Někdy je pravda podivnější než fikce a někdy je fikce podivnější než cokoli, co si dokážete představit. Na druhou stranu, když právě zkouknete otřesný film, vyvolá ve vás tak silné emoce, že o něm musíte povědět každému. A ten ho zase musí vidět jen proto, aby mohl tu hrůznou zkušenost předávat dál. Ten film se stane nesmrtelným. Myšlenka tak hrozná, až se stala geniální. Nedělám si iluze, že to byl zajisté vždy záměr autora, spíš se tak stalo náhodou, ale tyhle filmy jsou tak bizarní, že jsou na seznamu ”must see” aspoň jednou za život. Pokud máte zbytečné roky života.
Žraločí tornádo (2013)
Spojte dohromady nejobávanějšího predátora na planetě a živelnou pohromu a máte perfektní námět na film. Nebo ne? Žraloci létající vzduchem na nic netušící obyvatele, to je zkrátka něco, k čemu dochází skoro každý den, takže vzniklo dohromady šest filmů. Provedení nestojí za nic, a když vidíte hlavního hrdinu, jak skáče s motorovkou proti letícímu žralokovi, jen se vám honí hlavou myšlenka, jaké drogy si tvůrci při natáčení vzali. Je to absurdní a ještě absurdnější je, že se zde objevuje poměrně dost řekněme slušných herců. Nesmíte to brát vážně, prostě se uvolněte a pozor na žraloky.
Návrat vražedných rajčat (1988)
Ani nemusíte vidět film a už si po přečtení názvu pomyslíte, co nám tím tvůrci asi chtěli říct. Možná kdyby to byla vraždící brokolice, kterou spousta lidí nenávidí, dalo by se to snáz pochopit. Nicméně, nečekejte horor. Je důležité si říct, že vraždící rajčata, co byla v prvním díle, se nevrací. Zato se vrátila komedie, z níž vám poleze kečup i ušima. Navíc tu hraje George Clooney, takže tady není co řešit.
Mechanický pomeranč (1971)
Mechanický pomeranč je film, který jsem viděla jednou v životě. Sice už si do podrobností nevybavím, o co v něm kráčelo, ale dodnes si nejsem jistá, zda ho chci vidět znovu. Zanechal totiž silnou stopu a určitě ji zanechá i v ostatních divácích. Je to temná a znepokojující kultovní klasika, která opravdu není pro děti. Ačkoliv si od Stanleyho Kubricka s chutí dám jednou za čas Osvícení, některé lahůdky by měl člověk ochutnat alespoň ze zvědavosti.
Turecké hvězdné války (1982)
O Hvězdných válkách jste určitě slyšeli, ale slyšeli jste o Tureckých Hvězdných válkách? Pod tímto pojmem si představíte různé věci, od štěňátek až po kopřivku. Už jen připustit si, že něco takového existuje je těžké. Budete mít problém dokoukat i trailer! Ten už sám o sobě vypovídá dost o nátuře díla. Na druhou stranu je to také neuvěřitelná porce dobrodružství, které se jen tak někde nevidí (v televizi naštěstí prakticky vůbec). Občas tam kdosi vpašoval záběry z těch pravých Star Wars a nějakým nedopatřením se tam dostala hudba z Indiana Jonese. Normálně kriticky se tohle hodnotit nedá, na to je i vesmír krátký.
Něco z Alenky (1988)
Už vůbec fakt, že v Česku takové dílo vzniklo je ohromný. V částečně animovaném a čátečně hraném filmu Jana Švankmajera ožívá příběh na motivy knížky Lewise Carrolla Alenka v říši divů, a to takovým způsobem, že by na to možná ani Tim Burton nepřišel. Je hodně zvláštní až děsivý, surrealistický. Zato na něj spousta lidí nedá dopustit a spadá do kategorie oceněných filmů. Nedivím se proč a souhlasím, ale není to šálek pro každého. Ať mě fanoušci nechápají špatně, že jsem si jej dovolila hodit do jednoho pytle krvelačnými rajčaty a létajícími žraloky. Musíte si ho pustit a pochopíte.
Ptákodemie: Děs a hrůza (2010)
Co má tohle proboha znamenat! Co uvidíte, to vám vyrazí dech, zanechá vás to oslepené a bezmocné jak novorozeně. V synopsi se uvádí: Ona je úchvatná modelka a on úspěšný mladý prodejce softwaru. Do jejich slibně se rozvíjejícího vztahu ovšem krutě zasáhne matička příroda, když skrze své opeřené tvory začne lidstvu oplácet staletí znečišťování a dalších bezohledností... To ale ani zdaleka nestačí. Ve filmu je jedna scéna, kterou musíte vidět. A pak vám dojde ta nejhorší zrůdnost, nebylo to natočené kdysi dávno, ale v roce 2010.
Decasia (2002)
Tenhle snímek nad ostatními výše zmíněnými vyniká ve své unikátnosti. Nemá žádný děj. Ten sice postrádá hodně filmů, ale Decasia ho vážně nemá. Záběr střídá záběr a dalo by se říct, že spolu nesouvisejí. Je to složenina útržků z černobílých filmů, která má (dlouhých) 70 minut. Umělecká duše asi zajásá, ten zbytek po zhlédnutí upadne do těžké deprese, z níž se vyhrabat bude jako škrábat se po stěně pokryté slizem. Chcete vidět něco hodně divného? Podívejte se. Ale neříkejte, že jsem vás nevarovala.
Zdroj: iGlanc.cz, ČSFD, Movie Web, Kinobox
