Deník Bridget Jonesové, 2001
Kdy si film pustit: Když je vám přes třicet a pořád nic
Dalo by se říct jen: „Bridget, díky, že existuješ.“ Tento film s velmi realistickou hlavní hrdinkou nám vždycky dává pocit, že nic není ztraceno. Máte deset kilo nadváhu? Hulíte jako fabrika? Pijete častěji víno než vodu? Naletíte prvnímu hajzlíkovi a necháte se tahat za nos? Fakt neva! Díky tobě, Bridget Jonesová, víme, že tohle všechno nedokonalé může být nakonec roztomilé a sexy. Ano, a díky Bridget jsme se přestaly stydět za své stahovačky a bombarďáky. Muži totiž už vědí, že existují, což nám dává o něco víc klidu v duši. Po shlédnutí téhle moderní klasiky si s kamarádkami vždycky oddechneme – ještě na tom přece nejsme tak špatně jako ona. A i ONA našla svého Marka Darcyho! I s celulitidou.
Jak to vidí Kamil Fila: Moderní převyprávění románu Jane Austenové Pýcha a předsudek. Film britštější, než si dovedeme připustit, což znamená, že zdaleka není tak kulturně univerzální, i když třeba i v Česku už zavládla praktika obléct se po špatném dni do pyžama a jíst sama kbelík zmrzliny. Je to příběh ženy, která by chtěla svůj život literárně popsat v deníku tak, aby jí nepřipadal tak hrozný a ona si připadala aspoň vtipná, když už ne atraktivní. Fenomén tohoto snímku vychází z ženského obviňování se, že nevypadám tak, jak mi to diktují média. Sám film se přitom stal mediálním fenoménem a přinesl novou módu ukazovat herečky, jak se obětují pro své role, do nichž tloustnou a pak se zakrátko zase objevují štíhlé.
Podobně vás dostane: Pýcha a předsudek, Babyboom, Podnikavá dívka
Zdroj: časopis Glanc
