Vzpomenete si na své první „setkání“ s postavou Andrey Absolonové, kterou hrajete v očekávaném filmu Její tělo?

Šlo tak trochu o náhodu, střelu naslepo. Film se obsazoval už nějakou dobu, jenže produkci se prý stále nedařilo najít hlavní představitelku. Nakonec rozhodili sítě i po Slovensku. Přes agenturu jsem dostala zprávu, abych si doma natočila video s několika danými scénami a poslala ho na ukázku. Podle něj dělali první výběr. Na základě videa mě pozvali na kamerové zkoušky, kde jsem byla v zásadě jediná. Režisérka Natálie Císařovská si mě hned po kamerovkách vybrala.

Zdroj: Youtube

Znala jste jméno Andrey Absolonové, což je skutečná postava?

Nikdy jsem o ní ani jejím příběhu neslyšela. Bylo to pro mě absolutně nové téma. Největším zdrojem informací pro mě byla režisérka, která se tématem zabývala několik let. Samozřejmě jsme vycházeli ze skutečného příběhu a osobnosti Andrey, ale jinak film není životopisem ani dokumentem, pracovali jsme s určitou fikcí. Některé věci jsou proto trochu pozměněné, některé domyšlené kvůli dramatičnosti, aby měl děj větší dynamiku. Vycházela jsem hlavně z naší představy o Andree, aby logicky seděly všechny kroky, které v životě podnikala. Takže jde o trochu upravenou Andreu, jak ji dneska chápeme. Nešlo ji nastudovat do takové míry, abychom pochopili všechny její myšlenkové pochody.

Snažila jste se pochopit, proč se rozhodla věnovat pornu?

Samozřejmě, a do jisté míry k tomu dokážu mít i jisté pochopení. Vůbec si ale neumím představit, že bych to měla aplikovat na sebe… Na druhé straně pokud člověk vyrůstá v prostředí určité výjimečnosti, což ona jako skvělá sportovkyně určitě vyrůstala, bylo pro ni asi náročné se zařadit do běžného života, až průměru. Ale jde jen o moje domněnky, Andrea nám tohle bohužel už nikdy nevysvětlí, v roce 2004 zemřela.

S jakými pocity jste se naopak pohybovala na skokanském prkně, kde vaše postava exceluje?

Poprvé to bylo velmi nepříjemné. Pohled dolů, kde vidíte jen vodu působící jako beton, není nic moc. Nejsem fanoušek výšek. Na druhé straně jsem si s každým záběrem postupně zvykala, až jsem došla do stadia, kdy jsem mohla stát v deseti metrech nad vodou na špičkách zády k bazénu. Bylo to pro mě trochu snazší, než kdybych byla čelem k bazénu. Takhle jsem žila v iluzi, že nevím, jak vysoko právě jsem. Nakonec jsem se s prknem docela skamarádila, ale seskočit jsem se neodvážila. Když jsem totiž ve stresu, tělo místo zpevnění uvolním, čímž bych si prý mohla něco udělat. Při skocích musíte do detailů dodržovat techniku. Takže jsem to nechala na odbornicích, dublérkách.

Zjistila jste o sobě díky tomuto natáčení něco nového?

Ano, že bych podobný film už asi netočila. Bylo to velké psychické vypětí. Hlavně co se týče těch pornoscén. Šlo o obrovskou zkušenost, šanci a rozhodně toho nelituji. Naopak se těším na premiéru a moc děkuji za takovou příležitost. Málokteré herečce se stane, aby v průběhu dvou let natočila dva velké filmy v hlavní roli, v obou případech navíc velmi těžká dramata (druhým filmem je snímek Světlonoc v režii Terezy Nvotové – pozn. red.). To je sen téměř každé herečky, ale toto bylo opravdu tak strašně náročné, že si neumím představit, že bych měla vše prožít znovu.

Jak dlouho jste se po natáčení dávala dohromady?

