Vzpomenete si na první „osadový“ natáčecí den?
Ten den jsme se myslím potkali celá rodina Kociánových, tudíž to bylo dobré v tom, že jsme se mohli už na začátku vzájemně poznat. Sama za sebe jsem byla velmi nervózní, dokonce tak, že jsem nemohla v noci usnout. Bála jsem se, jestli to zvládnu, jestli budu vůbec vědět, co mám dělat. Nicméně atmosféra byla víc než příjemná! Všichni byli moc vstřícní a měli se mnou trpělivost, za což jsem velmi vděčná.
Znali jste někoho ze své seriálové rodiny?
S Ivankou Uhlířovou a Markem Danielem jsem se setkala až na natáčení, snad můžu říct, že jsme si od první chvíle sedli. Byli mojí velkou inspirací. S Tomášem už jsme měli poměrně náskok, chodíme na DAMU do stejného ročníku. Právě přítomnost Toma pro mě byla důležitá, vědomí, že je tam člověk, kterého znám, mi pomáhalo.
Co vás na roli Marcely nejvíc bavilo?
Marcela mi je povahově hodně vzdálená, což bylo v něčem těžké, ale pak jsem si to začala užívat. Vlastně mě bavila představa toho, jaké by bylo někým takovým být, co by ten člověk dělal, jaká by měl gesta, názory a podobně. Konkrétně mě na ní bavila její občas až přehnaná suverenita a závislost na sociálních sítích, jelikož já sama jim moc neholduji.
Máte osobní zkušenosti s podobnými typy lidí, jako je vaše rodina v Osadě?
Musím říct, že naše rodina je v lecčems opravdu extrém… (směje se) Nejdůležitější pro ně je na všem vydělat a dělat věci tak, aby z nich měli co největší prospěch. To jsou věci, které jsem bohužel nejednou viděla u jistých lidí.
Co vás přimělo vydat se na hereckou dráhu?
Jeden z mých motivů byl určitě dramaťák v rodném Pelhřimově, který vede Lenka Čurdová. Sešla se tam skvělá parta a já jsem ve čtvrťáku na gymplu cítila, že je to druh práce, který by mě bavil a zajímal. Mám myslím smysl pro kolektiv, tudíž jsou to hlavně lidé kolem, co mě na tom přitahují. Také je to určitá forma, kterou se člověk může vyjádřit nebo si prožít některé věci sám v sobě, o nichž možná ani nevěděl.
Byla Osada vaším prvním setkáním s profesionální prací před kamerou?
Ano, Osada byla moje úplně první profi natáčení, jinak jsem měla tu možnost být součástí pár projektů studentů FAMU. Moc se v nich nemluvilo, šlo spíše o vizuál a práci s kamerou, z toho důvodu jsem spoustu věcí dělala na kameru poprvé.
Jak došlo k tomu, že už coby studentka hrajete na jevišti Divadla na Vinohradech?
Na Vinohrady jsem se dostala díky našemu vedoucímu ročníku Juraji Deákovi, který mě pozval na konkurz do inscenace Radovana Lipuse, se kterým jsem poté zkoušela i inscenaci Danny Smiřický. Hraju postavu Nadi, která je Dannyho osudovou láskou, na niž často vzpomíná. Ačkoli jsem měla z tohoto úkolu velký respekt, tak jsem se do Nadi od prvního seznámení zamilovala. Našla jsem v ní spoustu věcí, které máme povahově společné. Velmi mě bavil i její životní příběh, který je sice tragický, ale krásný.
Karolína Knězů
Narodila se 24. září 2000 v Pelhřimově, studuje DAMU, obor činoherní herectví. Je držitelkou ocenění za nejlepší ženský herecký výkon v rámci festivalu Dream Factory Ostrava. Hostuje v Divadle na Vinohradech a ve Studiu Švandova divadla. Hraje v absolventských inscenacích Divadla Disk. Divadlo na Vinohradech – Danny Smiřický Divadlo Disk – Chladné dítě Osada 2 (2023)
Zdroj: časopis TV Mini
