V Zoo hrajete se sestrou postavy jménem Tes a Izy, obě se v příběhu zamilujete, také otěhotníte. Jaká je s odstupem dvou let vaše zkušenost z natáčení dlouhodobého projektu?

Zkušenost z dlouhodobého seriálu je zajímavá, protože natáčení není vždycky jednoduché. Bez sestry bych asi do takhle dlouhodobého projektu nešla. Bylo fajn prožít při práci dva roky spolu. Přínosem pro mě bylo i to, že jsem se na natáčení Zoo poznala se spoustou lidí, které bych v tak krátkém čase jinak nepotkala. Moc hezky se mi hraje se Štěpánem Benonim, s nímž jako Tes tvořím pár. Štěpán patří mezi lidi, kteří mě hodně ovlivnili. Je výborný a jedinečný herec, má něco, co se jen tak u jiných herců nevidí. Jak se potkáváme často, některé věci jsou mezi námi automatické, jsme na sebe napojení. Kdyby byl nějaký budoucí projekt, kde bychom se opět potkali, věřím, že bychom tuhle energii znovu našli. Dalším člověkem, který mě naprosto nadchl, je paní Regina Rázlová.

Zdroj: Youtube

Čím nejvíc?

Hned když jsme se na place poprvé potkaly, zapůsobila na mě svou osobností. Věděla jsem, že bych si s ní chtěla víc povídat. Naše společné chvilky při obědě nebo o pauzách mezi obrazy beru jako specifickou hereckou školu. Vyprávěla mi neuvěřitelné historky. Je plná moudrosti a hereckých zkušeností, má velký smysl pro humor a nadhled a já si vážím, že jsem to od ní mohla trochu nasát.

V posledních dílech jste stále těhotná, což asi hrajete poprvé?

Takhle pokročile těhotná jsem opravdu poprvé. V tak svižném tempu, v jakém se Zoo točí, není moc času na nějaké emoční prohlubování postavy. Ale když mi kostymérky lepily na tělo větší a větší břicho, už jsem změnu vnímala víc. Když má člověk na sobě v podstatě balon, jinak si sedá a vstává, jinak se pohybuje. Přes fyzickou změnu se do charakteru postavy dostávám lépe.

V anotaci k jednomu dílu se píše, že Tes své síly dost přeceňuje, ale naštěstí má kolem sebe spoustu blízkých, kteří ji v nouzi nenechají. Taky si na sebe někdy nakládáte víc, než dokážete zvládnout?

I já dokážu být podobně jako Tes maximalistka, což má svá pozitiva, ale i negativa. Člověk má pak tendence bičovat se za to, že něco nezvládl, což jsem dřív taky dělávala, ale snažím se tomu už vyhýbat. Tes je napsaná jako holka, která ze sebe někdy dělá až trochu mučednici ve snaze rozdat se pro ostatní. Proti ní je sestra Izy dravější a pro druhé se tolik neobětuje. Obě postavy prošly velkým vývojem. Když se v seriálu objevily, byly to drsné holky, které neváhaly lidmi manipulovat. Ale láska barmanů je obě výrazně změnila k lepšímu. Myslím, že diváci rádi vidí, když se postavy, které nejsou úplně pozitivní, polepší.

Prima reprízuje také seriál Hořký svět, v němž jste hrála Terezu, která se pro změnu snaží obstát jako sládková.

Tereza z Hořkého světa mi byla blízká. Postavy holek, které se rvou za své místo v mužském světě, jsou mi hodně sympatické a baví mě je hrát. A Tereza musela hodně bojovat, aby se jí splnil sen. Bavilo mě, že se snaží jít novým směrem, zkouší vařit různá ovocná piva, a já jsem se tak musela naučit některé odborné výrazy a postupy. A vůbec, vařit pivo bylo fajn. Postava se jmenuje Tereza Víznerová, a já se tak jednou představila i během natáčení Zoo, kde se moje postava jmenuje Tereza Janečková. Museli jsme obraz stopnout a mně až po chvíli došlo, kde byl problém.