Psychicky mi trvalo fakt asi čtyři měsíce, než jsem se od Andrey oprostila. Dokonce jsem měla dva tři týdny po natáčení strašné bolesti hlavy, až jsem se začala bát, že jsem si něco přivolala. Ona totiž zemřela na tumor mozku. Byla jsem do příběhu tak ponořená, že jsem z toho popravdě trochu blbla. Pokud jste měsíc a půl v roli od rána do večera, nemáte moc prostoru na psychohygienu. Stále jsem se pohybovala v náročných situacích jako sportovní výkony, porno, rakovina… A nebyla tam žádná odlehčující scéna.

Pojďme tedy naše povídání odlehčit. Koho jste si zahrála v novince Na vlnách Jadranu?

Točili jsme v nádherném prostředí v Chorvatsku, a to až v takovém milém dovolenkovém modu. Měla jsem totiž s sebou rodinu, takže to bylo příjemné. Hraju doktorku, která je součástí policejního týmu, jenž v Chorvatsku dává pozor na české turisty. V každém dílu se řeší nějaký případ spojený s rekreanty a celým dějem prochází linka spojená s postavou Honzy (Matěj Hádek), který se do Chorvatska nechá převelet z Čech, aby rozřešil případ záhadného zmizení své bývalé přítelkyně. Postupně tak začneme zjišťovat, že všichni kolem něj jsou do toho maličko zapleteni… Některé případy jsou kurióznější, některé dramatické, je to podle mě pěkně nakombinované. Jde o zajímavý formát, který může diváky zaujmout.

Přivezla jste si z natáčení i nějaký zážitek?

Jak si většinou nic takového nepamatuji, v tomto případě vám to řeknu naprosto přesně. (směje se) Poprvé jsem točila na lodi, mimochodem i v opravdu krásné kajutě, jenže jsem už byla v pokročilejším stupni těhotenství. Z toho houpání mi bylo tak strašně špatně, že jsme natočili jen nejzásadnější obrazy, a ty ostatní kvůli mně přesunuli před loď, což bylo moc milé.

Diváci vás poprvé viděli ve výraznější roli ve dvou filmech Princezna zakletá v čase. Co pro vás tato pohádka znamenala?

Především jí vděčím za přátelství s Markem Lamborou a Eliškou Křenkovou. Jsme neustále v kontaktu, kdykoli přijedu do Prahy, většinou se vidíme. Pokud máte kolem sebe příjemné lidi a fajn atmosféru při natáčení, úplně jinak se pracuje. Byli jsme taková „harrypotterovská“ trojice. Všechny scény jsme si promýšleli, domýšleli a bavili se tím. Dvojka sice byla mnohem náročnější, ale zase jsem v ní neměla až tolik prostoru. Někdy točily i dva štáby, měli jsme také hodně nočních natáčení, aby se všechno stihlo.

Není tajemstvím, že žijete s rodinou v New Yorku. Vzpomenete si, kdy jste tam byla poprvé?

Už si přesně nepamatuji rok, ale bylo to těsně před mým nástupem na vysokou školu, tedy zhruba před deseti lety. Vybavuji si, jak jsem vystoupila z metra a přecházela Wall Street, a přitom jsem volala mámě a brečela štěstím, že jsem tady. Podle mě je New York městem, které vás buď naprosto okouzlí, nebo vůbec nechytí. Nic moc mezi tím. Pro mě má strašně krásnou atmosféru, žije nonstop. Kdo má rád takový život, musí být nadšený. Určitě je dobré si ho zažít aspoň na týden. New York neskutečně miluji. Cítím tu život.

Jste novopečenou maminkou dcery, kdy plánujete návrat před kamery?

Zatím bych se měla jen účastnit premiér filmu Její tělo a následně natáčení druhé série slovenské Ivety s Janem Hřebejkem. Pak nás čeká návrat do Ameriky a Vánoce. Po Novém roce bych se chtěla pomalu začít vracet do pracovních kolejí. Uvidíme. Trošku teď vedeme kočovný život, ale oba jsme umělci, takže se z toho snažíme vybruslit, jak se dá. Zatím to naštěstí pěkně funguje.

Zdroj: časopis TV Mini

Související články