Role Elišky se docela hezky rozrostla. Na začátku tato žena téměř nemluvila, a teď to vypadá, že to dokonce jiskří mezi ní a vrchním z restaurace Vágnerem, kterého hraje Vasil Fridrich…

Jsem vděčná, že jsem si ji mohla zahrát. Díky Elišce jsem potkala spoustu hereckých kolegů, které bych třeba nikdy nepotkala, a totéž platí i o režisérech. Vývoj postavy se podle mě rodil za pochodu. Z nemluvné tajemné a nešťastné ženy, která čekala na osudovou lásku, již pak v návalu hysterie a vzteku udala, se později stala žena, která se své morální selhání snaží všemožně odčinit třeba tím, že se zapojí do protinacistického odboje. Ale já pro ni mám pochopení, člověk někdy v návalu vzteku udělá něco, co je fatální a neomluvitelné. A jak to bude mezi Eliškou a Vágnerem, jestli budou jejich city naplněné, nemůžu prozradit.

Zdroj: Youtube

Stává se vám, že uděláte něco, aniž jste si to promyslela, a pak toho třeba litujete?

Velmi často. Vždycky jsem rebelovala, a když jsem cítila, že se děje nějaká nespravedlnost, nedokázala jsem mít zavřené oči a mlčet. Ne vždycky se mi takové jednání vyplatí, ale nemůžu jinak. Vždycky jsem si říkala, že až budu dospělá, budu dřív myslet a pak jednat. Což se mi pořád nedaří, pořád mnou cloumají emoce a do stoického klidu mám daleko. Proto asi dělám tuhle práci. Bývám občas i vznětlivá, jak říká můj přítel – startuju na první našlápnutí.

Seriál už je dotočený a prý se chystá dražba některých kostýmů a rekvizit?

Moje skvělé kolegyně Kristýna Ryška, Šárka Krausová a Sarah Haváčová přišly s nápadem vydražit některé věci v dobročinném bazaru. Dražba se bude konat 20. dubna, podrobnosti holky ještě dolaďují, a její výtěžek je určený nadaci, která se zaměřuje na pomoc zdravotně a sociálně znevýhodněným dětem, přispívá jim na obědy ve škole nebo na zájmové kroužky. Já jsem měla možnost půjčit si jeden z těch dražených předmětů, konkrétně krásný náhrdelník, na Česko-slovenský ples. Ale do dražby půjde třeba i nábytek, myslím, že si tam každý něco vybere. Přiznám se, že jsem si i já už koupila dvě věci.

Které?

Fascinátor, což je lehký klobouček, umělecká pokrývka hlavy, která se nosí například na dostihy. V nabídce byl jeden červený, neodolala jsem. A k němu jsem si pořídila malou kabelku. Nejsem sběratelka, nesnáším lapače prachu, jako jsou sošky a podobné věci, ale jak jsem s věkem sentimentálnější, občas mám potřebu si něco na památku schovat. Památku na lidi nebo situace. A protože jsem milovnice dobové módy – zdůrazňuju módy, nikoli doby třicátých let, kterou máme všichni zidealizovanou –, neodolala jsem.

Máte teď před sebou nějaké další natáčení?

V ideálním světě by jedno natáčení skončilo a začalo druhé. Ale tak to není. Dál natáčíme s Markem Němcem pro Déčko pořad Tamtam, což je pro ty, kdo ho neznají, pořad plný tipů na výlety s dětmi. Dál taky namlouvám audioknihy, moderuju různé akce, hraju divadlo, ale žádný seriál před sebou nemám. Dřív bych splašeně řešila, jestli bych si neměla najít práci někde v samoobsluze, ale teď vím, že to je běžné. Tak si počkám, co mi život přinese.

Divadelní představení, o němž jste mluvila, se jmenuje Ani o den dýl a vy ho hrajete i v létě na venkovních scénách.

