Do světa filmu lze vstoupit různými branami. Jedenapadesátiletý slovenský režisér Braňo Mišík to stihl ještě za minulého režimu jako malý klouček. Živý a komunikativní bratislavský mládeneček se v roce 1983 stal hlavní hvězdou rodinného snímku Sojky v hlave, a za své účinkování v něm dokonce dostal cenu na festivalu dětského filmu v tehdejším Gottwaldově. Po revoluci pak účinkoval v tehdy často zmiňovaném uprchlickém dramatu Konec velkých prázdnin dle předlohy Pavla Kohouta. A těch rolí bylo mnohem víc, Mišík ostatně vystudoval bratislavskou VŠMU. Jen už od poloviny devadesátých let věděl, že jeho budoucnost se rýsuje především v režisérské práci.
Tohle není pro děti
Okusil chléb dokumentaristův, točil pohádky, televizní seriály nejrůznějších žánrů. Až letos se ale dostal k celovečernímu snímku, který není primárně určen jen pro děti, třebaže se jedná o podívanou o rodinách a s rodinami. V hlavních rolích se přitom můžete těšit na Terezu Kostkovou, Tomáše Maštalíra, Lenku Krobotovou, Pavlu Tomicovou, Hanu Holišovou, hromadu omladiny ve věku od školky k pubertě a také na spoustu parádních výletních destinací včetně africké Keni.
Byla jednou jedna bouračka
Sám snímek vznikal téměř dva roky a zavinil to i fakt, že některé z jeho sekvencí se odehrávají v zimě. Štáb tak byl nucen čekat na sníh, který si nakonec stejně musel vyrobit sám, protože příroda a rosničky byly proti. Většina příběhu se však odehrává v teplotách kolem třiceti stupňů. A v takové chvíli dojde i k osudové dopravní nehodě. Protože menší karambol může být skvělý důvod k seznámení.
Naďa a Petr jsou na tom vlastně docela podobně. Oba se nacházejí v pozdní fázi rozvodu. Zatímco sympatické lektorce jógy utíkal manžel za mladšími, vztah statného Petra se rozbíjí o fakt, že jeho manželka, lékařka, se na misích v srdci černého kontinentu stará o malé děti a vinou toho nemá moc času na rodinu. Nepříjemná situace. Naďu s Petrem zároveň pojí i to, že už moc nevěří, že by se jejich milostný život někdy mohl změnit k lepšímu, i z toho důvodu, že hledat nového partnera s klubkem drobotiny od mrňousků po puberťáky za zády není žádná slast.
Lásce nikdy neříkej nikdy
Jenže tváří v tvář zkrouceným plechům přeletí jiskřička, a najednou se Naďa, Petr i jejich potomstvo nachází ve stejném prázdninovém rezortu, a dokonce budou s největší pravděpodobností nuceni sdílet i stejný apartmán. Dá se ale věřit chlapíkovi, který zničehonic začne mít zájem o jógové víkendy? Kde je navíc soustředěno poměrně značné množství žen? A dovolí sebevědomí milé, nicméně rozvrkočené a životem smýkané Nadě připustit si, že je pořád ženská k světu, která nemusí být jen máma, a že lásce a citům je třeba nikdy neříkat nikdy? Nechme se překvapit, jak to dopadne. I do klubající se love story mohou snadno zasáhnout okolnosti s potenciálem ledacos pokazit, speciálně ve chvíli, kdy se do věci vloží bývalí partneři.
Související články
Jóga jako denní chleba
Přesto nová komedie nabízí především pohodu, úsměvy a kopec pozitivní, sluncem prozářené energie. A pokud vám přijdou jógové sestavy Terezy Kostkové docela na úrovni, vězte, že se na ně nadřela. Jak sama uvádí a zároveň zve do kin: „Připravit se na roli a věnovat se józe s takovou intenzitou bylo celkem náročné. Musela jsem hodně trénovat, ráno dříve vstávat a cvičit. Když jsem třeba přijela na Slovensko a měli jsme točit hned ráno, ještě v noci jsem si opakovala prvky sestav, které jsem pak měla dělat. Všechno totiž muselo vypadat přirozeně, jako by jóga byla můj denní chléb. Ale bavilo mě to, během natáčení to můj denní chléb opravdu byl.“
Premiéra: 3. srpna
Zdroj: časopis TV Mini