Na internetu kolují informace, že vaši roli měl hrát v seriálu Malá velká liga původně někdo jiný. Je to pravda?

Zjistili jsme to náhodou. Když tvůrci představovali projekt, zřejmě museli předložit jeho prezentaci i s nějakými tvářemi, které si v seriálu představují, což se nám dostalo do rukou. Například Vašek Neužil měl hrát postavu Marka Němce, místo mě v obsazení figurovala Jana Plodková. Nevím, jestli nabídku odmítli nebo neměli čas, nebo jestli jim role vůbec nabízeli. To bych spekulovala. Občas si z toho ale děláme legraci, kterou někdo bere zbytečně vážně.

Zdroj: Youtube

Hrála jste někdy fotbal?

Opravdu ne. Nikdy jsem nebyla dítě, které by se rádo a hezky hýbalo nebo mělo nadání na nějaké sporty.

A je sport, k němuž máte alespoň trochu blízko?

Třeba běhání pro mě bylo peklo. S mým bývalým přítelem, což už je skoro dávnověk, jsem se o to ještě pokoušela, jenže společný běh vždycky skončil nedobře. Většinou jsme se pohádali, byla jsem téměř hysterická, vyhrožovala rozchodem. (směje se) Nejhorší bylo, když přišel s tím, že pokud nemůžu, jsem teprve v polovině svých možností. V tu chvíli jsem mívala černo před očima. Jinak mám ráda šachy, což je také sport, jeden čas jsem chodila na jógu. Víte, mě obecně vždy něco chytne, chvíli se tomu věnuji, a pak mě to přejde. Kvůli své povaze pořád bojuji s vůlí. Takhle mám doma i spoustu hudebních nástrojů, na které nehraju, což je mi sice líto, ale jsem schopná okolo nich jen chodit, občas utřít prach a stále si říkat, že se k nim jednou vrátím. Měla jsem však ráda závěsnou akrobacii, chodila jsem chvíli na šály, kruhy, dělala jsem cool dance. To jsou věci, které mě celkem baví.

Vaše postava se na čas vrátila do seriálu Ulice a k Márovi, kterého hraje Kryštof Rímský. Jak vnímáte vstup do téže řeky, ať už do seriálu či vztahu?

Je to trochu proti mému přesvědčení, proto jsem zpočátku nabídku návratu do Ulice, byť jen na časově ohraničenou dobu, zvažovala. Zároveň jsem byla o to víc překvapená, že vše proběhlo úplně v pohodě, přirozeně. Nemám televizi, takže jsem netušila, co se v Ulici děje, museli mě do děje zasvětit. Jinak jsem neměla pocit, že by bylo něco jinak, a to ani v partnerském hereckém vztahu s Kryštofem. Dříve byla povaha Moniky psána hodně nerozhodně, ale protože jsme holky zhruba stejně staré, kolem čtyřicítky, tak už i ona nějaké ty věci pochopila a je rozumnější.

Po skončení „angažmá“ v Ulici jste natočila například film s Jiřím Svobodou Vysoká hra. Jak k tomu došlo?

Tehdy se mi asi poprvé v životě stalo, že mi někdo volal hned po konkurzu, že je nadšený a že danou roli musím hrát jedině já. V tomto případě šlo o partnerku pana režiséra a zároveň dramaturgyni projektu. Člověka to potěší a vyřčeným slovům rád věří. Jenže pan režisér, když už jsem měla podepsanou smlouvu, trochu změnil názor a začalo zvláštní martyrium. Měla jsem pocit, jako bych si u něj musela po celou dobu stále získávat důvěru.

Co pro vás bylo při natáčení složité?

Myslela jsem si, že nejsložitější bude odhalená scéna ve sprše, jejíž natáčení se navíc tlouklo s mým představením. Natočila jsem ji, pak odjela večer odehrát představení, a vrátila se na plac. Tuhle scénu jsem ve finále musela točit dvakrát, protože záběry z odpoledne světelně nenavazovaly na ty večerní. Nakonec byly ovšem složitější spíš některé vypjaté scény, kdy jsem si nebyla vůbec jistá, jestli je hraju správně. Neměla jsem od režiséra zpětnou vazbu, čekala jsem od něj větší nasměrování, kterého se mi nedostalo. Byla to hodně těžká zkouška, ale zároveň jsem z výsledku měla docela radost. Jak se říká, každá zkušenost je dobrá.

Zdroj: iGlanc.cz, časopis TV Magazín

Související články