Slavný americko-britský velkofilm Kleopatra měl původně stát „pouhé“ dva miliony dolarů a v hlavní roli měla excelovat Susan Haywardová, Audrey Hepburnová či Joan Collinsová, kvůli neustálým odkladům natáčení nakonec všechny odpadly a producenti sáhli po Elizabeth Taylorové. Z projektu „za pár dolarů“ se poté stal výpravný velkofilm a náklady vzrostly na částku, která odpovídá dnešním třem stům milionů dolarů. „Vzpomínám si, že mi tehdy volali z produkce, zvedl to manžel a já jen s úsměvem pronesla, že to vezmu jen za milion dolarů. Za dva měsíce jsem měla peníze na kontě,“ zmiňovala ráda v rozhovorech Elizabeth Taylorová, která se v tu ránu – v osmadvaceti letech – stala nejlépe placenou herečkou.
K milionu dolarů si nakonec připsala ještě dalších šest jako podíl na tržbách. „Dnes to odpovídá honoráři padesát milionů dolarů,“ prohlašovala spokojeně rodačka z Londýna, která si podle knihy J. Randyho Taraborrelliho Elizabeth vydupala na natáčení ještě spoustu výhod navíc – třeba tři tisíce dolarů týdně na osobní výdaje a letenky na místa natáčení do první třídy pro sebe, další tři dospělé a své tři děti. V londýnském hotelu Dorchester byla ochotná bydlet jen ve dvou luxusních střešních apartmá a vozila se v limuzíně Rolls-Royce Silver Cloud, kterou měla kdykoli k dispozici.
Bláznivé natáčení v Itálii
Natáčelo se ve Velké Británii, Itálii, Španělsku, Egyptě a Kalifornii a o peníze šlo až v poslední řadě. Vše muselo být velkolepé, a tak jen Elizabeth Taylorová vystřídala během filmování pětašedesát kostýmů včetně šatů z látky protkané čtyřiadvacetikarátovým zlatem. Jedna z nejdražších scén filmu, velkolepý příjezd Kleopatry do Říma, se stovkami komparzistů se natáčela půl roku a vznikla hned několikrát – kvůli špatnému dennímu světlu. Čtyřletý americký chlapec, jenž hrál Kleopatřina syna, musel být nahrazen jiným, protože za tu dobu neúměrně povyrostl. Natáčení v Itálii vůbec provázely bláznivé věci. Zaměstnanci římských filmových studií Cinecittà během něj rozkradli vybavení a rekvizity za několik milionů dolarů a komparzistky, jež hrály Kleopatřino služebnictvo a otrokyně, několik dnů stávkovaly a požadovaly ochranu před muži, kteří je měli osahávat a štípat do zadnic. Producenti nakonec najali zvláštní ochranku, která sexuální harašení horkokrevných italských členů štábu hlídala.
Osudové herecké setkání
Producenti vkládali naděje především do hereckého výkonu představitelky titulní role, která ovšem krátce po začátku natáčení ve Velké Británii onemocněla a půl roku nesměla kvůli zákazu lékařů před kameru. Maskérky pak pracně skrývaly její jizvu po tracheotomii, která je přesto v několika záběrech nepatrně viditelná. Film ovšem není jen o Kleopatře, ale také o Marku Antoniovi a Caesarovi. O roli Marka se původně ucházeli Marlon Brando, Stephen Boyd, Richard Johnson, Peter O’Toole, Peter Finch nebo Laurence Harvey, aby ji získal nejprve Stephen Boyd, zatímco Peter Finch měl hrát Caesara. Zpoždění natáčení a přehnané požadavky herců nakonec producenty přiměly k tomu, že je nahradili Richardem Burtonem a Rexem Harrisonem. Výběr miláčka žen Richarda Burtona do hlavní mužské role se stal osudným Elizabeth Taylorové. Zamilovali se do sebe a rok po premiéře filmu měli svatbu. Vztah plný lásky i nenávisti – Richard Burton byl Elizabetiným pátým manželem (ze sedmi), přičemž se brali dvakrát a zahráli si spolu celkem v jedenácti filmech – jim vydržel dvanáct let.
Zdroj: časopis TV Magazín, wikipedia, www.collider.com