Do vysílání se chystá druhá série Hořkého světa, v níž se objeví také nová postava – maminka, již hraje Jana Nagyová, představitelka pohádkové Arabely.

Druhá série bude svižnější a plná akcí, Tereza tam taky projde mnoha emočními rovinami a diváci se celkově mají na co těšit. Arabelu jsem samozřejmě kdysi sledovala a setkání s paní Nagyovou pro mě bylo opravdu kouzelné, protože ona sama je taková, a nad to velice milá a příjemná. Hned jsme si sedly. V první řadě Hořkého světa šlo hlavně o to, jak rodinný pivovar znovu vzkřísit a jestli má smysl ve vaření piva vůbec pokračovat. Ve druhé řadě se budou hlavní hrdinové snažit pivovar rozšířit a taky uspět v konkurenci ostatních firem. Taky tady půjde hodně o soupeření mezi mužským a ženským světem.

Máte vy sama ráda pivo?

Docela mám, ale někdy dám zase přednost vínu. Záleží na situaci.

Budete natáčet ještě něco dalšího?

Připravuju se na natáčení filmu studentů FAMU, kvůli kterému se učím tančit, a moc se na něj těším. Vedle toho jsou rozjednané další projekty, jeden z nich by měl začít možná už v létě, ale protože nic není definitivní, je lepší o nich zatím nemluvit. Chtěla bych se teď zaměřit na filmové nebo krátkodobější projekty, protože dlouhodobé seriály, jako je třeba Zoo, jsou pro mě hodně časově náročné. Musela jsem například odmítnout i nabídku na jedno divadelní zkoušení, tak doufám, že se mi v budoucnu poštěstí divadlu věnovat víc.

Nedávno měl u nás premiéru britský snímek Jeden život, příběh sira Nicholase Wintona. Koho jste tam hrála?

Šlo o malinkou roli židovské maminky, která se snaží zachránit své dítě, tak ho posadí do vlaku mířícího do Anglie. Tenhle vlak už ale bohužel neodjede. Bylo to emočně velmi náročné natáčení. Na velkých zahraničních projektech mi přijde skvělá ta důkladná příprava. Například i když jsem měla pidiroli, byly na ni vyhrazeny tři natáčecí dny. A než mě do ní obsadili, prošla jsem několikakolovým castingem. Tedy nemohla jsem se ho účastnit osobně, tak jsem poslala video z Itálie, po níž jsem zrovna cestovala. Natáčeli jsme v Praze a Liberci a líbilo se mi, že režisér James Hawes si s každým, nezávisle na tom, jak velkou roli ve filmu hrál, o roli popovídal. Z těch tří dnů je nakonec ve filmu jen několikasekundový záběr.

Jak jste se k téhle práci dostala?

Sama nevím, mám pocit, že se k zahraničnímu natáčení vždycky dostanu náhodou. Jako menší jsem hrála v několika mezinárodních projektech. Se ségrou například v sérii BBC Tři mušketýři, kde jsme hrály sestry Christinu a Esmeraldu, které pocházely z bohatší venkovské šlechtické rodiny a jež se jejich matka snažila dobře provdat. Pamatuju si, že se na natáčení tehdy Luke Pasqualino, který hrál d’Artagnana, zakoukal do sestry a zval ji pak – neúspěšně – na rande. V americko-francouzském seriálu Bez hranic jsem se potkala s Carrií-Anne Moss, která ztvárnila Trinity v Matrixu. Byla jsem tehdy na place paralyzovaná, když jsem s ní měla mluvit, neboť v tu dobu byla mým velkým idolem. Byla ale nesmírně laskavá a taky mi pořád ukazovala fotky svých dětí. Pak tam byl třeba Tom Wlaschiha, který se mi moc líbil jako Jaqen H’ghar ve Hře o trůny. Doteď na tyhle projekty vzpomínám moc ráda. Jsem zřejmě v nějaké databázi českých herců, kteří mají tuto zkušenost a jsou nadále oslovováni, kdo ví. Výhodou je, když člověk umí anglicky. Ale myslím, že v případě filmu Jeden život režisér hlavně hledal herečku podle typu, aby vypadala jako Židovka.

