Jak s odstupem vnímáte Damiána?
Jako někoho, s kým bych určitě rád zašel na pivo, v mém případě spíš na kafe, a nechal se okouzlit zajímavou osobností. Damián je totiž vzdělaný, zcestovalý a zásadový muž se zdravými názory na život, má vybrané vystupování, a navíc dokáže být i zábavný. To je kombinace, která se málokdy vidí, spíše se vyskytuje v románech. No a já si myslím, že je na čase, aby vstoupila i na obrazovky. (usmívá se)
Na které okamžiky z natáčení rozhodně nezapomenete?
Nezapomenutelných zážitků je mnoho, hlavně ale budu vzpomínat na kolektiv, který se na „Damiánovi“ sešel. Za těch dvanáct i více hodin společně trávených na place i mimo něj vznikla nová přátelství, která po poslední klapce neskončila. A to je pro mne vždycky osvěžující – najít společnou řeč s novými, zajímavými a talentovanými lidmi. Tady se jich sešlo opravdu hodně.
V seriálu Eliška a Damián si pohrávají tvůrci s minulostí a současností. Jakou trasu byste si vybral na zájezdu „Cestování časem“?
Netajím se láskou k secesi a filmům, jako je Titanic. Takže pokud bych se mohl vrátit v čase do doby, než Titanic klesl ke dnu, docela bych si to užil. Ty večeře v přepychových salonech nebo taneční party v třetí třídě…
Máte oblíbený film či příběh z žánru romantika?
Jednoznačně právě zmíněný Titanic. Pak taky Statečné srdce. Asi jich bude víc, ale tyhle dva mě v dospívání velmi ovlivnily. V tom, že jsem díky nim uvěřil v osudovou lásku, v to, že láska dokáže překonat rozdíly v třídním postavení nebo v čase, že dokonce dokáže takový zázrak, jako je třeba proměna člověka v někoho lepšího. Nebo že stojí za to bojovat za ideály, například za svobodu.
Znal jste se před natáčením s Emmou Smetana?
Mně se Emma vždy líbila jako žena, proč to neříct na rovinu. Možná mě trochu provokovala její image intelektuálky, ale vždy jsem ji vnímal jako někoho, kdo je natolik osobitý, že budí vášně jen tím, když se vysloví jeho jméno. Připadalo mi to jako skvělý nápad, aby hrála v našem seriálu. Její obsazení je totiž něco tak nečekaného, netradičního, že už samo o sobě vzbuzuje zvědavost.
Právě reprízují seriál Co ste hasiči, v němž hrajete policistu Alana. Jaká to pro vás byla zkušenost, podílet se na takovém typu komediálního seriálu?
V Co ste hasiči jsem měl jen pár natáčecích dnů. A aby si něco získalo zvláštní místo v mé paměti, vyžaduje to delší a intenzivnější čas. Tady k tomu zkrátka nebyl prostor.
Objevíte se i v druhé sérii?
Vlastně ani nevím, že je v plánu pokračování…
V Ordinaci v růžové zahradě 2 pro změnu hrajete lékaře Daniela Zacha. V čem vám je blízký – a naopak?
To je ve vší úctě docela legrační otázka, s níž se nesetkávám poprvé… To, že hrajete nějakou postavu, neznamená, že s ní nutně musíte mít něco společného. A v případě Dana Zacha jde o roli, s níž nemám společného vůbec nic.
Máte rád seriály z nemocničního prostředí?
Mám rád jakýkoliv seriál, který má „duši“. Seriál, díky němuž se dozvím něco nového, možná se díky němu stanu, obrazně řečeno, lepším člověkem. Říkám to bez jakéhokoli patosu. Filmy, televize, divadlo a taky literatura, zkrátka příběhy obecně přece mají kouzelnou schopnost měnit lidská srdce.
V Divadle Studio DVA máte krátce po premiéře komedie Chlapi sobě. Čím vás hra zaujala?
Chlapi sobě je hra, při jejímž zkoušení jsem se docela zapotil, nejen proto, že hraju trenéra zumby… Je to konverzační komedie, ale navíc je specifická tím, že je nutné, aby na sebe bylo všech pět herců na jevišti napojených. Úskalí téhle hry totiž spočívá v tom, že každý musí dokonale znát svůj part a narážky, nesmí vzniknout žádné hluché místo. To zásadní, s čím v téhle inscenaci pracujeme, je totiž tempo. A nejen u zumby je to tempo prostě smrtící…
Vyrůstal jste s otcem a bratrem. Jak u vás vypadala ryze pánská domácnost? Předháněli jste se například v domácích pracích?
My se doma nikdy v ničem nepředháněli. Táta v nás rozvíjel to, k čemu jsme měli předpoklady. Nikdy nás jednoho s druhým nesrovnával. Ani to nebylo možné, všichni tři jsme byli tak rozdílné osobnosti s odlišnými zájmy, že nás nakonec spojovala právě ta rozdílnost.
Nacházíme se uprostřed prázdnin. Jaké jsou ty vaše letošní?
První půlka prázdnin byla ve znamení natáčení Elišky a Damiána, ta druhá bude, co se pracovního nasazení týče, o poznání volnější, ale pořád nepůjde o poflakování. Chtěl bych na pár dní vyrazit do míst, která navštěvujeme minimálně jednou ročně – Portorož, Benátky, možná Chorvatsko.
Když je řeč o cestování, na které prázdniny v této souvislosti nezapomenete?
Pro mě nejsou prázdniny nezapomenutelné jenom díky cestování. Jsou vždy výjimečné, když se potkám se zajímavými lidmi, kteří můj život nějak obohatí. A pokud se pak náhodou stanou přáteli, jež potkávám i dál v životě, je to o to cennější. Nakonec ani nemusíte vytáhnout paty z Prahy, vždyť na fajn lidi narazíte i doma.
Co vás čeká v následujících měsících?
V první řadě premiéra Elišky a Damiána na obrazovkách. Pokud půjde vše dobře, zaměstná mě tenhle projekt i v dalších měsících, což bych si přál – přestože přání se prý nemají vyslovovat nahlas…
Zdroj: časopis TV Mini
