V seriálu Ulice hrajete Kristýnu, která se vyrovnala s velkými psychickými problémy. Co ji čeká dál?
Na Kristýnině psychice se podepsal rozchod s parterem a ona začala trpět panickými atakami, které se ale objevily až nějaký čas po rozchodu. Kristýna už se ale přes ně přenesla, vyrovnala se s nimi. Líbí se mi, že se tvůrci Ulice zaměřují na podobná témata, protože spousta lidí si nechce přiznat, že má nějaké psychické problémy. Přitom svěřit se někomu je základ. Pak může člověk chodit na terapie a pracovat se svým stavem, naučit se třeba úzkosti zvládat a předcházet jim. I já sama jsem si podobnou zkušeností prošla. Myslím si, že to, co Kristýna prožila, ji hodně zocelilo. Je mnohem sebejistější, samostatnější, zvládne fungovat sama a nepotřebuje nikoho jako berličku. Je ve vztahu s novinářem Daliborem Tomáškem, kterého hraje Petr Uhlík, i ten vztah jí pomohl, přestože spolu taky lecčím prošli. Je konečně šťastná. Ale v budoucnu ten vztah někdo naruší, protože se v příběhu objeví člověk z její minulosti. Zatím nemůžu prozradit, kdo to bude.
Kromě Ulice ale nyní pracujete i na Případu tanečnice, kde hrajete studentku taneční školy, kterou někdo zavraždí.
Jde o krimisérii a já hraju jednu ze studentek, Sophii. Holku, která je hodně svá, řídí se sama sebou a užívá si život – a rozhodně není typ, který by se někomu podřizoval. Na druhé straně má ale docela složité vztahy v rodině, které ji hodně ovlivnily. Její rodinné zázemí není úplně šťastné, výchova ji donutila být tím, kým je, alespoň tak jsem si zdůvodnila její chování. Sophie chodí s Hynkem, kterého hraje Tomas Sean Pšenička. Studenti zkoušejí absolventské představení a ona shodou okolností získá hlavní roli Krásky, což není všem po chuti. Takže tu hraje velkou roli i závist. V podstatě každý ze studentů měl důvod ji nenávidět a motiv, proč ji zabít. Sophii hezky vystihuje tvrzení, že všichni chtějí být buď s ní, nebo být jí.
Předpokládám, že jste se musela kvůli roli tanečnice naučit nějaké choreografie?
Měli jsme několikaměsíční taneční přípravu, která byla dost náročná, ale taky hodně zábavná. Moc jsem si ji užívala, byla jsem ve svém elementu, tak snad to na výsledku bude vidět. Všichni jsme herci, ne tanečníci, bylo to pro nás náročné, ale jak říkám, mě osobně tanec hodně baví.
Další vaší novou prací je série Zrození alchymistky, v níž jste se vrátila k postavě alchymistky Lory.
Nejdřív vznikla pohádka Princezna zakletá v čase, pak její druhý díl, vyšla taky kniha Mertur a Lora. A Zrození alchymistky z nich vychází. Příběh začíná tím, že se v sirotčinci objeví dvanáctiletá holčička Ariana, která má zvláštní schopnosti. Tak je povolán velmistr Archivald, tedy Roman Zach, ať ji odvede do alchymistické školy v Ayře. A já a alchymista Mertur, kterého hraje Cyril Dobrý, ji dostaneme na starost a snažíme se ji naučit, jak používat magické schopnosti. Takže moje postava Lora, která je trochu rozjívená, bude muset dospět, zklidnit se a vzít na sebe roli učitelky. Příběh se mi moc líbí, mám ráda žánr fantasy a dlouho jsem si v nějakém takovém filmu chtěla zahrát, což se mi už díky pohádce splnilo. Moc jsem si užívala natáčení na zámcích a na Barrandově, kde vznikaly trikové scény s létáním, tak se moc těším, jaké scény budou Loru čekat v této sérii. Je super natáčet v takových kulisách a kostýmech. Jsem moc ráda, že toho můžu být součástí.
Ulici natáčíte už několik let, k ní vám přibyly dva nové projekty, nemáte v tom někdy trochu zmatek?
Má to svá úskalí, musím se vždycky ráno zkoncentrovat a uvědomit si, do jakého příběhu ten den naskočím a jakou postavu budu hrát. Ale hodně mi v tom pomáhají i kostýmy. A než mi v maskérně udělají účes a líčení Lory, což trvá zhruba hodinu, protože mi na mé vlasy připínají ještě nějaké příčesky, jsem v roli.
Mohli jsme vás vidět také v seriálu Sex O’Clock, natočila jste už i druhou sérii. Co tam vaši postavu Emu čeká dál?
Jsem ráda, že jsme mohli natočit pokračování, protože mě první řada moc bavila. Končila tím, že se Ema rozhodne nechat si miminko, rodina je ale vzhůru nohama i kvůli dalším událostem. Druhá řada na první časově navazuje, spadá do Vánoc a silvestra, což je bláznivé období samo o sobě i v rodinách, které neřeší takové krizové momenty, jako řeší naše rodina Anenských. Ema bude prožívat druhý trimestr těhotenství, taky bude hledat způsob, jak si nějak přivydělat peníze, což ale v šestnácti – a ještě navíc jako těhotná – nebude mít jednoduché. Taky ji čeká nová láska, což bude hodně zajímavá linka. A diváci zase odhalí nějaké nové vrstvy její osobnosti, ale i dalších postav. Třeba postava, kterou hraje Tomas Sean Pšenička, tady řeší docela temné téma. A babička Gréta (Jana Švandová) odhalila rodinné tajemství, které se ve druhé sérii ještě víc rozehraje. Natáčeli jsme opět ve Zlíně a byla to zase úžasná práce.
