Paní Maurerová je postava, u níž diváci podvědomě čekají, že bude mít tragický osud.

Protože je moje postava v seriálu Židovka, dá se předpokládat, že můj osud bude v příběhu složitý. Ale jsme stále v roce 1939, zatím já i můj seriálový manžel, kterého hraje Adrian Jastraban, dál fungujeme a pracujeme ve Zlaté labuti, i když s různými restrikcemi, které ta doba přinesla. Když jsem si přečetla synopsi, říkala jsem si, že se mi dlouho nestalo, aby mi nějaká postava byla tak blízká. Maurerovi na mě působí jako milí a laskaví lidé a snad tak působí i na ostatní. Seriálem se táhne milostný příběh dvou hrdinů, z nichž každý je z jiného sociálního prostředí, i jiné postavy řeší lásku a vztahy, ale naše postavy seriálu vdechují otisk tehdejší doby a komplikovaného světa, dávají mu smutnější notu, což se mi na něm líbí. A myslím, že se tahle barva příběhu líbí i divákům. Navíc mám skvělého partnera, hrát s Adrianem je opravdu radost.

Zdroj: Youtube

Diváci teď sledují, jak vás zasáhlo, že se z chlapečka, kterého jste se v seriálu ujali, vyklubal malý zlodějíček. Protnou se ještě vaše osudy?

Diváci viděli i to, že má ještě starší sestru, a oba se životem složitě protloukají. Vrátí se nám do života, oba budou bydlet u nás a my se o ně budeme starat.

Vy jste natočila i minisérii Guru, v níž jste si zahrála pro změnu negativní roli – matku dívky, která dceru zmanipuluje a nechá ji podstoupit rituál, který je vlastně znásilněním.

Postava byla nejednoznačná, pro mě bylo na začátku těžké ji pochopit a přijmout její jednání. Jako matka dvou dcer jsem nejdřív nemohla pochopit, jak tohle někdo může svému dítěti udělat. Ale ona to vnímala jako pomoc, protože i jí samé ten stejný rituál kdysi pomohl. Nebo si to aspoň namlouvala.

Nakonec se k ní rodina otočila zády, o všechno přišla, za všechno zaplatila.

Diváci si vás možná pamatují ze seriálu Cesty domů, kde jste hrála Karolínu, osudovou ženu Jana Dolanského. I s ním se potkáváte ve Zlaté labuti. Pak jste ale ze seriálů na nějaký čas zmizela…

S rolí jsem končila už jako těhotná, pak jsem se tam ještě na skok objevila, to už jsem do ateliéru přijela s Anežkou v kočárku. Pracovala jsem poměrně dost, i když byly holky malé, ale hlavně v divadle. Z natáčení jsem si vybírala jen epizodní role, nechtěla jsem nastupovat do něčeho dlouhodobého, chtěla jsem se věnovat rodině. Větší pozornost diváků jsem pocítila až díky roli v Případech 1. oddělení.

Tam jste hrála nepříjemnou postavu policejní ředitelky, která týmu vyšetřování dost komplikuje.

Případy 1. oddělení beru jako jízdenku zpátky před kameru. Dřív jsem se při natáčení necítila moc komfortně, všechno na mě bylo moc rychlé, ale s Peterem Bebjakem jsem získala jistotu a před kamerou je mi teď mnohem líp a jsem ráda, že ke mně přicházejí nové nabídky. Tahle role mě bavila hodně, protože byla úplně jiná, než jsem já. Zvykala jsem si na uniformu, musela jsem se naučit zacházet s počítačem, komunikovat s ostatními přes videokonference, používat výrazy jako excelová tabulka nebo influencerka, což je mi dost vzdálené, sociální sítě nemám a s počítačem taky nejsem velký kamarád. (smích) Podle ohlasů diváků si ale troufnu říct, že jsem snad v této roli působila věrohodně. Ostatně i Ondra Vetchý jako major Kozák, kterého jsem v rámci role docela dusila, za mnou přišel a zjišťoval: Vy ale taková ve skutečnosti nejste, že ne? Ujistila jsem ho, že rozhodně ne. (smích)

Proč jste se před kamerou dřív necítila komfortně?

Natáčení je na mě moc rychlé a mně byl vždycky bližší divadelní svět. Když roli zkoušíte, několik týdnů si postavu namlouváte, zjišťujete, kde jsou hranice jejího jednání. Při natáčení je všechno tady a teď. Partnera, se kterým hrajete, mnohdy potkáte až těsně před tím, než se postavíte před kameru. Ale zase můžete víc pracovat s detailem tváře, emocemi, což funguje jen před kamerou. Dneska mě baví oba světy, divadelní i televizní, v tom filmovém jsem zatím moc příležitostí nedostala.

Prý se nejraději učíte texty na procházkách se psem?

Máme fenku italského vodního psa, rasu lagotto romagnolo. Je mladá a velmi energická, takže když mám čas, vyrážím s ní na dlouhé procházky. A učení textů mi jde nejlíp opravdu venku. Bydlíme sice v centru Prahy, ale znám už mnohé pejskařské trasy, za chvíli jsem například na Vyšehradě nebo v Kinského zahradě, kde se dá krásně chodit a Chiara se dosyta vylítá. Nedávno se jí ale povedlo vyválet se v bahně a v něčem ještě horším, takže byla špinavá a šíleně smrděla. Poprvé jsem se za ni styděla. (smích)

Lucie Štěpánková

  • Narodila se 30. října 1981 ve Vsetíně.
  • Jako dítě se věnovala baletu a závodně lyžovala, vystudovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě.
  • S partnerem, hercem a režisérem Radkem Žákem, má jedenáctiletou dceru Anežku a osmiletou Bertu.
  • Viděli jsme ji například ve filmech a seriálech Cesty domů, Na vlky železa, Vyprávěj, Život a doba soudce A. K., Past, Guru, Případy 1. oddělení, Zlatá labuť a dalších.

Zdroj: časopis TV Pohoda

Související články