Hrajeme ho různě, je to zájezdové představení. Záměrně jsem nechtěla nazkoušet další titul. Moje Emma si mě hodně nárokuje a nemá ráda, když večer odcházím pryč. Vím, že tohle období rychle uteče, tak se snažím co nejvíc si ho užít.

V dřívějším rozhovoru jste mi říkala, že byste si ráda pořídila chalupu. Našla jste nějakou?

Téma chalupy by bylo na samostatný rozhovor. Možná na knihu. (smích) Několikrát jsem se naprosto zamilovala do nějakého místa a říkala si: Konečně. Pak jsem přijela a zjistila, že majitele někdo přeplatil třeba o polovinu částky, na níž jsme byli domluvení. Několikrát jsem se po takovém nezdaru i rozplakala, ale vím, že jednou to přijde, jednou svůj ráj najdu. Sice se všude říká a píše, že lidi nemají peníze, ale moje zkušenost je, že lidi peníze mají a mají jich daleko víc než já. Ale já se nevzdávám. Mně se několikrát i zdál sen o domku u lesa, kde si ráno dávám kafe a poslouchám cvrlikání ptáčků. Všichni mí kamarádi a známí jsou zasvěcení a posílají mi různé nabídky. Jenže já jsem omezená určitým rozpočtem, tak mám výběr zúžený. Například na to, abych koupila pozemek s ruinou, tu zbourala a nechala si tam postavit nový dům, nemám.

Kromě pětileté Emmy máte také patnáctiletá dvojčata Pepu a Madlu. Čekají je letos přijímačky na střední školy?

Čekají a já jsem nervózní víc než oni. Učí se dobře, ale nejsou nijak vyhranění, naštěstí taky ani jeden z nich neuvažuje o herecké profesi. Jde o jejich budoucnost a rozhodnutí je na nich, zřejmě ale zvolí nakonec gymnázium. Loni byl velký problém dostat se na střední školy, obávám se, že letos to bude obdobné. Bohužel náš školský systém je takový, že děti, jejichž rodiče nemají na to, aby jim zaplatili přípravný kurz od Cermatu, jsou diskriminované, což je podle mě nefér. Překvapilo mě, když jsem byla tuhle s Emmou na hřišti, jak tam maminky řešily ne to, na jakou školu se jejich děti dostanou, ale už i to, do jaké školky nastoupí. Nechci vypadat jako nějaká ezo matka, ale pro mě je zásadní, aby byly moje děti šťastné, a ne to, aby měly jednou červený diplom nebo aby se trápily na nějaké prestižní škole a byly z ní frustrované.

Blíží se Velikonoce, vy prý na ně nemáte z dětství a dospívání moc pěkné vzpomínky…

U nás na Ostravsku kluci nepletli pomlázky z vrbových proutků, ale z bužírky, modřiny po takovém šlehání mizely z nohou klidně i dva týdny. Nejsem milovník Velikonoc, nejsem praktikující křesťanka, jak říkám, svůj kostel si nosím v sobě. Respektuju lidové zvyky, ale ten, že kluci řežou holky, nějak neuznávám. Samozřejmě že barvíme s Emmou vajíčka, pečeme beránka a ozdobíme byt. Poslední roky ale jezdíváme s Emmou a mým partnerem na Velikonoce do Mariánských Lázní. Vlastně jsme si z toho udělali náš velikonoční rituál. Užíváme si bazén, Emmička se tam loni naučila plavat, děláme různé výlety. A mám vlastně ještě jeden velikonoční rituál. V tomhle čase sbírám mladé kopřivy, které miluju. Mají se sbírat do začátku května, pak už nemají tu sílu. Já si každý rok podle vzoru své babičky, která bohužel letos odešla, dělám očistnou kopřivovou kúru. Smývám si vlasy jejich odvarem, což tedy dělám průběžně celý rok, ale na jaře piju tři týdny čaj z kopřiv, dělám z nich salát, polévku, nádivku. Takže Velikonoce jsou pro mě každý rok taky ve znamení kopřiv.

Zdroj: časopis TV Pohoda

Související články