim byl belgický originál Leandera Verdievela, který nejdřív vydal knihu, v níž popsal svůj osobní příběh, vlastní zkušenost s léčbou rakoviny. Později se podílel jako spoluscenárista na vzniku seriálu Gevoel voor tumor, v němž využil i příběhy dalších pacientů. „Onemocněl jsem, když mi bylo třiadvacet. Léčba trvala dva roky. Po ní jsem velmi složitě hledal, co budu v životě dál dělat, protože mě rakovina naprosto změnila. A přemýšlel jsem taky o tom, proč o rakovině nikdo v mém okolí nemluví otevřeně a upřímně. Napadlo mě odvyprávět můj příběh trochu jiným způsobem. Věděl jsem, že zachovám respekt k té nemoci, ale rakovina je i o naději a humoru. Občas jsem se dostal do situací, které byly tak surrealistické, že jsem se jim nemohl přestat smát,“ říká autor knihy i seriálu.

Zdroj: Youtube

JSME SI PODOBNÍ ZARPUTILOSTÍ

Filipa Březinu jsme mohli vidět například ve štědrovečerní pohádce Klíč svatého Petra nebo v krimiseriálu Místo zločinu České Budějovice. Ve Smyslu pro tumor ale dostal zatím svou největší hereckou příležitost. Přiznává, že má s hlavní postavou leccos společného. „Jsme si podobní určitou zarputilostí. Filip občas kašle na ostatní lidi a možná vypadá trochu jako sobec, i když tomu tak není. Jen se soustředí na cíl, který má před sebou, na svou kariéru. I já se často tak zaberu do práce, že nevnímám nic kolem sebe,“ říká osmadvacetiletý herec. Stačilo ovšem málo a Filip Březina si tuto roli nezahrál, pro režisérku Terezu Kopáčovou nebyl jednoznačnou volbou. „Byl protikladem mé představy. A navíc v průběhu kamerových zkoušek nosil knírek, takže vypadal jako balkánský sňatkový podvodník. Ale měl správnou energii. Až druhý natáčecí den jsem pochopila, jaké při mně stálo štěstí, že jsem si přese všechno vybrala právě jeho,“ říká režisérka.

NATÁČENÍ JSEM PROLEŽEL V POSTELI

Důležitou postavou je v příběhu také Antonín Vaněk, jehož si zahrál Jiří Bartoška. Hraje tu pacienta, který leží na pokoji s hlavním hrdinou a je mu jakýmsi průvodcem fázemi léčby rakoviny. A stejně jako Filip Březina, ani Jiří Bartoška si neváhal kvůli roli oholit nejen hlavu, ale i svůj plnovous. „Antonín radí Filipovi, na co si má v určitých fázích hospitalizace dávat pozor, co ho bude čekat, protože ten můj důchodce už toho v nemocnici zažil hodně. Geniální bylo, že většinu natáčení jsem proležel v posteli, takže odpadly všechny ty režijní pokyny typu: Teď přijď zleva, tady si sedni a pak odejdi stejnou cestou, kterou jsi přišel. Opravdu geniální role. A to, že mi maskéři každý den před natáčením oholili hlavu, za oběť nepovažuju. Změnit vizáž je součást profese. Když má herec pocit, že ten biják bude dobrej, tak pro roli udělá cokoliv,“ říká Jiří Bartoška.

Role Filipových rodičů ztvárnili Tereza Brodská a Pavel Řezníček. „Jarka je spolumajitelka rodinné firmy a její účetní, amatérská malířka, její charakter jde v mnohém proti mně. Ona je hodně radikální a přiznávám, že jsem s její formou vypořádání se se synovou diagnózou měla dost velký problém,“ říká Tereza Brodská. Její muž Mirek kromě firmy žije taky cyklistikou. Prožívají manželskou krizi a právě oni do příběhu vnášejí humorné prvky.

Zdroj: časopis TV Magazín, Česká televize

Související články