Vy kromě jiného děláte koučku dětských herců v Divadle na Vinohradech. Co ta práce obnáší?
Obnáší to, že si s dětmi opakuju text a dohlížím na to, aby ve správný čas nastoupily na jeviště. Už ale dělám koučku jen v jednom představení, protože ostatní, v němž hrají děti, skončila.
Znamená to, že máte asi vlohy pro práci s dětmi a velkou trpělivost?
Mám. (smích) Moji rodiče se rozvedli, takže mám čtyři mladší sourozence. Byla jsem svěřená do péče mámy, ale za tátou jsem jezdila. Z máminy strany mám dva bráchy, z tátovy bráchu a ségru. Vyrostla jsem mezi dětmi a trpělivost jsem mít musela, ale vlastně mi to ani nevadilo, s mladšími sourozenci jsem byla v pohodě.
Bratři z maminčiny strany – šestnáctiletý Eliáš Vyskočil a jedenáctiletý Oliver Vyskočil – se také věnují herecké profesi. Oliver hraje Johana v seriálu Jedna rodina. Pomáháte mu taky s texty?
Buď mamka, nebo já, když mám čas, s ním scénář procházíme.
Nezávidí vám bráškové, že natáčíte fantasy sérii?
Asi ne, my se vzájemně hodně podporujeme. Oliver má zrovna Princeznu zakletou v čase moc rád. Ale kdo ví, třeba si v nějakém dalším dílu zahraje.
Vy a vaši bratři jste herecké geny zdědili zřejmě po vašem dědečkovi Karlu Engelovi, který byl známý kaskadér?
Děda zemřel v roce 2018, když jsem byla na začátku herecké kariéry, myslím, že mě nestihl ani v Ulici, jenom věděl, že tam začnu hrát. Herecké geny přeskočily ob generaci. Oba rodiče mají civilní povolání, pracují v medicíně.
Ve Zrození alchymistky také hraje řada dětí, nemáte snahu pomáhat s texty i jim?
Tyhle děti jsou starší, Majdě (Magdalena Müller – pozn. red.), která hraje Arianu, je čtrnáct. Pokud se mě na něco zeptají, ráda jim poradím, ale jinak jim do ničeho nemluvím, od toho tu nejsem.
O Vánocích jsme vás viděli v pohádce Klíč svatého Petra, kde jste si zahrála svou první princeznu. Jaké máte na pohádku ohlasy?
O roli princezny jsem nikdy nesnila, i když jsem na ni možná typ. Role Violky mi ale udělala radost a pohádka se pro mě stala srdeční záležitostí. Natáčeli jsme totiž na zámku, blízko nějž máme chalupu, takže tam jezdím od dětství a mám to tam ráda. A jedny z šatů, které Violka nosila, byly inspirované šaty herečky Audrey Hepburn, kterou vyloženě miluju. Jsem ráda, že jsem si mohla pohádkovou roli vyzkoušet. Díky ní mě začala poznávat spousta dětí. Máma byla na táboře, já si s ní volala přes FaceTime a byly tam malé holčičky, které na mou tvář hned reagovaly: „Jé, to je princezna z pohádky!“ Potěšilo mě to. Já sama jsem měla ohlasy moc hezké a jsem ráda, že se lidem pohádka líbila, i když třeba ne všem.
Kdy si připadáte vy sama jako princezna? A kdy naopak jako rebelka?
Možná můžu na někoho působit jako princezna, mám ráda život uspořádaný, líbí se mi elegantní móda a tak. Ale snažím se být vždycky hlavně sama sebou a na nic si nehrát, nikomu se nevnucovat a nepodlézat mu. V takových chvílích jsem určitě víc rebelka.
Mluvila jste o šatech inspirovaných Audrey Hepburn, vy sama se o módu taky hodně zajímáte?
Mám vždycky ráda, když má postava něčím zvláštní kostým, pomáhá mi dostat se do role. Třeba Ema v Sex O’Clock byla velká milovnice japonské kultury, což se odráželo i v jejím šatníku. Byl to zvláštní styl, ale líbil se mi. Ráda se hezky obléknu a ráda kombinuju oblečení, radí mi s tím moje kamarádka, která je stylistka.
Půlku léta máme za sebou, co byste ještě chtěla stihnout v té druhé?
Nemám nějaké sepsané úkoly na léto. Mám hodně práce, takže se vždycky řídím podle toho, kdy mám volno. Třeba teď jsem viděla představení Forman na Letní scéně Musea Kampa, v němž hraje Max Kocek, můj seriálový brácha ze Sex O’Clock. A představení jsem moc chtěla vidět, tak jsem ráda, že jsem ho stihla. Nějakou delší dovolenou kvůli práci asi nezvládnu, ale moc ráda bych vyrazila aspoň na pár dnů na chalupu.
Když máte hodně práce, jste ve svém živlu, nebo u vás nastupuje stres a obavy, jak všechno zvládnete?
Na natáčení jsem ve svém živlu, je to moje zóna a jsem šťastná, když natáčím. Naučila jsem se dávat si zároveň i nějaký čas na oddych a najít si komfort i v ne úplně komfortním, nebo spíš nejistém prostředí. Ve smyslu, že natáčení se občas protáhne nebo se přehazují obrazy, prostě se každou chvíli může cokoli změnit, což by mohlo přinášet stres. Ale já se snažím být v pohodě a nestresovat se zbytečně.
Zdroj: iGlanc.cz, časopis TV Magazín