V jednom z rozhovorů jste říkala, že nevydržíte moc dlouho na jednom místě. V Česku jste teď kvůli natáčení Zoo poměrně dlouho. Už vás to láká pohnout se zase někam dál?

No jasně. Ale poslední roky, když si říkám, že bych vyrazila na delší dobu do zahraničí, přijde vždycky nějaká zajímavá práce, kterou chci vzít. Tak plány na delší cestu odkládám. Cestováním si čistím hlavu, což je pro mě nutnost. Potřebuju někde dobít baterky, abych pak zase mohla dávat svou energii dalším projektům a postavám. Cestování je občas poměrně drahý způsob, jak si dobít baterky, na druhé straně věřím, že i když cestování něco stojí, nakonec dělá člověka bohatším.

Na svém Instagramu jste nedávno zveřejnila fotky z cesty po Jižní Koreji.

V Koreji jsem strávila necelého půl měsíce, byly jsme tam se sestrou. Zažily jsme tam zemětřesení, taky mongolský prach, kvůli kterému jsme musely nosit roušky. Tři dny jsme strávily v klášteře s mnichy a prohlubovaly praxi meditace. Meditaci taky moc doporučuju na čištění hlavy. Byla to dobrodružná cesta, jeden z nejlepších tripů, jaký jsem zažila. Vím, že na něj budu vzpomínat celý život.

Do jaké míry plánujete program takových cest?

Já jsem z nás dvou asi větší organizátor a plánovač. Jsem typ cestovatele, který obecně cesty rád plánuje, obzvlášť když jedu na druhý konec světa. Ale kdybych vyrážela někam po Evropě, třeba do Itálie nebo Řecka, do míst, která dobře znám, ubytování bych řešila až na místě. A pokud bychom jely někam lézt po horách do Itálie, na to je zase lepší Lucka. A ona je hlavně pak ten, kdo třeba odřídí několikahodinovou cestu autem a nechce vystřídat.

Byly jste v Koreji jen se sestrou?

Ano, jen my dvě, a byly jsme trochu překvapené, že po dvou letech v ateliérech Zoo ještě vyrážíme na společnou dovolenou. Neříkám, že se někdy nehádáme, ale Lucka je můj absolutní životní parťák a jsem ráda, že se i po dvou letech společné práce sbalíme, jedeme na druhou stranu světa a prožijeme skvělý výlet. Jezdíváme v různém složení, s kamarády nebo partnery, podle toho, jak má kdo čas. Cestování nejlépe prověří jakýkoliv vztah. Ať sourozenecký, kamarádský nebo partnerský. Vždycky nastane nějaká krize a v ní se ukáže, jak kdo reaguje. Cestování dokáže rychle odkrýt karty.

V létě se někam chystáte, nebo budete spíš pracovat?

Chci si dát nějaký čas jen na relax a všechno na chvíli vypustit. Zároveň mám rozjednaný onen zmíněný projekt, který možná vyjde, a pak by natáčení začalo na konci prázdnin, takže co se dovolené týče, uvidím podle práce.

Máte také třeba chalupu, kam jezdíte?

Já sama žádnou chalupu nemám, ale ráda jezdím na chalupy za kamarády. Lepší je být návštěvník než majitel chalupy, je to méně práce. (smích)

Prozradíte něco o svém partnerovi?

Nepotřebuju o vztahu mluvit. Jsem moc šťastná a spokojená. Řeknu jen, že partner je pianista.

Vy máte k hudbě blízko, pocházíte z hudebnické rodiny, tatínek, strýc a dřív i děda tvořili kapelu Vitamín a vy jste hrála na spoustu hudebních nástrojů.

Bohužel jsem u žádného nástroje nevydržela, neměla bych na cvičení čas a po nějaké chvíli mě to často přestalo bavit. Ale hudba je pro mě pořád hodně důležitá. Vyřešila jsem to tak, že jsem si našla pianistu, který moc krásně hraje, takže hudba je pořád součástí mého života, i když teď trochu jinak. (smích)

Zdroj: iGlanc.cz, časopis TV Magazín

Související články